Raw

Tak hlavně si nepouštějte Raw s očekáváním hororu. Prvky tam samozřejmě jsou, ale jsou spíše odmocněné okolními situacemi, které jsou hlavně vtipné, někdy trapně vtipné, jindy absurdní a nebo zkrátka nechutné. Žánr psychologický bych osobně odsud asi vymazala, i když by se o tom dalo polemizovat. Raw je každopádně pro okrajové publikum, nesedne všem už kvůli svému námětu, potažmo explicitním scénám o kanibalismu. Tento francouzský artový snímek okouzlí cílovou skupinu asi hlavně humorem a nevšedním prostředím veterinářské školy. Hlavní hrdinka je navíc velice sympatická a vedlejší postavy groteskní. Já ani nevím, jak slovy Raw co nejvěrněji přiblížit, tohle se musí prostě zažít. Co vím, ale s jistotou je, že ho chci určitě vidět znovu. (Weird Europe 2017) (01.05.2017)

No já nevim. Mě asi nejvíc šokovalo, když jedna ze sester prováděla veterinářský úkon na krávě. Jinak tu nebylo nic, co bych ještě neviděl v jiných kanibalistických hororech. Po stránce psychologické také nic moc. Vegetariánka ochutná maso a rupne jí z toho v bedně. Ducoumau se sice snaží divákovi namluvit, že je v tom něco víc, ale není. Takže asi nejblíž to má k lehce úchylnému dramatu, ale ani v tomto ohledu to ve mě nějakou výraznější stopu nezanechalo. Filmu se dá přiznat hodně slušná obrazová stránka a solidní dojem na mě udělala i hlavní představitelka, byť byla nucená místy až nesmyslně přehrávat. Vážně nechápu, proč zrovna tohle vzbudilo takovou pozornost. 30% (02.06.2017)

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)

Francouzi a Belgičani jsou v tomhle úchylové, o tom není pochyb. Nicméně to, jak byla ukázána vysoká škola, mi přišlo trapné a nevěřím moc tomu, že by to někde takto probíhalo. Aspoň já na vejšce nic takového nezažil. Co se týče příběhu, tak jeho největší slabinou je, že zhruba v půli vyloží karty a pak už nic nového, překvapivého nenabídne. Za tu atmosféru dám 2 hvězdy, ale jinak mě to minulo a docela i zklamalo. 40% (21.06.2017)

V prvé řadě, určitě na Raw nechoďte jako na horor. Prezentovat tento snímek jako brutální horor, u kterého diváci omdlévají, to zavání skoro až drzostí. Jestli u tohoto někdo zkolaboval, tak jedině snad nějaký geront, který by shodou okolností v danou chvíli zkolaboval tak jako tak, Raw neRaw. Budiž, přes tento "podvod" bych se i přenesl, pokud bych dostal zajímavý a něčím podnětný film. Ale kdepak. Debutující autorka se patrně snažila říct něco hlubokomyslného o společnosti, ale dělá to skrze blábol, který stojí na extrémně vratkých základech. Aby se autorka dostala dějově tam, kam potřebuje, tak různé události postrádají své logické konsekvence a žádná z postav se nechová jako skutečný člověk (problematické využití vedlejší gay postavy je jen špičkou ledovce). Což je v případě, že má film o lidech něco vypovídat, a zároveň se odehrává v reálném světě, a ne v nějaké alternativní realitě alá The Lobster, docela problém. Tohle je do sebe zahleděný, vychtěně provokující art, uvnitř ovšem takřka úplně prázdný. Předpremiéra v hipsterském letenském Bio Oko tomu sedla jako prdel na hrnec. (05.04.2017)