Moonfall

Takže v našem Měsíci je obří gyroskop. Fajn. A my budeme potřebovat endoskop, abychom se podívali, jak je král filmových kasastref hluboko.. Emmerich se vytasil se vzorcem, který mu funguje čím dál tím míň (lidstvo v ohrožení, znovunalézání náklonosti na ose otec-syn, sebeobětování hrdinných loserů atd.) a upřímně, je to duté jak ústřední předmět megastrukturové teorie. Zatímco uvnitř Luny se to pohybuje na hranici snesitelnosti, dění na Zemi je i kvůli odporným trikům a nulovému entertainmentu k nevydržení. Rolande, na tohle ti chčije Fuzz Aldrin! (14.04.2022)

Keby mal Moonfall o 30 minút menej, možno mu udelím aj tretiu hviezdu. Na to, aký je film preplnený klišé a scenáristickými barličkami, trvá až príliš dlho. Určite by bolo navyše lepšie, keby si záverečný twist filmári neodkladali do posledných minút a celé pozadie tajomnej lietajúcej hmoty neodrapotali v priebehu jednej scény. (17.06.2023)

Digitální destrukce v masivním měřítku, postavy s generickými konflikty vykreslovanými jen pro umocnění závěrečného heroismu, nesmyslná logika fungování světa a poctivá dávka patosu. Tak by se daly popsat nejen nejznámější Emmerichovy katastrofické filmy, ale rovněž aktuální Moonfall. Dekádu po jeho údajně poslední katastrofě 2012 se do svého oblíbeného žánru vrátil znovu, aby... udělal totéž. Film působí značně anachronicky, jako by do obrazu kinematografie roku 2022 moc nezapadal – což ale pro leckoho může být přednost. Nebezpečné přibližování Měsíce k planetě Zemi je vysvětleno tím snad nejšílenějším možným způsobem a celkově přemýšlení nad vtíravou otázkou „proč“ skutečně bolí. Ještě víc ale zamrzí, že atrakce nejsou zrovna originální, Emmerich evidentně hrál na jistotu. Nikdo asi nečekal moderní, jízlivý pohled na žánr třeba v duchu K zemi hleď!; Emmerichova oslava tradiční rodiny je ale natolik banální a předvídatelná, že nakonec skýtá i jisté kouzlo. Není to film, který by vás ohromil, ale při vhodném přepnutí mozku do módu „vypnuto“ se přes vás tahle staromilská vlna převalí docela bez újmy. Více zde. (06.02.2022)

Mozna je to tim, ze jsem nic moc necekal, ale me to bavilo a uplne nechapu tak kriticky hodnoceni. Tohle je naprosto ukazkovej katastrofickej film, kterej neprinasi absolutne nic novyho, ale na druhou stranu Emmerich svoje remeslo porad umi. Pribeh je samozrejme hodne pritazenej za vlasy, tohle se radi k jedny z tech silenejsich teorii a vetsinu casu je to tak na hrane mezi vazne minenym filmem a parodii a Emmerich fakt hodne tlaci na pilu a zkousi, co divak jeste snese, ale i kdyz to je naprosto stupidni, misty to nedava zadnej smysl, postavy kolikrat jednaj naprosto nelogicky a vetsinu deje dovedete predvidat dopredu, taky je to od zacatku do konce skvela jizda bez nejakejch vylozene hluchejch mist. Naopak to obcas pusobi, ze mel film puvodne tak o pul hodiny vic a hodne se strihalo, parkrat to tak divne preskakuje. Co se tyce hercu, Wilson je jistota, sympatickej jako vzdy a ostatni herci taky v pohode, i kdyz nechapu, cim sem nalakali Berry nebo Sutherlanda. No a vizualni stranka, kamera, triky vsechno vyborny. Takze fakt nechapu, co bych mel kritizovat, dostal jsem dvouhodinovou zabavu, u ktery se nemusi premyslet a presne to jsem chtel, takze za me spokojenost. (11.08.2023)

Demolice planety = Emmerich. Klasický Emmerich, dříve to uměl lépe, ale stejně se na jeho příští film znovu podívám. Minimálně je člověk zvědavý s čím příjde v dalším filmu. Moonfall na mě jako nějaký propadák určitě minimálně první polovinu nepůsobil. Je to sice kravina, ale poměrně zábavná, bohužel v druhé půlce už nápady docházejí, postavy začínají být otravné a stejně tak nějak člověk tuší, že to zase dobře dopadne. Takže .... zase příště. 45% (04.04.2022)