Na sever severozápadnou linkou

Mistrovo cameo na začátku filmu je více než paradoxní - ve skutečnosti totiž ujel autobus většině jeho tehdejších režisérských kolegů.. Pokud někdy zaslechnete přirovnání "thriller ala Hitchcock", tak sledováním North by Northwest se stáváte svědky jeho referenčního vzorku. Dialogy ostré jako břitva Harmona Rabba (proč už nikdo sakra takové nepíše?) slouží jako pohon neovladatelného kolotoče kolem tradiční záměny identity, navrch akademické hrátky s výpravou, režií i divákem a hlavně Pretty Face Grant - pravý muž na nepravém místě, co je nechtěně vtažen do vírů hrátek tajných služeb a přitom trousí jeden bonmot za druhým, nedbaje statusu hledaného zločince milerád stěhuje mozek do dolní poloviny těla a taky občas neví, kam s rukama při líbání. Krom celkové romantické naivity je jediné, co bych vytknul, ta stagnující gradace napětí v poslední půlhodině u Mt.Rushmore a tím nemyslím, že měl horolezec Cary zrovna vybírat drobky po snídani z bradky Abea Lincolna, ale zas na druhou stranu, úplně posledním záběrem s takřka pornografickým podtextem (vlak a tunel) vše Hitch zkušeně napravil.. (27.01.2011)

Alfred Hitchcock opravdu JE režijní mistr, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu, líbí se mi jeho práce s kamerou, diváckými emocemi i pečlivá gradace napětí, zvláště zde. Přesto pokud bych měl jeho filmy hodnotit na úrovni čistě konzumního diváka, který si sedne před obrazovku s pytlíkem popcornu, nemohu říct, že bych se stoprocentně bavil. Speciálně North by Northwest obdivuji pro chytrý a dynamický příběh, výborné vyjádření paranoi a svěží tempo bez potřeby "klasických" úvodů (které mi např. na Psychu a Ptácích docela vadily) - což je mimo jiné i dosti nadčasové... North by Northwest je přímý předchůdce moderních akčních filmů pohybu a perlou své doby, proto těch pět hvězd dát prostě musím. 9/10 (28.11.2008)

V tomhle snímku Hitchock dokonale zkloubil svůj nesporný režisérský rukopis. Snímek, ve kterém se proplétá několik různých žánrů od komických situací (Grantova jízda v opilosti) přes romantiku až po opravdové drama/thriller, jen potvrzuje, že zařadit Hitchcockovu tvorbu do nějaké žánru je téměř nemožné (navíc nechápu, kde se vzalo oslovení "Mistr hororu"....). Napětí jaké Hitchcock dokázal vytvořit se jen tak nevidí (Grantovo čekání na opuštěné silnici, tam se přesně ukazuje mistrovství Hitchcockovi režie). Cary Grant je velmi sympatický a pro mě je to takový předchůdce Jamese Bonda. Jeden z nejlepších Hitchcockových snímků. Dodnes nemůžu pochopit jak je možné, že režisér jako byl Alfred Hitchcock nikdy nezískal jediného Oscara za režii........ (12.03.2008)

(1001) Opilý Cary Grant má své kouzlo, ne že ne, a celkově ta noční jízda autem byla velmi estetická, skoro jako z mých snů, stejně jako Martin Landau, ale to už je jiná pohádka. Člověk 21. století také musí mít na mysli Kusturicu a Vincenta Gallo. A potom je nechá spolu hovořit, ale divák tomu nerozumí, protože tam rámusí motor letadla. Hitch je drahoušek. A na konci vlak vjede do tunelu, sprosťák. Když se tak nad tím zamyslím, tak je těžké uvěřit, že je to skoro šedesát let starý film. (24.04.2015)

„Poslyšte. Já pracuji v reklamě, ne jako bílý kůň! Závisí na mě má práce, sekretářka, matka, dvě bývalé manželky a několik barmanů… A já je nehodlám zklamat tím, že se nechám zabít!“ Hitchcock přichystal dokonale neprůhlednou zápletku, která se točí okolo agentů, nepravé identity a dvojí hry tajných služeb. Výsledek baví i po několika dekádách. Když si tajné služby ztotožní (ne)jistého agenta s reklamním odborníkem, je to pro něj rána, pro diváka ale záruka neotřelé podívané, která jej udržuje v sympatické nejistotě. Snímek navíc o pár let později získal nový rozměr, když antagonismus mezi obyvateli Spojených států a jejich vládou začal být otevřený. Nápad s atentátníkem bez tváře letícím v postřikovači obilí je výborný. A nejen ten! (13.02.2016)