Cesta domů

Asi nejslabší díl z celé trilogie. Měl jsem problém hlavně se začátkem, protože dialogy, které měly exponovat problémy, se kterými se po několika letech vztahu Vorel a Šteflová potýkají, byly napsány, jako kdyby tyto problémy vyvstaly až teď. (Skutečně na problém rozdílných pohledů na zdravé stravování narazili až teď?) Dále herecky je to až na Polívku a Hanáka slabé a moc zajímavého se toho ve většině filmu neděje. Na druhou stranu bylo zde i pár působivých míst (Polívka a Vorel v bouři, zoufalý uchlastaný Hanák) a konec se mi líbil. (18.06.2022)

Možná, že kdyby tvůrci zůstali jen u prvního dílu, mělo by to zvláštní místo, neopakovatelný (mimochodem, tohle je spoiler heavy one). Jakoby lidi spolu byli jen, dokud to dokážou vydržet a někdy to dokážou dlouho. Chyby budou, ale je potřeba přes ně přejít. Díl po dílu je 'Cesta...' progresivně černější, řekl bych (asi to možná dobře odráží celkově proces stárnutí)... první díl byl přitom tak kouzelný. Nejdřív je láska, pak práce, pak mládí nové generace, výchova, zkušenosti, život, práce, láska a pak konec. Osobně, nic z toho neznám, nic z toho ke mně nepromlouvá, ale vím, že první díl byl tímhle nábojem přeplněn tak, že bouchl jako lahev šampusu. Honza začne při práci v lese hodně chlastat a že začne být na alkohol opravdu odborník (to chlastání v práci je něco, co se naučil i můj děda) a tak trochu do toho zatáhne i Ludvu a ten pak při sílícím tlaku nadřízených z řad lesníků, kdy je mu vyčítána každá blbost, při jednom excesu v opilosti jednak podvede Anynu a zároveň i přijde o hájenku, kterou se rozhodne vedení prodat. Markéta (je funny, že Nimcová se podílela na scénáři k celé trilogii a přijde mi, že svou postavu namalovala celkově dost "bíle" a bez jakýchkoliv charakterových chyb, jako nějaké Slunce celého projektu, co nikdy neudělá krok vedle - tuhle mentalitu sdílí řada hipísaček) špatně snáší Honzovo chlastání a kvůli tomu mezi nimi vzniká konflikt a až se u Papoše projeví alzheimer a nakonec na něj i umírá, rozhádají se tak, že chce Honza spáchat sebevraždu (velmi poeticky, řetězem, kterým tahá celou dobu dřevo), v čemž mu na poslední chvíli zabrání Ludva a lahvinka sedmileté slivovice. Závěr trilogie Tomáše Vorla (přes dvacet let práce a já jsem to vyzunkl pod týden času... dvojku a trojku dokonce v jeden den) má definitivně blíž k druhému dílu, náladou, vyprávěním, vizuálem, obsazením (ač věčná škoda, že si Kameníková nedala repete svojí role a museli ji přeobsadit). Stats: Oficiálně jsem tak viděl všechny filmy Tomáše Vorla ml. (což jsou pouze filmy Vorla st. a pokud se bavíme o něm, už mi zbývá jen film, po jehož neúspěchu chtěl Vorel st. spáchat sebevraždu - Kamenný most, a budu jej mít taky komplet). Barbora Nimcová zůstává hipísačkou od začátku do konce a má tu tu svoji silnou ženskou energii, znám tyhle typy a zkrátka je srdcem projektu, ale mě nejvíc přes všechno k srdci přirostla postava Tomáše Hanáka (Honza), který zkrátka začíná svoji cestu v kanceláři, jako krysa u PC, a pak končí s úsměvem, v traktoře, i když mohl velice snadno skončit o chvíli dřív, oběšený, na stromě, ale důležité je, že žil, podle toho, jak chtěl a dobrá byla ta reakce i na pití - Markéta: "Řekni mi, co ti chybí? Práci máš, zdravý děti máme, žijeme v čistý přírodě, máme všechno, po čem jsme kdy snili." Honza: "Lásko, nic mi nechybí, jen bych chtěl být trochu v klidu. Nic neřešit, furt dokola. Ty taky kouříš trávu. Kolik si dáš jointů za den? A počítám ti je snad?" (08.10.2023)

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. (14.09.2021)

Pro mě překvapivě nejsnesitelnější z celé trilogie. Vorel se tentokrát obešel bez své typické stylizace a natočil sympaticky realistický pohled na "rok na vsi", v některých pasážích možná zbytečně didaktický a "instruktážní". Kazí mu to jen deklamativní (ne)výkony některých neherců (zvlášť Vorel mladší) a sklepáckých herců. Jedinou hereckou jistotou jsou tak pouze Bolek Polívka a Eva Holubová. Každopádně chvályhodný závan životní reality v době, kdy většinu českých filmů tvoří vztahové komedie z prostředí horních deseti tisíc. (07.10.2022)

Dlouho ve mně žádnej film nevyvolal tak silný emoce- tohle je krásný, fakt. Vorlovy filmy nejsou pro každýho, myslím si, že má stabilní fanklub, já se do něj počítám a jsem opět spokojenej, tentokrát ale vážně moc. P.S.: Nechápu, proč mě vždycky po tom, co dokoukám další podhodnocenej film Tomáše Vorla (a spol.), napadá slovo vděčnost..? Snad že jsou jak z jiného, lepšího, penězi tolik nezatíženého světa. Přijde mi to čistý jak studánka, bezpečně vzdálená od chemických postřiků starýho Papoše. Jsem se rozněžnil, ale to se mnou dělá ten film. Rezonuje ve mně a já cítím, jak s ním souzním. Odkaz otců, rodinná pospolitost, tvrdá práce, návrat k přírodě, lidské slabiny, odpuštění…Vorlova pokora. (14.06.2022)