Vertigo

Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. (21.12.2010)

Úžasně tajemný film, taková ta poctivá podívaná, která je čím dál zajímavější a napínavější a kterou je radost sledovat poprvé i postoprvé. James Stewart podal ohromný výkon, Kim Novak propadl tak, jak by jí propadl asi úplně každý. A Hitchcockovy promyšlené záběry více než jen podbarvené Herrmannovou hudbou, to je zkrátka senzace. (24.04.2016)

Napoprvé z toho vznikne v hlavě mírný chaos, nicméně kladné dojmy jej přebijí. Napodruhé už je to ale totální špička, prostě nejklasičtější Hitchcock v tom dobrém slova smyslu. Nezapomenutelní James Stewart a Kim Novaková svými výkony musí většinu diváků nadchnout, zvláště když jim geniálně propracovaný scénář umožňuje rozvinout jejich herectví do maxima. Ani jeden z nich sice není zrovna charakterní herec, ale oba to dokonale předstírají a divák jim to prostě uvěří, i když jejich role mezi charakterní zrovna nepatří. Zařadil bych tento film do "povinné četby", kdo to neviděl, netuší o čem to tady melu. (10.01.2003)

Závrať. Posedlost. Mystérie. Barvy. Atmosféra! Připravoval jsem se na zklamání, ale Vertigo mě spolehlivě a s neuvěřitelnou silou sundalo. Jediné co můžu doporučit - sežeňte si to a pak se na to v klidu (!) podívejte. Psycho je možná silné kafe, ale na Vertigo podle mě nemá. 100% (29.07.2006)

Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal. (13.09.2021)