Muž, ktorý vedel priveľa

Z mého osobního hlediska považuji za vrchol tvorby A. Hitchcocka sérii jeho filmů, jež započala v polovině 50 let "Oknem do dvora" a pokračovala až do počátku 60 let, kdy končila "Ptáky". Do tohohle mistrovského období spadá i zpracování stejnojmenného remake režisérova klasického thrilleru "Muž, který věděl příliš mnoho". Hitchcock v něm spojil své síly s J. Stewartem, jenž (po slavných spolupracích s F. Caprou) dosáhl pod mistrovým vedením - zvláště při vzpomínce na nezapomenutelné role v "Oknu do dvora" a "Vertigu" - svého druhého nejvýraznějšího tvůrčího období. Do role Jimmyho manželky obsadil Hitchcock herečku D. Day, která hraje starostlivou a posléze vyděšenou maminku. Možná tedy nepůsobí tak svůdně jako ostatní Alfrédove božské blondýnky, ale za to umí krásně zpívat a její píseň "Que sera sera", jež hraje ve filmu zásadní roli, se stala celosvětovým evergreenem. Nejnapínavější pasáží celého snímku je scéna atentátu na premiéra jedné nejmenované země, odehrávající se v londýnské Royal Albert Hall. Atentátník je rozhodnut vystřelit přesně v tom nejhlasitějším okamžiku koncertu, v synchronizaci s jediným úderem činelů. Bez jediného rušivého slova sledujeme několikaminutové vystoupení orchestru, který svou postupnou gradací vystoupení určuje také tempo a napětí finální scény, jež je prokládána záběry na atentátníka... zděšenou D.Day... nicnetušícího premiéra... orchestr... katastrofě se marně snažit zabránícího J.Stewarta... a notovou partituru spějící k osudové notě! Výkřiku! Výstřelu! (05.11.2004)

Majstrštyk se vším všudy. Napětí by se ukrojit ani nedalo, jak je prakticky všudypřítomné, a to i proto, že Hitchcockovi stejně jako na něm záleželo na postavách. James Stewart, který se marně snaží posadit v marocké restauraci a potom zápolí s jídlem, Doris Day zpívající a tančící se synem, to jsou všechno tak krásné momenty, díky nimž nám hrdinové prostě přirostou k srdci tak moc, že během strhující scény v Royal Albert Hall ani nedýcháme a čekáme na činely. (19.04.2016)

Rovnako ako hlavný hrdina som aj ja bol väčšinu filmu strašne zmätený a najhoršie na to je, že ma ani nejak nezaujímalo o čo tam vlastne ide. Ústredná rodinka si ma nezískala, takže som nemal chuť im fandiť, aby našli svojho syna a popritom odhalili nejaké hrátky rôznych špiónov. Pre mňa je to najslabší a prvý podpriemerný Hitchcockov film. 4/10. (08.03.2020)

Když to zjednoduším, tak nejradši mám asi Hitchovy filmy s Jamesem Stewartem. Na tomhle miluju obzvlášť scénu v Albert Hall, která podle mě patří mezi to vůbec nejlepší, co Mistr kdy natočil - geniální střih, skvělé využití hudby (není slyšet, co si postavy říkají), úžasně gradující napětí (kdy čekáme na úder činelů) - zkrátka Hitchcock ve vrcholné formě. (15.07.2006)

Môžem s čistým svedomím vyhlásiť, že Hitchcock nie je len majstrom horroru, ale takisto aj thrillerov, aj keď napätie patrí takisto aj sem. Skvelá zápletka je perfektne scenáristicky poskladaná, prijal by som však trošku rýchlejší spád ku koncu filmu, no pár komických okamihov sadne ako uliatych. Príjemní herci, Stewart je dokonalý, už len tým, že v živote nenavštívil hodinu herectva a pred kamerou je úplne prirodzený. Musím doplniť filmy s ním. 85%. (20.09.2006)