Cesta domů

Možná, že kdyby tvůrci zůstali jen u prvního dílu, mělo by to zvláštní místo, neopakovatelný (mimochodem, tohle je spoiler heavy one). Jakoby lidi spolu byli jen, dokud to dokážou vydržet a někdy to dokážou dlouho. Chyby budou, ale je potřeba přes ně přejít. Díl po dílu je 'Cesta...' progresivně černější, řekl bych (asi to možná dobře odráží celkově proces stárnutí)... první díl byl přitom tak kouzelný. Nejdřív je láska, pak práce, pak mládí nové generace, výchova, zkušenosti, život, práce, láska a pak konec. Osobně, nic z toho neznám, nic z toho ke mně nepromlouvá, ale vím, že první díl byl tímhle nábojem přeplněn tak, že bouchl jako lahev šampusu. Honza začne při práci v lese hodně chlastat a že začne být na alkohol opravdu odborník (to chlastání v práci je něco, co se naučil i můj děda) a tak trochu do toho zatáhne i Ludvu a ten pak při sílícím tlaku nadřízených z řad lesníků, kdy je mu vyčítána každá blbost, při jednom excesu v opilosti jednak podvede Anynu a zároveň i přijde o hájenku, kterou se rozhodne vedení prodat. Markéta (je funny, že Nimcová se podílela na scénáři k celé trilogii a přijde mi, že svou postavu namalovala celkově dost "bíle" a bez jakýchkoliv charakterových chyb, jako nějaké Slunce celého projektu, co nikdy neudělá krok vedle - tuhle mentalitu sdílí řada hipísaček) špatně snáší Honzovo chlastání a kvůli tomu mezi nimi vzniká konflikt a až se u Papoše projeví alzheimer a nakonec na něj i umírá, rozhádají se tak, že chce Honza spáchat sebevraždu (velmi poeticky, řetězem, kterým tahá celou dobu dřevo), v čemž mu na poslední chvíli zabrání Ludva a lahvinka sedmileté slivovice. Závěr trilogie Tomáše Vorla (přes dvacet let práce a já jsem to vyzunkl pod týden času... dvojku a trojku dokonce v jeden den) má definitivně blíž k druhému dílu, náladou, vyprávěním, vizuálem, obsazením (ač věčná škoda, že si Kameníková nedala repete svojí role a museli ji přeobsadit). Stats: Oficiálně jsem tak viděl všechny filmy Tomáše Vorla ml. (což jsou pouze filmy Vorla st. a pokud se bavíme o něm, už mi zbývá jen film, po jehož neúspěchu chtěl Vorel st. spáchat sebevraždu - Kamenný most, a budu jej mít taky komplet). Barbora Nimcová zůstává hipísačkou od začátku do konce a má tu tu svoji silnou ženskou energii, znám tyhle typy a zkrátka je srdcem projektu, ale mě nejvíc přes všechno k srdci přirostla postava Tomáše Hanáka (Honza), který zkrátka začíná svoji cestu v kanceláři, jako krysa u PC, a pak končí s úsměvem, v traktoře, i když mohl velice snadno skončit o chvíli dřív, oběšený, na stromě, ale důležité je, že žil, podle toho, jak chtěl a dobrá byla ta reakce i na pití - Markéta: "Řekni mi, co ti chybí? Práci máš, zdravý děti máme, žijeme v čistý přírodě, máme všechno, po čem jsme kdy snili." Honza: "Lásko, nic mi nechybí, jen bych chtěl být trochu v klidu. Nic neřešit, furt dokola. Ty taky kouříš trávu. Kolik si dáš jointů za den? A počítám ti je snad?" (08.10.2023)

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. (14.09.2021)

Pan Vorel zjevně naráží na své vlastní hranice. Nemyslím filmařské, nýbrž ontologické, existenciální. Vytratil se duchovní přesah, ke kterému předchozí díly a jeho postavy tíhly, vytratil se vývoj a zůstala jen stagnace. Postavy už jen šlapou vodu na místě.  Cesta domů je tak překvapivě velmi povrchní, protože žádným způsobem nereflektuje cestu do vlastního nitra, vlastních hlubin, a tak převládne hluché, neživé prázdno. Ve filmu se proto řeší jen povšechné lidské problémy spojené s nevyhnutelným stárnutím a koncem a s běžnou útrpností venkovského života, tedy s atributy, které zůstanou, když se skutečná "cesta domů", do nitra, do hlubin, nekoná. Jako v tomto filmu. Třetí díl tak do značné míry neguje a banalizuje své dva předchůdce a jejich postavy, které zdánlivě urazily kus niterné cesty, aby se nakonec ukázalo, že tomu tak vůbec nebylo, spíše právě naopak.  Možná to byl účel, ale pochybuji o tom. (28.05.2022)

Cestu z města sem viděl kdysi dávno a moc si jí nepamatuji a Cestu do lesa sem neviděl pro jistotu vůbec. Do závěru téhle volné trilogie sem tak šel prakticky bez znalostí čehokoliv s ní spojené a naštěstí to až tolik nevadí. Postavy sice za tu dobu nejspíš prošli nějakým vývojem, nicméně Cesta domů funguje i samostatně a nabízí poměrně depresivní sondu do venkovského života, který by sice zdánlivě měl přinášet útěk od městského stresu, ale on přináší svůj vlastní stres a svoje vlastní problémy, kterých není úplně málo. Vorel a jeho rukopis se ani tady nezapře a kdo má rád jeho tvorbu bude s tím v pohodě. Kdo ne, nejspíš bude mít trochu problém s tím jakým způsobem spolu postavy komunikují a jakým způsobem pronáší svoje repliky. Mě osobně to nevadilo, protože mám Vorla rád ač mi do něj zdaleka nesedlo všechno...60% (19.06.2022)

První díl absurdně ujetý, druhý díl taková poetická lesní pohádka s humornými prvky. Ve třetím díle vtip nečekejte a komedii si ze žánrového zařazení vyškrtněte. Film má smysl, jen když znáte ty předchozí. Léta postoupila a všichni sklízí plody toho, jak si to v mládí zařídili. A je vlastně jedno, zda tak dopadli z vlastního přičinění anebo z přičinění prostředí, ve kterém žijí. Mladý lesník tak doplatí na svou naivní oddanost lesům, lesní žínka narazí na limity své nezávislosti, bývalý programátor, co nalezl před lety štěstí u motorové pily a koní, se noří do alkoholových sraček (a je jedno, že jsou to domácí přírodní biopálenky) a zemědělec, co ve svém životě osciloval mezi docela úspěšným podnikáním a opíjením se namol, bojuje s demencí. A myslivecký podraz znamená vystřízlivění z pocitu žití v idylce malého vesnického kolektivu. Paradoxem pak je, že mezi těmito osudy pak nejracionálněji působí Markéta pohybující se v ezoterickém oparu, do kterého zve psychicky vyhaslé městské ženy. Na filmu je znát, že režisér Vorel v podstatě nemá co vyprávět, není tam příběh, jen v podstatě plyne a asi záměrně nenabízí žádný převratný konflikt či obrat, jen životní plynutí, které ukazuje, že i když si v mládí vyberete vlastní cestu, po pár letech vás stejně dostihnou úplně stejné problémy jako všechny ostatní. (13.06.2022)