2046

Byl jednou jeden novinář. Psal do novin sci-fi sloupky, vystřídal spoustu žen a moc a moc si přál, aby ho měl někdo rád. Víc jsem ve filmu opravdu nenašel a jediné, co ho v mých očích zachránilo byla jeho obrazová stránka. Nejsem žádný cynik, jen chci říct, že hranice mezi tím, kdy se film snaží být hluboký a tím, kdy už je směšný, je někdy opravdu tenká. (26.09.2005)

Krásný, téměř hmatatelně pocitový film vonící po slzách. Neúspěšný spisovatel Chow Mo Wan cestuje časem a během této "cesty" mu do života vstupují různé ženy, přičemž každá z nich je charakterizována specifickou hudební skladbou. Můžeme tak ženu přirovnat k melodii... K melodii snů, pohledů, vůní, gest... Hudba k tomuto filmu je opravdu nádherná. Plna melancholie, smutku a zvláštní, těžko uchopitelné nostalgie, které zas a znovu s potěšením podlehnete. ...Vzpomínky jsou pouze stopami slz... (01.06.2006)

2046 je snímka obdarená dusnou atmosférou a neskutočne krásnou hudbou - tieto dva varianty mi stačili k tomu, aby som prežila meditatívne hľadanie lásky a vzápätí jej nevysvetliteľné unikanie pomedzi prsty, lásky, ktorá je večná a zároveň pominuteľná ako ľudská materia - mohla by som nachádzať zákonitosti, princípy, podoby tohto chemického útvaru, pretože režisér si pre mňa pripravil ťažkú hádanku, ktorú som nebola schopná rozlúsknuť. Je to pomalé a duchovné bádanie v zákutiach ľudskej duše, chvíľami však sprevádzané nevysvetliteľnými alebo zbytočnými scénami a najmä privádzajúce do neistoty - "ako to v skutočnosti vlastne bolo"... hoci tá nadčasovo magická hudba mi bude znieť v hlave ešte veľmi dlhý čas.70% (01.02.2010)

"Všechny vzpomínky jsou stopy slz. Láska je záležitost načasování. Nemá smysl potkat tu správnou osobu příliš brzy nebo příliš pozdě." (4.3.2010) --- Mám z toho podobně frustrovaný pocit jako z povídkových filmů. Potenciál je veliký, ale vše pohřbí ten pocit, že nedokáže udržet jednu myšlenku déle než pár minut. (14.2.2022) (04.03.2010)

Vazeni, predem se omlouvam, ze me hodnoceni bude vzhledem k vasim chvalozpevum pusobit jako pest na oko, ale nemuzu si pomoct - bylo to strasne slabe. Predchozi filmy Wong Kar-Waie se mi libily, ovsem thle byl muj nejhorsi filmovy zazitek za posledni dobu. Zaprve - mel jsem pocit, ze v tom kine sedim tri dny. Uz dvacetkrat se zdalo, ze se blizi konec, ale ten zdaleka neprichazel. Zadruhe - hlavni predstavitel byl presvedcivy asi jako nasi politici. Jeho slova "pak jsem se zamiloval..." jsem mu neveril ani za mak. Zatreti - hudba byla sice pekna, ale poslouchat ten samy hudebni motiv neustale znovu a znovu divaka brzo omrzi. Zactvrte - kamera byla sice taky napadita, ale na chlup stejnou sledujeme i u predchozich reziserovych filmu. A zapate - dej se potacel odnikud nikam, byl zbytecne roztristeny, stridani a prolinani casovych rovin je dnes ve filmu vice nez bezne, takze ani to me nezvedlo ze zidle. Pokud nekdo u filmu vydrzel do konce, i kdyz chtel uz petkrat odejit, gratuluju. A pokud vydrzel proto, ze si myslel, ze v nem nakonec neco najde a nenasel, nemusi se stydet. Ono to tam totiz nebylo. (01.03.2006)