Vtáci

Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. (07.04.2008)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Tak sem konečně shlédl svého prvního Hitchcocka a zklamaný tedy rozhodně nejsem. Atmosféra brilantní, triky velmi dobré (některé zadní projekce byly znát, ale na tu dobu...), herecky velmi slušné (Annie Hayworthová je ale o dvě třídy vejš, než zbytek), jen škoda zdlouhavějšího úvodu a konce. Scénář je brilantní, obzvlášť to vyniknde ve scéně v restauraci. 9/10 (05.01.2008)

Alfred Hitchcock byl mistr přes stupňování napětí, což potvrzuje i v tomto hororu, na němž se však znatelně poznamenal zub času. Více než o horor jde tedy o thriller, protože scéna, u níž by se mi rapidně zvyšovala srdeční aktivita a dostavovala se vlna strachu, se zde nenachází. To však nic nemění na tom, jak geniálně jsou tu jednotlivé scény natočené, např. postupné slétávání ptáků v pozadí, přičemž Melanie v klidu sedí a pokuřuje; nálet ptactva na děti; vrabci v krbu, ad. Tippi Hedren je tu vskutku půvabná a líbilo se mi i vykreslení charakteru její postavy se všemi narážkami, chladnými a někdy i ironickými poznámkami. Jsme-li ochotni si připustit, že se ptáci semknou proti lidem a začnou na ně útočit, tak pak nechoďme po dokoukání tohoto snímku do postele bez nabité brokovnice. Nelogické počínání postav: a) Proč si Mitch nevezme přes sebe nějaký festovní kabát, když vychází z domu, jenž je obklopen ptáky? - Kdyby se do něj zabalil, tak se tím ochrání. b) Když Melanie jde do horního patra domu a otevře dveře, je nelogické, že by se z místnosti plné ptáků nedostala! Kdyby urychleně opustila pokoj, možná by do zbytku domu vlétlo pár opeřenců, což by ale nebyl takový problém. c) Je nepochopitelné, že se Annie nedokázala dostat do svého domu, když Cathy dokázala strčit dovnitř. d) Vrány, racci ani vrabci by nedokázali zobákem vyklovat díry do dveří. - Jsou to sice logické nedostatky, avšak dojem z filmu nekazí. (28.12.2010)

Jednoznačně zklamání a v tomto případě nebudu shovívaví ani k samotnému jménu Hitchcock. Po Psychu, Vertigu a Severozápadní lince, jde z mého pohledu jednoznačně o slabší film. Kdo se trochu vyzná ve filmech od tohoto velikého režiséra, musí mu to být hned jasné. Označení horor bych tu zrovna nepoužil, spíš bych tento film definoval přívlastkem drama a thriller. Tísnivá scénérie ve filmu však byla dobrá, ale těch překvapujících a šokujících momentů tu zas až tak moc nebylo. Samotný divák je tu však stylově držen stále v jakémsi napětí, co přijde, film divákovi podává jen náznakové a předběžné informace, jeho pozornost od podstatného momentu je zde odkloněna. Vyzdvihl bych skvělou kameru se všemi těmi dobrými vizuálními efekty, krásnou kolorovanou barvu a samozřejmě tu skličující atmosféru s neotřelou a později často kopírovanou akustikou charakterizovanou zvláštními zvuky (opět skvělý Bernard Herrmann), elektronickými šumy, syntetizéry a křikem ptačích hejn. Film je prakticky bez normální hudby. Nejlepší a nejsilnější scéna? Tak asi ta závěrečná, kde je celá rodina uvězněna ve vlastním domě a obklopena pouze masivním zvukem těchto zvířecích zabijáků. Ale, co je zas fakt, tento snímek byl vlastně takový praotec všech pozdějších zvířecích hororů se všemi těmi mravenci, kobylkami, nebo pavouky. (05.01.2008)