Případ Sloane

Je debutující Jonathan Perera pseudonymem Aarona Sorkina či není? Toť otázka. Spíše však není, jelikož tak do morku kostí ryze sorkinovský scénář by přes veškerou snahu nevyplodil ani Sorkin sám. Kulometné deklamující dialogy, neustálý frenetický pohyb, samá kvádra a kostýmky, prosklené kanceláře, postavy slouží čistě jako nositelé světonázorů/postojů, herci z Newsroomu, zákulisí a politikaření s vysokou politikou úzce propojené profese (v tomto případě lobbingu) a tak dále. Ano, jde o názorově neskrývaně angažovaný snímek (ve stylu Životu Davida Galea a jeho postoji vůči trestu smrti), ale to není na překážku vůbec ničemu. Je to totiž podchycené sofistikovaně i s citem. Navíc v jádru jde o sakra zdařilou heistovku, která dodržuje veškerá pravidla žánru. A to i bez loupeže jako takové. Zkušenější divák nepochybně finální tah prokoukne hned zpočátku (což mu nijak neubírá na působivém podání), ale na škodu tu není vůbec ničemu, protože to oplývá natolik nekompromisním tahem na branku, gradací (nemalý podíl na tom má, jak jinak, Max Richter), chladným vizuálem a hereckými výkony, že si to lze vychutnat na více úrovních než pouze jako "levičácký lobbing za zpřísnění pravidel pro nákup zbraní a čistší politiku". (29.08.2018)

Jediná výtka: to vysvetlovanie. Aj keď iba raz v závere, pôsobí to rušivo. Pochopím to v akčňáku, ale keď už si niekto dobrovoľne pustí film o politike, keď niekto rozumie frázam ako "outsourcing sociálnych interakcií," myslím, že si dokáže domyslieť to, čo je zrejmé. Toľko k negatívam. Scenár by som (i tak) videl na nomináciu, Chastainovú bez debaty tiež. Pri scéne televíznej debaty zimomriavky ako už dlho nie. (17.07.2017)

Fenomenální herecký výkon Jessicy Chastain, který je ale bohužel zabalen do scénáristicky děravého hávu, jež je navíc trestuhodně roztáhnut na příliš dlouhé stopáži. Nicméně ve chvílích, kdy tyto "dětské nemoci" vymizí, Miss Sloane funguje tak jak má - totiž jako skvělé politické drama, které nám bez skrupulí ukazuje dravý svět lobbingu a vše kolem něj. „Lobbying is about foresight. About anticipating your opponent's moves and devising counter measures.“ (29.03.2017)

Možná je to mojí neorientovaností v politickém a právním systému USA, nicméně obtížná orientace v tom, o co se právě v daném okamžiku jedná a o co hlavní postavy usilují, do značné míry komplikují možnost sledovat nit příběhu a tím i udržovat pozornost. Nicméně v pěkně vymyšleném závěru se všechno jakž takž poskládá, takže i já jsem pochopil, o co přibližně autorům šlo, a s mírným nadržováním za herecké projevy mohu dát 4*. (08.10.2017)

Napriek istým výhradám, musím tu vzdať hold americkej demokracii. Pokiaľ totiž schválenie návrhu zákona spočíva v USA na presviedčaní jednotlivcov, je to ok. Nech sa to deje akýmikoľvek špinavými prostriedkami. Tie sa na presadzovanie záujmov totiž používajú všade. Zmenu by predstavovala len zmena systému. O tejto možnosti sa vééľmi jemnou poznámkou obtrie v záverečnej reči aj pani Sloaneová. A ktovie, či by taká zmena systému neviedla len k horšiemu. Poznámka: Vo východoeurópsko-balkánskych džamahírijách na presadenie zákona úplne stačí, ak vhodne presvedčíte (uplatíte), sťaby lobista, predsedu strany. Všetci jeho poslanci hlasujú následne podľa jeho pokynov. Ako poslušné ovce. Netreba sa namáhať s jednotlivcami. (03.02.2021)