Problémy s Harrym

He looked exactly the same when he was alive, only he was vertical. Tak jako v Bergmanově komedii musí jít o Boha, smrt a další bezútěšná, z větší části hypotetická témata (tedy stejné věci jako v Pramenu panny nebo Hodině vlků, které mají komediální vrstvu velmi tenkou), Hitchcock musí mít stůj co stůj naprosto konkrétní mrtvolu. Tvůrčí problém tentokrát představoval najít postavu, jejíž skon ve výsledku každého rozveselí. V tom, a nejen v tom, Hitchcock uspěl, byť spíše ve vztahu k sobě, nikoliv divákům - viz dobové komerční výsledky a divácké reakce. Všechny Hitchcockovy obvyklé kvality a obsese jsou přítomny, jen se ocitly ve značně změněných žánrových podmínkách - zločin není rámován napětím, nýbrž bezmála sitcomovým tlacháním, lascivním a černým humorem a bukolickou atmosférou vermontského podzimu. Kdo se na rozdíl od dobového publika dokáže přenést přes očekávání (třeba i s odstupem času jako já), bude tímto mile funerálním dílkem potěšen. Bury Harry. (07.04.2023)

Ve správném pulpovém dobrodružném románu z počátku dvacátého století přivede hrdina mimochodem nějaký ten tokající páreček k oltáři (takový Tarzan zachraňoval v každém díle nejmíň dva takové páry). Takže v roce 1949 si z toho jistý Jack Trevor Story udělal legraci a stvořil vesnickou idylu, ve které dává párečky dohromady mrtvola. Nápad je to dobrý, ale celovečerní film pro široké masy z něho neupleteš. Postavy vzletně a dlouze mluví nad mrtvolou, a film zachraňuje jen mrtvý zajíc a mladá Shirley MacLaine v roli vdovy. (29.06.2017)

Moje potíže s Harrym jsou ty, že byl dost nudnej a příliš mě nezajímal přiběh, postupem stopáže čím dál méně. Zápletka je docela podprůměrná, a jediné, co tento film vytahuje nad průměr jsou jakštakš zajímavé postavy ( resp. vztahy a dialogy mezi nimi ) a hlavně, hlavně skvostná Vermontská příroda. To, kde se film odehrával, v jakém prostředí, to je jedno z nejkrásnějších, co jsem ve filmu kdy viděl. [6/10 březen 2010] (29.03.2010)

Vskutku uvolněná, harmonická a netradiční komedie, kterou charakterizuje delikátně morbidní humor, příjemné obsazení (nejlépe se se svou rolí popasoval mlčenlivý Philip Treux) a uklidňující pastelové barvy technicolorového podzimu. Je tuze patrné, že si ji Hitchcock natočil primárně pro vlastní potěchu, ale jako trefný žertík na účet amerického publika, které prý o mrtvolách nevtipkuje ani v dobrém, funguje také dobře, no ne? :) Ještě podotknu, že ačkoli se v Hitchově filmografii lehce vymyká standardu a nepatří zrovna k jejímu absolutnímu vrcholu (z toho by měl i Harry závrať), je to příznačný snímek přinejmenším z toho důvodu, že pro debutující Shirley MacLaine znamenal start závratné kariéry a pro filmový průmysl počátek jedné z nejlegendárnějších a nejplodnějších autorských kolaborací v kategorii (komplikovaný) režisér + (nerudný) skladatel. Potížím zdar! 4,5* (31.01.2009)

Já rozhodně oceňuji, že Hitchcock se nezalekl ani jemu ne tak docela příbuzných témat (i když tedy mrtvoly k nalezení i zde) a pokusil se o trochu černého humoru, leč ve filmech kde se o něj prvoplánově nesnaží podle mě vyniká mnohem lépe. Harry je místy velmi vtipný, většinou ale pouze lehce úsměvný a možná dost málo černý. Ale co, příjemní herci a spousta nadsázky a absurdit vás dostanou stejně. (26.06.2007)