Vanishing Point

Tahle dlouhá driverka by neobstála ani jako honička ve filmu, natož jako film samotný. Člověk se logicky nemůže ubránit nudě, hodinu a půl je nesympatický Barry Newman za volantem a šine si to přímo do San Francisca. Dobře, námět zajímavý, ale zpracování průměrné, chyběla mi trocha nápaditosti s kamerou, pohledy na auto se pořád opakovaly a stály za nic, proto mě to k sobě vůbec nevtáhlo. Challenger sám o sobě není žádný "kundolap", oprýskaná hranatá šunka, která v bílé barvě nepůsobí vůbec jako šíp, který si to pádí americkým západem s posledním hrdinou v sedadle. I když se o Autu Zabiják mluví jako o propadáku, tak je mnohem lepší, plný fluence a režisérských vychytávek. (14.06.2008)

,,OTÁZKA NEZNIE KEDY SA ZASTAVÍ, ALE KTO HO ZASTAVÍ?“ __ O kultovosti Vanishing Point viem už z Tarantinovho Auta zabijak, kde boli jeho kvality toľko vynášané do nebies. Po rokoch, kedy som sa konečne dokopal k jeho sledovaniu musím len súhlasiť, že ide o skutočne majstrovské a z časti nedocenené dielo. Z tradičného priamočiareho rozprávania vystupujú flashbacky z Kowalského minulosti, ktoré o ňom síce mnohé prezradia, avšak jednoznačne interpretovateľná  motivácia jeho jazdy neexistuje. V univerzálnej rovine je preto film manifestom cesty za slobodou a odpútaním sa od nastaveného zriadenia. Iste, toto všetko už bolo vo filmoch nového Hollywoodu zobrazené viackrát, nikdy však v takej esenciálnej forme; v skvelom strihu a najmä výbornej kamera, v žiadanej záverečnej katarzii a s bonusom v podobe nahej hipisáčky na motorke, ako dokonalým symbolom tohto obdobia.  Cleavon Little v podobe rozhlasového moderátora (,,Slepý vedie slepého.“) nielenže predstavuje chorus  príbehu, ale poukazuje tiež na pretrvávajúcu rasovú otázku,  a pri neskutočnej podobe Barryho Newmana na Dustina Hoffmana som si kládol otázku, či nebola hlavná úloha ponúkaná aj jemu. (3056. hodnotenie, 281. komentár k filmu) (17.11.2021)

Cítiť trpký koniec hippie ideálov. Nekonečná sloboda v hektickom rytme je už nemožná. Na každom rohu totiž stoja bariéry. Sledovanie sa zostruje. Istí si nemôžte byť ani na púšti. V nej sa izolované ostrovčeky kvetinovej slobody menia na fanatické, uzavreté sekty. Užívajúce si umelecké produkcie len v rámci komunity, neprístupné pre vonkajší svet. Bláznivo uvoľnení DJs nevidia svet okolo. Dokážu síce ešte freneticky a búrlivo zaujať svoju poslucháčsku komunitu. Sú ale čoraz väčším tŕňom v oku malomeštiackych tĺkov, nadšených nenásytnou chuťou udrieť si do farebných a alternatívcov, narušujúcich ich "pohodu". Policajný štát ostrí drápky, nik sa im predsa nebude srať do daných pravidiel a vlády. Krásna nahá jazdkyňa našťastie ešte existuje. Prítulná, povoľná a dráždivá. Nanešťastie už nie na koni v lesnom lone, ale na motorke a v púšti. Hlava netúži po príjemných, opojných snoch a nabudenom myslení z vybraných odrôd trávy. Hlava túži po nonstop bdení, vyvolanom chemickými pilulami. Tie sa stávajú predmetom obchodu aj šialenej stávky. V takomto type opojenia sa človek neopája, ale umára nevyrovnanými traumami z minulosti. Po ktorých zdanlivom vyriešení môže bárs aj zgegnúť. S úsmevom na tvári. (16.02.2021)

Ano, je to pocta legendárním sedmdesátým létům, ve kterých byl americký film na nebývalém výsluní, a která mám ve velké oblibě. Patrně je to také film, který se stal zdrojem inspirace pro mnohé následovníky. Ovšem nezapůsobil na mě tak, jako na mnohé další. Kdybych měl zkusit najít příčinu, asi bych zmínil již samotný začátek. Postrádal jsem silněji vykreslenou pohnutku, která rozpoutala osudovou jízdu Kowalskiho. Až příliš jsem pak během filmu musel zaobírat přemýšlením o tom, proč vlastně dělá to, co dělá, a proč to všechno patrně dopadne tak, jak to nakonec skutečně dopadlo. Rozumím tomu, že poselstvím tohoto snímku je touha po volnosti a svobodě. Jen mi to zkrátka celé přišlo šíleně rychlé, stejně jako Kowalskiho jízda. (24.05.2011)

Need Speed for Speed. Kowalskiho mozek jede díky neblahému životnímu osudu podlahu a za pomoci benzedrinu vydává směrem k pravému chodidlu jasný pokyn: „Sešlápni plyn a vyhledej podlahu jinou! Podlahu bílého Dodge Challenger 1970!“ Post-Woodstocková jízda deziluze může začít a až si to ve finále Jimmy(?) namíří k bílému světlu mezi buldozery, tak vězte, že se k němu skrz jejich radlice dostal, ač se to na první pohled nemuselo zdát.. Pokud by však Kowalski při svém zběsilém tripu za svobodou sejmul vaši ženu s dětmi vracející se ze školy, stalo by se z manifestní jízdy "nespoutané individuality" jen šílené řádění zfetovaného piráta silnic. Já vím, že jel přes víkend, ale svět umí být relativní, viďte..? (09.01.2012)