Tajomná vražda na Manhattane

Pocta noirovým detektivkám v opačném vizuálním kabátě. Pro Woodyho asi nikdy nebyla na prvním místě dokonalá kamera, lépe řečeno detailně vypiplané kamerové orgie. Nicméně, tahle krimi komedie funguje i tak. Pominu-li ještě kostýmy (prostě šílené hadry z přelomu 80ých a 90ých let), které odkazují k době, jež opravdu nemám rád. První půlka filmu mě tolik nebrala. Postupné rozvíjení teorií a odhalování případu mě ale nenápadně vtáhlo do příběhu a poslední půlhodinu, kdy už se mi zároveň chtělo spát, jsem koukal asi nejpozorněji. K Allenovi jsem si našel vztah přes filmy, které natočil v novém miléniu a vždycky jsem měl určitý problém s jeho nejstarší tvorbou. Tak třeba bude Manhattan Murder Mystery nový krok v našem vztahu. 7/10 (08.10.2012)

Woody se na začátku 90. let rozešel se „seriózní“ Mia Farrow, vzpomněl si na „laškující“ Diane Keaton, vzpomněl si na taktéž svůj osobnostní protiklad (šaramantní Alan Alda, který má vše, co Woody nemá) a namísto romantických dramat z let 80tých a 90tých nechal vzpomenout na komediální kořeny z let 70tých. Svůj film zrealizoval Woody typicky svépomocí. A nutno dodat, že v něčem ta hořečnatá aktivita připomíná příjezd lunaparku. Woody se zkrátka vyčerpal. I když je jeho svět intelektuálů z Manhattanu stále milý a nikterak nevadí, že mu je vlastní repetitivnost a čerpání z vlastních i cizích zdrojů. Woody Allen dobře ví, že i z neumělého romanticko-zaláskovaného vnitřního monologu se přelomem věty může stát kousavá satirická vložka, která exploduje v narušený stereotyp / duchovní komedii / epigramatickou klauniádu. (27.12.2007)

Pokud mate dostatek usili a nervu na prohrabavani se tim obrovskym kopcem hnoje, ktery je obecne povazovan za filmografii Woodyho Allena, neni vylouceno, ze jednou za cas narazite na prekvapivy klenot, ktery se da oznacit za vyborny film. Uz se mi to stalo jednou pri Cassandra's Dream a s Manhattan Murder Mystery u me Woody opet skoruje. Kvalitni scenar, element napeti, vtip, s Diane Keaton tvori skvely team... Skoda, ze se neco takoveho Woodymu povede tak jednou za dekadu. Mozna kdyby si prestal honit ego nad kvantitou sve filmove sbirky, dal si na cas, behem ktereho by se zameril na kvalitu, mohl z nej byt treba i dobry reziser. "I can't listen to that much Wagner, I start to get the urge to conquer Poland." 7/10 (07.04.2010)

Skvělá komedie, kterou bych se osobně nebál označit za jeden z Allenových tvůrčích vrcholů. Má to dokonale promyšlený scénář a super vtipné repliky, fantastickou kameru, perfektní obsazení i herecké výkony, a napínavý děj, který udrží pozornost až do konce - bavilo mě zkoušet uhádnout, jak to asi celé dopadne, a dovedl jsem si představit obě varianty rozuzlení - jak tu, v níž by se podezření Carol ukázalo jako nesmyslná paranoia, protože k žádném zločinu nedošlo, tak opačný závěr, v němž by úspěšně odhalila vraha. Oba konce by se mi líbily, a jsem rád, že jsem o filmu předem nic nevěděl, tudíž to pro mě bylo příjemné překvapení. Po této stránce mi přijde hrozné, že jde zde v podstatě vše vyzrazeno v obsahu filmu, ale naštěstí jsem si to přečetl až po jeho zhlédnutí. Opět jsem si tak potvrdil, že nic o filmu předem nevědět je nejlepší podmínkou toho, jak si ho nejvíc užít (což mj. důsledně vyžaduje ignorovat jakékoli trailery či anotace a vybírat si filmy jen dle jmen tvůrců nebo námětu, o němž pojednávají). (06.06.2021)

Má vražedné spiknutí vůbec nějakou šanci na úspěch, když je mu na stopě pro věc zapálená amatérská vyšetřovatelka, co postupně zbuduje šestičlenný detektivní tým neortodoxních metod a vše režíruje Woody Allen..? Autor prostřednictvím vlastních úst tradičně hýří sarkasmem, ale mě na jeho tajemném manhattanském mordu zaujala jiná věc a sice vykreslení měnících se partnerských vztahů prostřednictvím konverzace. Ta konfrontace dvojic Keaton + Allen (spíše monology než dialogy, disharmonie a překřikování, co přenáší Liptonovu neurózu i na diváka) a Keaton + Alda (platonické souznění plné respektu a vzájemného doplňování) je úžasná a všimněte si, že jakmile je celý případ pod dohledem Orsona Wellese uzavřen, plní prodělaná zkušenost ve vztahu prvně jmenované dvojice revitalizující funkci a dostaví se i blahodárný vliv na jejich komunikaci. Už chybí jen boty, zuby a falešné opálení.. Vzhledem k postavám v Allenových filmech se mi zdá, že mít na Manhattanu psychiatrickou praxi je jako vyhrát v loterii. Má to však jeden háček - tolik klientů a tak malý gauč.. (09.08.2011)