Kruh

Tento, snad nejznámější horor posledních let, jsem vždy považovala za natolik děsivý, že jsem se jej bála zhlédnout. Měla jsem obavy, že by se zapříčinil o několik bezesných nocí, narůstající strach s přicházející tmou a různé výjevy. Kazeta. Samara. Studna. Kruh. Toto vše mě tolik přitahovalo a zároveň děsilo, že jednoho dne jsem Kruh nakonec spatřila. Byla jsem překvapena. Hlavně proto, že nebyl vůbec tak děsivý, jak jsem si představovala. Působil na mě spíše jako mysteriózní krimithriller než čirý horor. Podstatná část děje spočívá v detektivním pátrání hlavních hrdinů po tom, co to vlastně kruh je, jaká je jeho symbolika a proč vznikl. Ty největší hororové výjevy nastanou zhruba asi deset minut před koncem. Společně s nezapomenutelným, exkluzivním a dokonalým nástupem Samary na scénu. Celý snímek má správně ponurou atmosféru, která mi připomínala film Sedm. Zvláště podobnost s neustálým deštěm, mlhou, depresivním vyzřením a odpočítáváním dnů. Sedmi dnů. Nápaditý, napínavý, mimořádně působivý hororový thriller s výbornými scénami a krásnou Naomi Watts v hlavní roli. (22.01.2010)

Pro hodnocení horrorů asi nejsem ten pravý ořechový, protože jsem se mockrát přesvědčil, že to co děsí mě, nechává všechny ostatní chladnými a naopak. Tak jako se já snažím systematicky vidět všechny komedie, moje matka je zase posedlá horrory, thrillery, kriminálkami a jinými odnožemi hrůzy. Když jsem jí před lety pustil Záhadu Blair Witch, předem jsem ji varoval, že je to možná nejděsivější film, jaký kdy viděla. Když se dodívala, zívla a řekla: "Tak se ztratili v lese. No a co?" :-) Tak tohle do smrti nepochopím. No a s Kruhem to bylo podobně. První polovina, kde je k vidění obsah videokazety, scéna s mouchou a drnčící telefon, v němž skřehotavý hlásek zašeptá "Zbývá sedm dní", mě děsila strašně. Zrychlený puls, oči navrch hlavy atd. No a pak už to začalo být slabší, protože hrdinka se na vše snaží přijít racionální dedukcí, to nejasné temné "cosi" je čím dál víc konkrétní a hmatatelné a to je podle mě chyba. Jakmile vím, čeho se mám bát, všechen strach mě přejde. To je asi důvod, proč pokaždé usnu u Vetřelce. Ale když jsem Kruh promítl máti, bylo to přesně naopak: během první, nejasné poloviny filmu poklimbávala, ale když se začaly vyjasňovat věci kolem studny, hleděla na to s vytřeštěnými zraky. Tak nevím. 70% (28.12.2005)

Vynikající horor, jen trochu divný v chování postav na začátku. Verbinski vrství atmosféru, nepříjemné mrazení kombinuje s několika velice funkčními lekačkami. Vyšetřování o původu videokazety táhne celý děj pěkně dopředu a některé scény jsou až nádherně surealistické - kůň na trajektu, pád do studny, finální Samařin výstup. Velice dobré. (24.03.2013)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Na horory, jakožto společně se sci-fi mým nejoblíbenějším žánrem, jsem vždycky o něco přísnější v hodnocení ( i když parodoxně právě u sci-fi jsem většinou značně benevolentní). Americký Kruh narozdíl od japonského verze je mnohem srozumitelnější a koukatelnější, což spolu nese ale i břemeno menší mysterióznosti a strachu. Samotný hlavní námět není nijak světoborný, je na pomezí nadpřirozena a halucinace, což ale dává určitý malý pocit uvěřitelnosti. Napětí je chvílemi slušné. Strachu odolávám v podstatě vždy, takže jediný moment, kdy mě trochu mrazilo, bylo ve scéně "servání tapety" ve stodole. Při té bídě, patří Kruh mezi nejpovedenější horory v tomto tisiciletí. Ringu je, i při mírné odlišnosti, v podstatě na stejné úrovni, uznávám jej více, líbil se mi méně. Mam obrovskou chuť dát za tři, 4 s odřenýma očima... (29.01.2006)