Třicet panen a Pythagoras

Československá hudební komedie odehrávající se v dívčí třídě na druhém stupni gymnázia. Místo starého učitele matematiky nastupuje mladý J. Menzel, který neváhá pramalé znalosti dívek hodnotit nedostatečně. V závěru se tento učitel nazývaný podle řeckého matematika pokusí neoblíbený předmět zpříjemnit propojením s hudební výchovou. V rolích dospívajících dívek se představila okouzlující J. Schallerová, D. Patrasová či hudebně nadaná L. Filipová. Na výrazné hudební složce a textech písní se podílel vynikající umělec bulharského původu A. Michajlov, který se v tomto muzikálu v malé roli objevil a který dokázal svými jednoduchými melodiemi zpříjemnit nejeden film. V muzikálovém filmu P. Hobla se v dospělých rolích objevil ředitel gymnázia J. Somr, který se neúspěšně snažil J. Menzela přimět, aby byl ke slečnám ve známkování shovívavější. Dále jsme mohli jako členy učitelského sboru sledovat V. Brodského a M. Drahokoupilovu, jejíž obvyklá krása byla v tomto filmu redukována neatraktivním kostýmem. Ve filmu se také objevily tehdejší pěvecké hvězdy V. Neckář a především K. Gott, kteří vystupovaly jako ideální kantoři v představách pubertálních studentek. Ve své typické roli drzého výrostka se krátce ukázal i J. Kraus. Přestože cítím náklonnost k hudebnímu umění A. Michajlova, vždy jsem se nemohl dočkat, až skončí pěvecká část filmu a začne hraný příběh, překvapivě se záhy ukázalo, že děj filmu je příliš jednoduchý a nejlepší na tomto filmu jsou skutečně písně. A protože kvalita písní zdaleka nedosahuje takových kvalit jako například u nepřekonatelné Zlatovlásky, budu film hodnotit podprůměrně. (17.05.2020)

Moc mne uvedení tohoto filmu v televizi potěšilo, protože k němu mám osobní vztah. Byl totiž natáčen v naší škole, v našich zahradách a v našem městě. Účinkovali v něm v epizodních rodičovských roličkách i místní občané. Poetický vtipný příběh, barvitá výprava, chytlavé melodie a milí herci v době krásného mládí – Jiří Menzel, Jaroslava Schallerová, Lenka Filipová, Dáda Patrasová, Jan Kraus. Není bez zajímavosti, že písně otextoval Jiří Štaidl a nahrál orchestr jeho bratra Ladislava. Prostě romantická vzpomínka na mládí. (15.01.2013)

Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?" (29.06.2013)

Velice zábavná, krásně sledovatelná muzikálová komedie. Pavel Hobl tento film točil na objednávku. Po své krátkodobé emigraci, ze které se dobrovolně vrátil, neměl zrovna moc možností točit, a tak vzal nabídku natočitt film ze školního prostředí, i přesto že mu nebylo moc blízké. Asi proto dokázal vzít téma s odstupem a film natočit netradičně. Film si pár let posedel v trezoru, pry znevažoval komunisticke školstvi.. Premieru měl v roce 1977, ale natočen byl v roce 1973. (25.07.2005)

„My za ně pášem trestnou činnost a vony takhle!“ Mix komedie a hudebního filmu, který je mnohem zábavnější, než se může na první pohled zdát. Pravda, pozornost pánské části publika se snaží získat trochu laciněji (ne že bych si přímo dělal čárky, ale těch scén, ve kterých Jaroslavě Schallerové NEvyčnívaly bradavky, by se dalo napočítat tak na prstech jedné ruky), ovšem kdo by to filmu zazlíval, že…dívčí půvab je prostě jeho nedílnou součástí, na druhou stranu, prim hrají skvěle obsazený a přesný Menzel spolu se Svěrákovými dialogy (spousta podařených hlášek a slovních výměn). Co říci k písním…texty někdy byly i vcelku nápadité, bohužel často zanikaly pod nánosem hlasitější hudby. Žádná z písniček nebyla vyloženě zapamatovatelná (krom té ústředí, která člověku spíš postupně začne lézt na nervy), víc mě ovšem zklamalo to neskrývané přezpívávání. Převážně jsem se ale bavil, takže to ještě ty slabší 4* budou. „Prý si píšete s Frankem Sinatrou.“ - „Frank mi píše. Já jsem se k tomu ještě nedostal.“ (11.08.2018)