Réžia:
Wojciech SmarzowskiScenár:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrajú:
Michalina Łabacz, Arkadiusz Jakubik, Wasyl Wasylik, Adrian Zaremba, Jacek Braciak, Tomasz Sapryk, Izabela Kuna, Kinga Preis, Jarosław Gruda (viac)Obsahy(2)
Film sa odohráva v časovom rámci 1939-1943 a jeho ústrednou témou je problém spolužitia Ukrajincov, Židov a Poliakov na poľskej Volyni, dnešnej severozápadnej Ukrajine, ktorý ústi do masakra Poliakov. Scenár bol napísaný podľa zbierky poviedok Stanisława Srokowského s názvom "Nenávisť". Zosia Glowacká je dievča z malej dediny v juhozápadnej časti Volyne. Miluje ukrajinského chlapca Petra, ale otec jej vybral za manžela bohatého vdovca Skibu s dvoma deťmi. Čoskoro vypukne druhá svetová vojna a život dediny sa tragicky mení. Fašistická okupácia Sovietskeho zväzu, židovské pogromy, príchod Nemcov, nepodarená ukrajinská snaha o vytvorenie nezávislého štátu, víťaziaca Červená armáda a besnenie Banderovcov. Uprostred vojnového chaosu, etnickej nenávisti a zla príde Zosia o manžela. Zúfalo sa snaží prežiť a zachrániť svoje deti... Jej príbeh je zrkadlom celej zložitosti vtedajšej doby. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (382)
Připadalo mi to jako legendární Jdi a dívej se v polském verzi a viděno především pohledem ženy od rodiny Zofie Głowacké. Extrémní nacionalismus není patriotismus, ale extrémní svinstvo. Ve filmu je hezké srovnání kázaní dvou pravoslavných kněží jednoho, dle mého moudrého, druhého dle mého zlého. Surové násilí na konci filmu je silné. Chápu Ukrajince, že tento film nemají v oblibě. Nicméně se nemůžou divit, že někteří obyvatele nejen Evropy nemají v oblibě jejich glorifikaci Bandery a jeho band banderovců. Jinak nesmíme zapomínat, že na Volyni žili i Češi i ti by mohli vyprávět. Na závěr pár poznámek: co najdeš v žitě (pšenici, ječmeni), někdy je lepší tam nic nenajít nebo se nenechat najít. A když vám někdo pochválí básně, tak to nemusí vždy dobré znamení. ()
Smarzowski si v těch válečných depkách zřejmě libuje. Po Růženě stvořil další nervydrásající záležitost, ve které si už vůbec nebere servítky a ukazuje Volyňský masakr se všemi děsivými detaily, které přinesl, což kulminuje v závěrečné půhodině, ze které jsem měl oči navrch hlavy. Válečné hrůzy ještě umocňuje fakt, že místy se film divákovi snaží namluvit, že teď už by mohlo být dobře, ale hlavní hrdinka hrající si s dítětem či slunečná sklizeň jsou jen předehrou pro ještě šílenější zvěrstva, než do těchto chvil příběh nabídl. A šílený je i fakt, že se Poláci s úlevou uchylovali pod ochranu německých okupantů. Herecky bez výhrad a zajímalo by mě, kde byla dosud zašitá Michalina Łabacz. Je úžasná. Suma sumárum, dokonalý film, který už nechci nikdy vidět. 100% ()
Miesta, kde sa stretávajú tektonické dosky sú rovnako problémové, ako miesta, kde sa stretáva niekoľko etník, náboženstiev alebo iných odlišností. Pretože tam sa vždy nájde nejaká krivda a keď je dobre živená, konflikt je nevyhnutný. A je úplne jedno, či sa medzi sebou mydlia Ukrajinci s Poliakmi a Židmi, Tutsiovia s Hutu, Turci s Arménmi, národy bývalej Juhoslávie alebo ktokoľvek s kýmkoľvek. Ľudia to majú akosi v génoch. A keď o nejakej krvavej epizóde v spolužití ľudí rôznych národností chce niekto nakrútiť film, významnú úlohu bude zohrávať akej je on národnosti a aj to, či chce nakrútiť príbeh, ktorý bude ilustrovať dejinnú udalosť alebo ukázať divákom, čo dokáže súčasná filmová technika pri zobrazovaní týrania a vraždenia. Bohužiaľ explicitné zobrazovania násilia mi pripadlo mnohokrát samoúčelné, podobne ako som to vnímal napr. v Umučení Krista. A keď si divák dokáže abstrahovať filmové násilie, ostane mu dlhý úvod, ako v Lovcovi jeleňov alebo v Unavených slnkom a dosť chaosu v réžii i kamere. V každom prípade môžem tento film ohodnotiť ako mimoriadny. ()
Zpočátku jsem měl dojem, že sleduji naučný dokument o volyňském folklóru, pak se ale ukázalo, že tvůrci šli a dívali se, aby pak natočili film, který převálcoval i mou cynismem nasáklou osobnost. Tentokrát mi opravdu žádný vtípek na mysl nepřišel, dostavila se jen nechuť a nepříjemné pocity. Opravdu mě potěšilo, že snímek nerozdělil strany na dobré a špatné, špatní tady byli všichni, což odpovídalo skutečnosti. Atmosféra byla skvělá (syrová až mrazivá), napětí bylo všudypřítomné a nápor na psychiku obrovský. Jak už jsem napsal, na nikom nezůstala nit suchá, ale pokud mají Ukrajinci banderovce za národní hrdiny, tak ať si radši Putin ten Krym nechá... ()
Tak po Katyni tu máme Volyň a opäť ide o dôkaz, že podobný film sa dá pozrieť maximálne raz za rok. Smarzowski je autentický až to doslova bolí, až sa divákovi nechce veriť, že herci na pľac chodili normálne ako do roboty. Maximálna depresia, akú my na Slovensku alebo v Čechách zrejme nikdy nenakrútime, viď vzhľadom na látku preceňovaná a krotká Krajina ve stínu. Smarzowski ale v brutálnom závere neobhajuje ani Poliakov, v "odpovediach" si v ničom so svojim nepriateľom nezadali. 5 hviezd nedám iba kvôli tej extrémnej depresívnosti, proste toto je typ filmu, ku ktorému sa nikdy vracať nebudete, kvôli vlastnému psychickému zdraviu. ()
Galéria (33)
Fotka © Forum Film Poland
Zaujímavosti (6)
- Režisér Wojciech Smarzowski v řadě rozhovorů o svém díle prohlásil, že se nejedná o historický snímek, ale o interpretaci historických událostí na základě studia odborné literatury. Jako výchozí publikace posloužila režiséru Smarzowskému zejména kniha Stanisława Srokowského „Nienawiść“, na jejímž základě vytvořil scénář k filmu. (majky19)
- Producent filmu Feliks Pastusiak uvedl: „Víme o tom, že film bude kontroverzní, že vyvolá řadu emocí, ale taková má být jeho role. Myslíme si, že některé problémy se dají vyřešit jedině tím, že je otevřeme.“ (Dr Lizal)
- Film byl pozitivně přijat polskými diváky, kritiky i historiky a získal několik cen na filmovém festivalu v Gdyni, kde se film promítal poprvé. (Dr Lizal)
Reklama