Vtáci

Možná jsem naprostý kulturní barbar, možná jsem otrlý divák odchovaný krváky 90.let, který vyrží všechno, ale "Ptáci" mě prostě nestrašili, nebála jsem se, neměla jsem žádnou hrůzu z jejich štěbetání a ve filmu jsem našla právě jednu sugestivní scénu - kdy Melanie sedí před školou, kouří a čeká na děti a na prolézačku za ní se začínají slétávat vrány připravené zaútočit... Zbytek mě skutečně zanechal naprosto chladnou, naopak některé pasáže mi přišly tak trochu k smíchu. Nemůžu upřít skvělou práci se zvukem, ale ta k hutné hororové atmosféře prostě nestačí. Přitom existují horory, u kterých sedím přikovaná v křesle a napětím skoro ani nedýchám, ale "Ptáci" se mezi ně ani náhodou nezařadily. Mimochodem - nevím, jestli to byla jenom chyba v českém překladu, ale jak si může někdo plést vránu s kosem? (13.07.2006)

Všechno, kromě sympaticky napsaných dialogů a půvabu Tippi Hedren, na tomhle filmu brutálně zestárlo. Atmosféra se vytrácí ve zbytečně dlouhých scénách a útoky ptáků by chtěly podpořit nějakou údernou hudbou. Nejvíc mě ale zklamal useklý konec, ze kterého se člověk nedozví zhola nic, ani se nic nevyřeší, no prostě konec na prd. (28.05.2006)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

"Ptáci jsou na této planetě od Archeopteryxe. To je 140 milionů let. Není divné, že by se začátkem války proti lidstvu čekali takovou dobu?" Tak to je divný. I já jsem na okamžik zapochyboval, že by ti hodní opeřenci někoho napadli. Ale ono jo.Taková vrána dokáže být pěkná potvora. Já se tedy přiznám, že počáteční poťouchlosti mezi Melanií a Mitchem byly vynikající. To jiskření mezi nimi se mi hodně líbilo. Pak ale přiletěli ptáci a zábava šla do háje. Na druhou stranu to začalo být napínavý a já jsem začal podezírat papoušky, že můžou za to, že rackům a spol hráblo. Nebudu hodnotit kvalitu útoků, protože ve svý době byly určitě vynikající, ale pro mě byly ty kratší útoky záživnější a ty delší zaváněly snad i nudou. Naštěstí všechno dobře dopadlo, přijela armáda, která pochopila mimozemskej původ vrabců a sundala je minometem. Kecám. Bylo to jinak, ale můj konec je lepší. (14.12.2021)

Alfred Hitchcock byl mistr přes stupňování napětí, což potvrzuje i v tomto hororu, na němž se však znatelně poznamenal zub času. Více než o horor jde tedy o thriller, protože scéna, u níž by se mi rapidně zvyšovala srdeční aktivita a dostavovala se vlna strachu, se zde nenachází. To však nic nemění na tom, jak geniálně jsou tu jednotlivé scény natočené, např. postupné slétávání ptáků v pozadí, přičemž Melanie v klidu sedí a pokuřuje; nálet ptactva na děti; vrabci v krbu, ad. Tippi Hedren je tu vskutku půvabná a líbilo se mi i vykreslení charakteru její postavy se všemi narážkami, chladnými a někdy i ironickými poznámkami. Jsme-li ochotni si připustit, že se ptáci semknou proti lidem a začnou na ně útočit, tak pak nechoďme po dokoukání tohoto snímku do postele bez nabité brokovnice. Nelogické počínání postav: a) Proč si Mitch nevezme přes sebe nějaký festovní kabát, když vychází z domu, jenž je obklopen ptáky? - Kdyby se do něj zabalil, tak se tím ochrání. b) Když Melanie jde do horního patra domu a otevře dveře, je nelogické, že by se z místnosti plné ptáků nedostala! Kdyby urychleně opustila pokoj, možná by do zbytku domu vlétlo pár opeřenců, což by ale nebyl takový problém. c) Je nepochopitelné, že se Annie nedokázala dostat do svého domu, když Cathy dokázala strčit dovnitř. d) Vrány, racci ani vrabci by nedokázali zobákem vyklovat díry do dveří. - Jsou to sice logické nedostatky, avšak dojem z filmu nekazí. (28.12.2010)