Psycho

,,JE SMUTNÉ, KDYŽ MATKA SVÝMI SLOVY ODSUZUJE VLASTNÍHO SYNA, ALE NEPŘIPUSTÍM, ABY SI MYSLELI, ŽE JSEM SPÁCHALA VRAŽDU“...... /// Norman Bates, kultovní postava kultovního filmu. I dneska každýmu musí bejt jasný, že ta koupelnová scéna, musela tenkrát bejt neskutečná pecka. Do toho ta hudba…. vytvářející parádní atmosféru v minimalistickejch, na dialozích postavenejch scénách. Možná, že i díky vokleštěnýmu rozpočtu je PSYCHO takový jaký je. Kultovní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal v roce 1959 Robert Bloch číst nebudu. 2.) Viděl jsem Hitchcocka a chcu uvěřit. 3.) Žiju s mrtvolou. 4.) Thx za titule ,,Stik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.01.2013)

Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (17.08.2010)

Tak to je od taťky hororů můj druhý kousek a jak to tak vidím, komentářů je tady už hafo, tak co dodat?. Já jsem si Psycho rozdělila na dvě části a to ke sprše a pak od sprchy, která mně sedla daleko víc a přiznávám, že ke konci jsem měla už zpocené ruce i když jsem měla tušení jak to asi je. Na tehdejší dobu rozhodně mistrovské dílo pana Alfreda. Viděno v rámci Season Challenge Tour (03.08.2015)

Ano, pise sa rok 2009 a videla som konecne aj tuto klasiku. Uz som si pomaly zacinala mysliet, ze starsie filmy a klasiky u mna nejako zvlast nezaboduju, ale konecne som trafila aj ja klinec po hlavicke. Uf, na tu dobu vynikajuci thriller. A Anthonymu Perkinsovi by som uverila cokolvek. Damy, vsak to bol fesacisko? :) (22.08.2009)

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)