Normálny autistický film

Na normálním autistickém filmu je bezpochyby nejlepší maník, který pojídá výsledek polymerace styrenu - poly(1-fenylethan-1,2-diyl). Stavař si tedy může zoufat, že namísto využití polystyrenu ve stavařině (elektrická izolace), je tento výdobytek dnešní doby odsouzen k zakořenění v žaludku chlapce, který je sic autista, avšak jako klaun by se uživil rovněž. 49 % (18.12.2019)

Dokument opírající se dokonale a v plné míře o své neskutečně zajímavé aktéry, které prakticky nechává, kromě některých nahraných pasáží, dělat, co se jim zachce. Nemám důvod jako někteří tu vytýkat postoj autora k Aspergerovu syndromu, kde je snaha o určitou mystifikaci autistů jako převyšujících géniů. Myslím, že je na každém udělat si obrázek. Za zhlédnutí film rozhodně stojí! (festival Jeden Svět 2017 - Karlovy Vary) (26.03.2017)

Na začátku dokumentu je nám řečeno, že autista netrpí, protože je postižený, nýbrž proto, že je neurodiverzní, nicméně svět je vybudován pro neurotypické. Tomu je podřízeno i jeho zaměření, které schválně naprosto vynechává jakékoli lékařské hledisko problému, nýbrž se snaží nahlédnout do neskutečně barvitého, neurotického a přitažlivého světa, který tak nějak dává vlastně větší smysl než ten pragmatický, reálný. Janek si tak sice umetl pohodlnou cestičku, ve které jen snímá aktéry, aniž by měl nějaké větší tendence stavit před ně nějaké nosné situace a roztomile není schopný zastřít fakt, že autistům jejich uzavřené mikrosvěty prostě závidí, ale ono se mu vlastně není co divit. "Jsem ti ten plakát udělal takovej uměleckej. Ty takový blbiny děláš, ne?" (13.02.2018)

Pochybuji, že to depresivní děvče je autista. Neznám autistu, který by nebyl rád ve svém světě, byť by byl sebevíc odtržený od toho reálného. Tato není ráda nikde. Buďto je to extrémně projevená póza z nepochopení (možná s histrionskými sklony) anebo jde o endogenní depresi či v horším případě sociopatii. (03.11.2017)

Na Normální film je tenhle snímek dost nenormální a sama okolnost specifičnosti AS oproti jiným typům autismu tak trochu jde proti logice názvu i celé dokumentární koncepci. Nepotřebuju psychologickou analýzu, ale nějaký sociální kontext by se hodil (spolužáci, rodič, učitel). Takhle to, bohužel pro autisty, opět vyzní jako apel na bezpodmínečné přijetí exotičnosti, která normalitu schválně devalvuje. Umělecký záměr bych v tomto případě raději upozadila. Čekala jsem víc, nechtěla jsem sledovat sestřih excentrismu, chtěla jsem lépe pochopit vnitřní svět člověka. Škoda, PR opět předčilo výsledný dojem z filmu. Zůstávám u normy, tedy průměr, dobře, za 3. (19.04.2017)