Posol

Román L.P. Hartleyho se pod rukama "scénáristy" Harolda Pintera proměnil ve skutečně silné dílo. Tento příběh chlapeckého dospívání a nelehké konfrontace se skutečným světem, který je zároveň hořkou analýzou života vyšších anglických kruhů začátku dvacátého století, opravdu stojí za to. Julie Christie, která nemá ve svých milostných touhách příliš volnou ruku, a Alan Bates, jenž svým způsobem připomíná onoho milence lady Chatterlyové. Dokonalý pár, jehož vztah je vnímán a deformován dětskýma očima jejich poslíčka, jenž ještě jeho konání nechápe, ale zřejmě by ho byl jistým způsobem rád účasten. Působivý je i Edward Fox jako aristokrat, který se nechává pasivně unášet dobou a konvencemi. Snímek je zajímavě vypravován - sotva postřehnutelné, ovšem postupně se stupňující retrospektivy -, velmi dobře režírován a vyniká zajímavým a chytře vybraným hudebním doprovodem. (20.07.2006)

"Proč mu říkáš Merkure ??" Rodilý Američan, ač byste to do něj jistě v souvislosti s jeho tvorbou neřekli, režisér Joseph Losey se chopil adaptace skvělé knihy Leslieho Polese Hartleyeho, která u nás vyšla pod názvem Poslíček s velkou vervou a ve výsledku je to opravdu vidět !! Dnes již klasický snímek, který mi v mnohém připomínal o poznání čerstvější Pokání, vyznívá mnohem lidštěji a věrohodněji, což z něj spolu s naprosto úchvatným hudebním motivem s neklidně temnými tóny klavíru držitele tří Oscarů Michela Legranda činí opravdu velmi jedinečný film !! Výborně zvolenému hereckému obsazení tradičně vévodí Edward Fox se svojí postavou, v Búrské válce raněného vikomta Hugha Trininghama, Dominic Guard se mi jako Leo také velmi líbil, v roli Marka se premiérově představil Richard Gibson, kterého všichni známe ze seriálu Haló, haló !! jako Herr Flicka.. Hartleyeho kniha začíná slovy: "The past is a foreign country: they do things differently there." a mě tak napadá, že v Loseyho snímku je právě vše, jak by mělo být, i po těch letech.. [ Pouze v původním znění s titulky !! ] (23.07.2013)

Tomuto filmu se dají vyčíst snad jen dvě věci: je téměř dokonalý (Joseph Losey + Harold Pinter + Dominic Guard) a je z prostředí, které nemám rád. Výjimku mohu udělit jen tehdy, pokud dokonalost má nějaký smysl, a "šlechtické vztahy" přesahují svoji třídu (upper-class) a dobu (počátek minulého století). V obou případech mám pocit, že k obě podmínky byly splněny (ostatně také jsem měl v Leově věku rád svoji tetu). Pseudo-soudobá hudba Michela Legranda patří samozřejmě také k oněm "dokonalostem". (01.11.2016)

Příběh nenaplněné lásky bohaté dívky a farmáře ze sousedství s dokonale zachycenou žhavou letní atmosférou. Adaptace krásného románu L.P. Hartleyho ovšem není příjemně romantickou sondou do života bohaté anglické venkovské společnosti na počátku dvacátého století: vše vyústí v neodvratném, bolestném střetu dítěte s realitou a vášní s konvencemi třídní společnosti. Přestože závěrečný zoufalý čin, ve kterém Ted viděl jediné řešení celé své situace, já osobně odsuzuji, není to důvod k tomu, abych této výborně zahrané a ohromně vypravené adaptaci snížila hodnocení. (13.12.2010)

Snímek je v úvodu poněkud roztěkaný a v úmorném vedru bloumá z místa na místo - jakoby v rozlehlém, nákladně zařízeném domě a v jeho okolí teprve hledal inspiraci. Když se konečně začne ubírat tím správným směrem, je už prakticky pozdě, neboť ani on, ani já nedokážeme sebrat myšlenky a soustředit se na vlastní příběh. Kromě toho mi není nijak extrémně sympatická ústřední milenecká dvojice - a vlastně ani chlapec, který se pokouší porozumět komplikovanému, třídně rozdělenému světu dospělých ... a tak mě jejich osudy navzdory silnému sociálnímu podtextu přehnaně nedojímají. P.S.: Druhá časová linie je v tomhle případě lehce matoucí - zbytečně narušuje plynulost děje a spíš mu škodí, než aby mu pomáhala. (13.03.2012)