Romeo a Julie na konci listopadu

V objatí podmanivého klavírneho doprovodu a v jesennom vetre tancujúcim zožltnutým lístim sa odvíja krehký príbeh bytostí, ktoré už sami neverili, že ich dokáže stretnúť láska. Čaro rozvíjajúceho sa vzťahu naráža na chlad dávno vyhoretých členov rodiny ( okrem malého vnuka ). Je nádherné sledovať legendy českého herectva, ich nepatrnú mimiku, pohyby... Film pôsobí ako balzam na dušu, o to viac, keď prežívame svoju rýchlu dobu. Kiež by bolo viacej takých liečivých balzamov. Potrebujeme to. (15.07.2008)

Dva vynikající herci se rozhodli předvést své umění. Již tolikrát opakované téma, v různých podobách a detailech změněné, se rozehrává znovu a ještě tisíckrát se rozehrávat bude. Stárnoucí muž pozná celkem náhodou ženu podobného věku a těm dvěma je příjemné trávit spolu čas, což se ale nelíbí jejich rodině. Je to skvěle vyprávěné, zajímavé a ne nudné drama, které se může jednou týkat každého z nás. A dva hlavní herci excelují. Nenudil jsem se a to i přesto, že se jedná o téměř půl století starý film. A konec dobrý, všechno dobré. Dobré věci se nemusí nijak složitě hodnotit, stačí napsat, že to bylo prostě dobré a možná ještě trochu víc. (25.02.2019)

Natočit poetický film pro náctileté a o náctiletých není problém. Už vůbec není těžké vyrobit romantické dílo o lidech středního a mladšího středního věku. Ale udělat inscenaci o stárnoucích lidech tak, aby dojímala a přitom nebyla lacině sentimentální, aby nenudila a současně bavila, abychom s hrdiny dýchali a prožívali jejich ne právě nejmladší starosti – to je umění. Ale ono se to točilo, když byly k dispozici takové lidsky i herecky vyzrálé osobnosti, jakými byli Karel Höger a Dana Medřická. S nimi snad hrála i ta lavička v parku. (27.05.2008)

Karel Höger a Dana Medřická jako dvojice stárnoucích milenců, kteří se proti vůli okolí pokoušejí v podzimu svého života zachytit poslední paprsek štěstí. Otčenáškova hra získává jakýsi třetí rozměr nejen precizními hereckými výkony hlavních představitelů, ale také působivým hudebním doprovodem (Karel Mareš) a věcným přístupem autora k vztahům mezi lidmi a životu vůbec. Bez zbytečného patosu a sentimentality, s jiskřivým pocitem podvědomé naděje i zklamání. Opravdové je opravdovým a geniální geniálním. Navzdory banální obyčejnosti. (21.06.2010)

Romance mezi dvěma lidmi rozdílných povah a v rozdílných životních situacích, kdy se na pozadí tříbí rodinné vztahy, je v mnohém hezkým a laskavým filmem. Jakkoli je příběh smutný, optimismus v něm obsažený smutnou a melancholicou náladu překonává. Spojení Karla Högera s Danou Medřickou se mi ale jeví jako nejšťastnější moment filmu. (31.01.2016)