2046

K nevydržení dlouhá reklama na LG (a just si od nich nic nekoupím). Hned úvodem bych ocitoval jednu hlášku ze Zoolandera, na kterou jsem si během sledování 2046 vzpomněl: „Je tak populární, že může vzít hovno, zabalit ho do celofánu, vrazit do něj dva rybářský háčky a prodat to královně Alžbětě jako náušnice“. Ano, Wong Kar-wai je opravdu dost populární, aby si mohl dovolit něco podobného stvořit a následně to předhodit po „čemsi artovém“ lačnícímu publiku. Samozřejmě a zcela nepochybně jsou zde i tací, kterým se 2046 líbila prostě jako silný a strhující příběh o lásce a vzpomínkách, před kterými nedokážeme uniknout a neustále se k nim vracíme. Samotného mě však nestrhli ani Stvořeni pro lásku a tohle mi přišlo ještě kvadrilionkrát chladnější a opatřené tak silnou vrstvou pozlátka, že je snad nemožné, aby se pod ním ještě něco smysluplného skrývalo. Mnoho, opravdu mnoho záběrů jakoby explicitně říkalo „teď se chvíli nebude nic dít, takže, milý diváku, můžeš klidně dumat nad smyslem červeně zbarvené šmouhy, která se mihla okolo desáté vteřiny filmu“. Daný čas bych dokázal stejně efektivně využít pohledem na dešťové kapky bubnující na okenní parapet, ale neudělal jsem to – z úcty k tvůrcům. Když jsem si říkal, že už mohlo uplynout cca devadesát minut, osmadvacítka svítící na displeji přehrávače mě přiměla k několikavteřinovému šokovanému výrazu, jenž by se skvěle hodil ke slovům „za co!!?“. S toužebným přáním, aby byl film ze svých dvou hodiny zkrácen minimálně o tři hodiny, bych nejspíš nepochodil. 2046 mě absolutně ničím nezaujalo. Připouštím, že tam možná, MOŽNÁ „něco“ bylo, pročež taky dávám nejisté dvě hvězdičky, ale k mé duši si to cestu najít nedokázalo. Což mě zdaleka neštve tolik jako ta bezdějová režisérská onanie okolo toho. Pokud je tohle vzorový umělecký film (o čemž pochybuji), je to zároveň velice pádný důvod, proč se raději dívat na všechny ty komerční sračky, ty si většinou nehrají na to, že sračkami nejsou. 40% P.S.: Žádná červená šmouha tam pochopitelně nebyla – pouze jeden eventuální příklad za všechny. Zajímavé komentáře: Marius, belldandy, Nancy, Exkvizitor, ad (21.07.2007)

Dost možná jeden z nejlépe vizuálně zpracovaných filmů co jsem kdy viděl. Ze scény ve vlaku mi spadla čelist na podlahu a já se ji ani nepokusil sebrat. Byl to naprosto sureální a velmi emoční zážitek, který mi je ještě k tomu svým tématem, bohužel, dost blízký. Nicméně přes tohle všechno sorry všem, ale je to prostě přepálené a opravdu by to chtělo ošetřit nějakým dramaturgem. Po scéně ve vlaku jakoby se film zastavil a pak už jen počítáte minuty do konce. Myšlenku jsem pochopil, pocity jsem dostal, vše mi bylo předáno, ale méně je někdy prostě více. Důvod proč "In the mood for love" tak fungovalo, není kvůli tomu, že je příběh sladší a veselejší, ale protože byl jednoduší (lépe odvyprávěn). (09.04.2021)

Asi sem přesně nepochopil, co tim životem Tonyho Leunga chtěl Wong Kar-wai říct a často sem se ztrácel v příběhu, i když to se dělo jen na začátku a na konci, ale přesto to působí nesmírně zajímavě a hudba je jedním slovem vynikající, horší už ale je, že to působí i trochu přeplácaně a někdy zdlouhavě. Horší 4*, na mě až trošku přespříliš poetický a s moc beznadějnou atmosférou (15.11.2008)

Naprosté zklamání! Navnaděn dokonalostí filmu Stvořeni pro lásku, vypravil jsem se na volné pokračování a dvě hodiny jsem se nudil. Emocionální síla jedničky byla vyměněna za citovou prázdnotu a odtažitý chlad, o roztříštěné struktuře filmu ani nemluvě. I když obrázky a hudba jsou skoro stejně povedené jako poprvé, jediným světlejším bodem tu je nádherná Zhang Ziyi. Je mi jasné, že druhá kapitola nebyla pro mne, a že se budu vracet jen k té první. (20.09.2005)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 29: HONGKONG: Dnešní večer jsem se ocitl s filmovými hrdiny ve vlaku a zároveň v hotelu... až se mi (snad i právem) zdálo, že obě prostředí v rámci kreované a předváděné vize splývají dohromady, tak jako číslo pokoje tvoří v rámci symboliky spřízněnou duši s rokem vysněného života z budoucnosti. Život se do jisté míry neměnném fikčním světě zastavil, aby současně jako ten vlak běžel dál a v tomto paradoxním soubytí pohybu a pokoje nechal zaznívat oživené a znovu do mysle vstupující vzpomínky. Oslnilo mě audiovizuální zpracování tohoto cizokrajného filmového skvostu: promyšlené kompozice záběrů, stylizované pestré barvy a různá osvětlení, rámcující futuristické scenérie, nesmírně podmanivá hudba v pozadí mnoha scén... Ač se necítím jako ten pravý divák pro romantické filmy, celkem úspěšně ke mě doléhal i milostný příběh s nadpozemsky mířenou otázkou, nakolik je možné milovanou osobu nahradit (v budoucnosti dokonce přímo dokonalou androidkou?), později s vyústěním v další atraktivní motivy psaní románů či karetního hazardu. Snad jen toho sexu v jedné části na mě bylo trochu moc, ačkoliv ve dvou ze tří divočejších scén musím ocenit úžasně decentní způsob snímání skrze burácející se zdi a nábytek! Možná se mi párkrát zdál film příliš dlouhý či na takovou stopáž postrádající více silnějších okamžiků, ale prožitek z atmosféry a vnímání formy naštěstí pečlivě propojené i s obsahem, byl často magický. [85%] (29.07.2023)