Posol

Příběh nenaplněné lásky bohaté dívky a farmáře ze sousedství s dokonale zachycenou žhavou letní atmosférou. Adaptace krásného románu L.P. Hartleyho ovšem není příjemně romantickou sondou do života bohaté anglické venkovské společnosti na počátku dvacátého století: vše vyústí v neodvratném, bolestném střetu dítěte s realitou a vášní s konvencemi třídní společnosti. Přestože závěrečný zoufalý čin, ve kterém Ted viděl jediné řešení celé své situace, já osobně odsuzuji, není to důvod k tomu, abych této výborně zahrané a ohromně vypravené adaptaci snížila hodnocení. (13.12.2010)

Dokoukáno s největším sebezapřením. Nuda, nuda a ještě jednou zoufalá nuda - asi je to natočeno velmi dobře, ale tenhle film mě v podstatě úplně minul. Začínám mít po krk všech těch filmů, kde je svět dospělých vnímám "nevinným" prizmatem nějakého děcka - k čertu už s tímhle nastokrát provařeným přístupem. (19.03.2012)

Zdánlivá předválečná idylka, zdánlivý poklid anglického aristokratického venkova, vášeň spojující nerovný pár a její bezděčný svědek na hranici mezi dětstvím a dospělostí – dalo by se říct, že Pokání odehrávající se o pár let dřív s tím, že Robbie a Cecilia jsou manipulátorští zmetci a zamilovaná třináctiletá osůbka je jejich svědkem a pomocníkem od začátku. Ale přece – tam, kde mi Pokání přišlo sterilní a vykonstruované, tady bez přemáhání věřím živočišnosti postav pod chladnou slupkou a kastovní problematice, kde rodičové odmítají provdávat dcery za mládence s holou... vyhlídkou na budoucnost. Podíl největší nesou ocelová magnólie Julie, živočišný milenec lady neChatterleyové, chlapec prožívající poslední prázdniny dětství, kamera a melancholicko-dramatické tóny klavíru. (11.07.2013)

Tomuto filmu se dají vyčíst snad jen dvě věci: je téměř dokonalý (Joseph Losey + Harold Pinter + Dominic Guard) a je z prostředí, které nemám rád. Výjimku mohu udělit jen tehdy, pokud dokonalost má nějaký smysl, a "šlechtické vztahy" přesahují svoji třídu (upper-class) a dobu (počátek minulého století). V obou případech mám pocit, že k obě podmínky byly splněny (ostatně také jsem měl v Leově věku rád svoji tetu). Pseudo-soudobá hudba Michela Legranda patří samozřejmě také k oněm "dokonalostem". (01.11.2016)

Příběh nezdaru jedné (třídně) nerovné lásky, zprostředkovaný malým klukem, který objeví nejen fungování šlechtických mravů Anglie z přelomu století, ale i odpovědi na vlastní otázky dětství. Přestože se nejedná o nijak zvlášť objevné téma, bylo zpracováno na můj vkus střízlivě a bez kýčovitých romantických schémat, díky čemuž se mi zdál příběh uvěřitelný. (16.03.2012)