Mrtvá a živá

Další snímek z dílny pana Hitchcocka, který nejen že rozhodně stojí za odkoukání, ale díky němuž došlo i k opětovné rošádě mého žebříčku filmů AH. Jsem potěšena, že nemám co vytknout a mohu jen chválit. Houstnoucí atmosféra mě dokázala vtáhnout a nepustit. Hra světla a stínů byla úchvatná. Herecké výkony skvělé od všech zúčastněných, zejména bych vyzdvihla děsivou hospodyni (Judith Anderson), neb z jejího přesvědčivého působení se mi často svíraly útroby. No a na závěrečný kotrmelec už jsem netrpělivě čekala. A ani tentokrát mě AH nezklamal. Bravo! (25.05.2015)

Oscarová klasika v podání mistra filmu Alfreda Hitchcocka začíná jako romantická oddychovka, ale postupem času přechází v tajemné drama, které mi až připomnělo atmosféru díla E.A. Poea. Je opravdu těžké hodnotit zpětně 70 let starý film - kdybych žil v té době, asi by to bylo jasných 5*, nyní ale vidím na slušné 4*. (03.01.2010)

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)

Ještě nikdy jsem nezažila tak kontrastní rozdíl mezi originálem a dabingem - ČT2 uvedla tento film v rámci "Filmových návratů", ovšem nějak se jim to nepovedlo - první 2/3 filmu pustili pouze originál v angličtině, což vůbec nebylo na škodu; pak si toho asi nějak "všimli", na chvíli vypadl zvuk a pak najednou běžel český, zcela otřesný, dabing. Přesto nešlo nevidět, jak vynikající je "Rebecca" film. Jen škoda té atmosféry... (30.07.2006)

Jedna ze tří knih, které jsem kdy od Daphne DuMauier přečetla je právě Mrtvá a živá, kniha mě tehdy skutečně nadchla, i přestože je toto dílko neprávem řazeno do červené knihovny. Dvě knihy a jednu povídku úspěšně zrežíroval Alfred Hitchcock, což se mi jeví jako osudová spjatost. Ač mistr thrillerů nebyl ještě na výsluní své slávy a ve své tvůrčí superkondici, Mrtvá a živá je velmi povedená a napínavá adaptace. Což je rovněž podpořeno nesmírným charismatem Laurence Oliviera a civilně příjemným projevem Joan Fontainové. (01.08.2006)