Vertigo

Snový mysteriózní příběh o zvláštní lásce a ještě zvláštnější posedlosti lásku vrátit zpět je jedním z Hitchcockových nejzásadnějších filmů, třebaže tentokrát nikdo neutíká před špiony, ani není konfrontován s děsivými vraždami. Pomalu vyprávěný, pečlivě vybudovaný snímek představuje jednu geniální sekvencí za druhou a James Stewart odvádí - stejně jako Kim Novak - možná nejlepší výkon své kariéry. Vertigo vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, Hitchcock si totiž vyhrál s každou složkou svého mistrovského díla, ve kterém je snad perfektní a nedotknutelné úplně všechno. Od kompozice záběrů, barevné stylizace, kamery a práce s herci až po tempo filmu a geniální hudbu Bernarda Herrmanna. A třebaže každý zřejmě nezkoumal jako řada cinefilů Vertigo záběr po záběru a nehledal skryté významy, vygradovaný závěr filmu nechal chladným málokoho. (15.11.2005)

Již od úvodních titulků působivý, naprosto vybroušený mysteriózní snímek o nenaplněné lásce, kde si hlavní part střihnou James Stewart a Kim Novak. Příběh si udržuje tajemnou atmosféru, která houstne s každou minutou snímku a je typicky hitchcockovská. Kamera je velice pestrá a různorodá, ve filmu zamíříme na známá místa San Franciska, která jsou podána v moc pěkných záběrech. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, Vertigo diváka nutí nespouštět oči z obrazovky a zajímavý děj doslova hltat. Téměř celý film, skoro každá scéna, je podbarvena tajemnou hudbou, která mu dodává ještě větší sílu a dramatičnost. Výborný film od mistra napětí, který budu mít ještě dlouho v hlavě a který má drsný a šokující závěr. (19.01.2010)

Tento ne tak často připomínaný film je asi nejen podle mého názoru vůbec nejzralejším Hitchcockovým dílem a v každém případě ve všech srovnatelných ohledech převyšuje mnohem známější hororové příběhy PTÁKŮ a PSYCHA. Věrohodnost tohoto příběhu tkví v použité dvojí vrstvě námětu i scénáře: mysteriózní příběh španělské krásky předminulého století je skvěle propojen s kriminální zápletkou a dokonale zrelativizován ve svých až duchařsky působících detailech. Skutečnost, že se má jednat o soudobou Ameriku druhé poloviny padesátých let, tuto autenticitu jen dále umocňuje. ZÁVRAŤ místy přesahuje hranice žánru a scéna s osudovou kyticí, která se objevuje penzionovanému detektivovi ve snu po dovršené domnělé sebevraždě, jež ho také vtahuje do smrtící spirály osudové nenaplněné lásky minulosti, nese až felliniovskou pečeť a připomíná Felliniho klasické dílo GIULIETTA A DUCHOVÉ. Tajemno zůstává přitom v tomto díle tajemnem a použitý hollywoodský styl "továrny na sny" v tomto případě nejen neruší, ale naopak rozvíjí a dynamizuje beztak napětím dýšící dílo; indikací této myšlenky jsou mimořádné výkony obou protagonistů - Stuarta i Novakové. Restaurační práce, podniknuté na jeho znovuoživení, nebyly marné. Vyrvaly totiž pověstnému zubu času skutečnou perlu světového hraného filmu. (05.11.2009)

Filmem jsem příjemně překvapen, nejvíce asi z mé strany nečekaným koncem/pointou a také absencí nereálna, z jehož přítomnosti u mě byly před projekcí obavy. Vertigo je dost dobrá detektivka (podpořená vhodnou hudbou), která by mohla být ještě lepší (napínavější), kdyby se ubralo romantiky. Taky to přeměňování podoby mi tak úplně nesedlo, ale jinak jsem byl velmi spokojen a hodnotím slušnými 4*. (01.06.2012)

Upřímně jsem čekal víc, ne proto, že bych měl tak moc nastavená očekávání, ale zkratka díky statusu toho filmu. Hlavní pointa poměrně funguje i dnes, leč po skočení jsem měl nesmazatelný pocit, že to mohlo být o půl hodiny kratší. A navíc jsem pak byl šokovaný zjištěním, že padesátiletý James Stewart měl hrát 25 letého mladíka. Věkový rozdíl mi přišel vskutku zvláštní, ale toto zjištění zní až nepatřičně. Něco jako u Call me by your name. (17.04.2023)