Vertigo

Vertigo bylo pro mě po Psychu asi nejslavnějším filmem Alfreda Hitchcocka a dost jsem se na něj těšil. Když se dvd objevilo na stáncích za 49kč, nebylo co řešit a výsledek? Velmi zajímavý a netradiční snímek, který kombinuje osudovou lásku a posedlost do působivého celku se skvělými dialogy. Celkově předvádí Hitchcock skvělou atmosféru i napětí a ovládá své herce jako loutky, čímž je pozvedá nad průměr. James Stewart jako klasický americký ex-policajt a netradičně krásná Kim Novak, jako objekt jeho tužeb. Mistr snímek však nedovedl k mnou žádané dokonalosti, ale stále ho musím řadit hodně vysoko... Možná lepší tempo, možná něco jiného, ale závěr působí rozhodně krutě. (01.07.2009)

Ústřední zápletka je sice zajímavá, ale v celkovém balení také dost přitažená za vlasy. Nemám příliš pochopení pro obsese podobného druhu, takže hrdina mi nebyl sympatický (tak silně někomu vnucovat svou představu a vlastně osobnost někoho - hm - jiného), nadto prostě nevěřím, že by to nepoznal. Výborné řemeslo to v tomto případě nedožene. (09.08.2015)

Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal. (13.09.2021)

Možná kdybych film viděl na premošce v USA v roce 1959, měl bych z toho slinotrysk z pusinky, ale dneska ? Viděl jsem 100+1 jeden film na tohle téma a většina z nich byla lepších, ať se na mě pan Alfréd nezlobí, ale já tu hodnotím svoje pocity během filmu a ne jeho jméno a ty pocity byly slabounké. Jak jsem se měl ztotožnit s hlavním hrdinou, když se choval jak kreten obecnej a posedlost ? Ne tu jsem z toho fakt necítil, to by musel ten příběh být odvyprávěn jinak a být doplněn jinou hudbou, protože při její děsivosti jsem v každým záběru očekával, že se ze záhrobí vynoří minimálně Klement Gotwald a ne že si hlavní hrdina půjde nazout bačkory. Jediný co film jakž takž zachraňuje je mimořádně kvalitní vizuální stránka věci. (18.07.2012)

Co více k tomu mistrovskému majstrštiku (u mě Alf Hitch No.1) a stále vášnivě diskutovatelnému filmu ještě víc napsat? Vyjmenoval bych tedy jen příkladné faktory které mě na tomto snímku nejvíce zaujali..Nejprve to tedy byl sám geniální scénář asi nejsilnější složka filmu, který byl mistrovi napsána sama na míru, je precizně zbudovaným komorním dramatem-kriminálním filmem-s romantickými a melodramatickými motivy se snovými a mysteriozními prvky (už úvodní nestabilní a znepokojivá scéna s rotujícími spirálami), ale také třeba s prvky psychoanalityky. Jedna geniální sekvence tu střída druhou, do toho všechny ty nezapomenutelné melancholické kompozice záběrů, barevné stylizace, celkové vizuální ztvárnění, razantní jízda kamera která tu přispívá svou jízdou k výslednému závratnému dojmu atd. To všechno zde najdete propracované do toho nejposlednějšího detailu..Dále zde najdeme to pravé nepostradatelné Hitchcovo napětí, ostatně jako v jiných jeho filmech, které se dá docílit i jiným způsobem než které známe např. s dneška, jeho typický styl vyprávění, kdy váháte, co je ještě realita, záběry na krásné ulice San Francisca a na dva hlavní poznávající se a následně milující se hrdiny..V neposlední řadě to tedy byli sami herecké výkony dvou hlavních představitelů James Stewart a Kim Novak ( krásná ve scéně znovustvořené Scottieho lásky ve světle zeleného neonu za oknem v hotelu Emire) a dvou herců v pozadí, s tím vším si prosím tento film vystačil! A o nádherné zkomponované hudbě Bernarda Herrmana, která filmem proplouvá tak, že si jí někdy ani nevšimnete a v jiném okamžiku bije do uší, se člověk také musí zmínit...Film je hodně k zamyšlení, a vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, zanechá ve vás opravdu hlubokou myšlenku, sám jsem si říkal, pote co Madelaine zemřela, že film je už teď prakticky u konce, tak proč se zbytečně ještě snad přes 40 minut vleče dal...? Ale není to zbytečné a závěrečná pointa či odhalení opravdu stoji za to...Vřele doporučuji tento snímek, který byl zprvu zatracován-nebo takhle nebyl přijat nijak nadšeně, a slavným se stal de facto až o třicet let později, kdy byl uveden v obnovené premiéře.. (11.05.2006)