Raw

Aneb láska prochází žaludkem...... Režijní debut francouzské režisérky Julie Docornau, Raw, je relativně netradiční alternativa k žánru coming-of-age filmů, kde je motiv dospívání a ztráty nevinnosti až druhořadou složkou. Prvotní je zde totiž byť jednoduchá, zato nechutná premisa: mladá vegetariánka Justine začíná studovat na veterinární škole, kde shodou okolností studuje i její sestra – a jakožto nováček musí povinně podstoupit krvavý 'přijímací rituál', při němž je zároveň donucena sníst syrovou králičí ledvinu – důsledkem toho se v ní probudí nečekané a dosud nepoznané pudy: neutuchající hlad po syrovém mase. To může vyznít lehce absurdně, jenže Julie Docornau se navíc snaží Raw autenticky vybalancovat na pomezí psychologického dramatu o dospívání, což se jí daří na výbornou. Snímek tak uvažuje o krvežíznivé touze po mase/kanibalismu na úrovni jakési analogie či metafory k motivu dospívání, kde se zlomové životní momenty (první sex, nástup na vejšku, hledání vlastní identity) řeší výhradně skrze tělesné zážitky, a to častokrát velice extrémní a emočně destruktivní...... Nelze se taky moc čemu divit – Raw je již z principu koncipován jako neuvěřitelný sadomaso a silně živočišný film, který své protagonisty obnažuje až na kost (DOSLOVA) díky čemuž získal pověst filmu, u něhož diváci při projekci mnohdy buď utíkají ze sálu, anebo je popadají mdloby. Já sám musím uznat, že mám celkem dost nakoukáno, a viděl jsem všelicos – nicméně tady jsou častokrát vyobrazeny tak neskutečně explicitní scény, při jejichž sledování jsem buď odvracel zrak, anebo se mi chtělo upřímně zvracet – a naopak jsou zde i primárně na efekt dělané scény, které jakoby Julie Docornau točila na truc, jen aby dodržela tradice a obyčeje francouzské extremistické kinematografie – a tou je šokovat za každou cenu. Raw je tak ve výsledku extrémně provokativní a silně nekomfortní zážitek, který vám nejenom nebude po chuti, ale rovnou vám obrátí žaludek naruby. Jinak jde o delikátní žánrovou lahůdku, kterou si žádný filmový fajnšmekr nesmí zapomenout přidat na své menu. HLAD JE STOPRO ZARUČEN. Slabším povahám však radím si na filmovým jídelníčku objednat jiný pokrm. Garance Marillier je mimochodem doslova k sežrání...... [VERDIKT: 8,5 syrových flákot z 10. Nejlepší reklama na vegetariánství, co jsem za poslední dobu viděl. Hannibal Lecter může závidět 🥩] (30.10.2021)

Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Evropská černohumorná artovka o tom, jak dívka vstupující na vysokou školu poznává sebe samu a svou roli ve společnosti. A francouzská režisérka Julia Ducournau k tomu používá dost netypické cesty, ovšem ve výsledku je žensky jemná, intimní, autentická, neotřelá. Neuhne, když jde do tuhého, až na kost, chcete-li. Otázka, zda to divákovi stačí. Hlavní hrdinka, která mimochodem hraje skvěle, své stěžejní životní nástrahy řeší výhradně přes tělesno. Těch témat je přespříliš (šikana, kanibalismus, anorexie, homosexualita, vegetariánství), přesto onen rozklad příčetnosti hlavní hrdinky má něco do sebe. Holt Francie jiná. Zase. (11.06.2018)

Mami, kolik decilitrů krve ze mě vyteče během jedný menstruace? A Petí, je dobrej nápad ošukat svýho teplýho kamaráda? A ségra, můžu ti sežrat kus ruky, abych zjistila, jestli nechutnáš jako kuře na kari? Jak je vidět, život mladých dívek přináší mnoho palčivých otázek. Raw na ně přímo neodpovídá, jen potvrzuje fakt, že osoby jakkoliv se odlišující od ostatních to mají vždycky těžší, než ty ovce v davu. Takže nechybí šikana, rozvíjející se sexualita a podobný nástrahy dospívání. A pak tu je samozřejmě kanibalismus. Režisérka však tohle téma zpracovává poměrně citlivě, takže nečekejte gore orgie z ranku "new french extremity": dočkáte se maximálně jedné na kost ohlodané nohy a pojídání ušmiknutého prstu - avšak ten pohled jeho majitelky po probuzení se z šoku stojí vážně za to. Aura nějaké nesmírné brutality kolem filmu se tak sice rozplynula, ale i přesto zůstalo povedené, pěkně natočené skoro art-drámo s precizním soundtrackem. A to rozhodně není málo. (70%) (30.05.2017)

Horory, nebo třeba drsnější alegorie, mohou být klidně "jednoduché", kdy metaforický prvek symbolizuje velmi přímočaře nějakou jednoduchou věc typu sex/rodič/ztráta dítěte - co já vim. To ale neznamená, že to může být rovnou tak brutálně banální a otravně doslovné jako v Raw. Musím říct, že mě celkem pohltilo prvních pár minut, předně díky hudbě a střihu, ale to rychle zmizelo a pak už jsem jen nevěřícně zíral, jak málo toho může být v jednom filmu. (09.07.2017)

Koho zaujme príbeh ako taký, ktorý je podaný i hlavnou postavou veľmi solídne zahraný, pre toho to rozhodne horor bude. Napriek tomu, že sa však viacmenej jedná o drámu, s pár silnými pasážami po všetkých stránkach, Ja za ten originálny spôsob "reálne" poňatej kanibalčiny, ktorá sa od úvodu až do samého záveru prezentuje nečakane vážnym, serióznym spôsobom (s nadsázkou povedané samozrejme), nakoniec prekvapivo (i pre seba samého), udelím aj vďaka rozuzleniu slabšie štyri - 70% (24.05.2017)