Volyň

Nic přijemného a nic pro slabé nátury...Film má úplně jiný dopad na mou mysl než kdybych o těch událostech četl někde na wikipedii...Opravdu traumatické podání Wolyňského masakru...Režisér opět zvolil naturalistický pohled, ukázal dehonestaneci lidského života a boj o holý život...Ani žádná kapka naděje...Prostě nic, co by bylo alespoň trochu pozitivního...Takových filmů je třeba, to ano, ale jednou za čas...Ono si alespoň pak člověk uvědomí, co dělá s člověkem zlo v té nejhorší podobě... (25.02.2017)

Malá rekonstrukce obrovské, hnusné a drastické genocidy, tak o tom byl tenhle film. Občas jsem jako evulienka musela také zavřít obě oči, to se skutečně chvílemi nedá rozdýchat, co dokáží lidé, nejdokonalejší tvorové na světě. Zřejmě bylo nutné použít i obrovské množství tekutiny, která jim utlumila jakékoliv lidství a nebo odhalila tu zrůdnost uvnitř. Po skončení filmu jsem to hned nehodnotila, ono to snad ani hodnotit nejde, ale přemýšlela jsem proč jsem já, cíťa neuronila ani slzu? Myslím, že to nebylo zfilmované a zpracované tak, abychom ronili slzy, ale tak, abychom se zamysleli nad tím, co dokáže člověk ve vyhrocených situacích jako byla tahle a nebo stále probíhá i v jiných částech země v různých obměnách. Sonda do našeho jávství, co já bych dělala na místě Zosii a nebo ostatních........... ? Polská kinematografie letí tryskem nahoru a já jsem zvědavá, co dalšího nám předloží. Souhlasím s jasně napsanou kostrou tohoto masakru s verbalem.........jen jsem si to trochu proškrtala, ale jinak ano, bylo to ještě horší a o banderovcích nemluvě. (03.04.2017)

Sorry Majku a verbale, ale nemůžu sdílet vaše nadšení. Mám holt problém s filmem který se téměř dvě hodiny rozjíždí a když se konečně rozjede, tak skončí v nejlepším. Jasně není to pro každého, je to syrové, naturalistické a brutální... ale tak moment fakt mi chcete tvrdit, že tohle už tu nebylo?! Tak jistě válka je svinstvo to víme a to, že my Slovani jsme když jde o vzájemné vyvražďování ta největší prasata to taky není nic nového, takže ten drsný nekompromisní závěr filmu to na slabý 3* vytáhne, ale na víc to není ani náhodou.50% (07.04.2017)

Film začíná poměrnou dlouhou scénou z vesnické svatby, na níž se berou Polka s Ukrajincem. Sledujeme obě skupiny lidí, kteří se odlišují nejen národností, ale i vyznáním. Kamera nás provází dobovými zvyky a zpěvy a občas zachytí útržky rozhovorů, v nichž se dozvídáme o problémech mezi obyvateli, kteří však slaví v pospolitém a radostném duchu. Tento úvod se může zprvu jevit jako příliš detailní, postupně však vychází najevo, že tvoří silný kontrapunkt ke zbytku štědré 150minutové stopáže. Forma vyprávění trochu připomene ruskou klasiku Jdi a dívej se, v níž očima mladíka, který prochází krajinou, sledujeme válečné hrůzy. Tady je hlavní postavou mladá Polka Zoša (vynikající Łabaczová), která je nucena si vzít bohatého sedláka. Během několika měsíců zažije tolik hrozivých událostí a je svědkem takové množství zvěrstev, že jen těžko udržuje jakoukoli mentální rovnováhu. Scény vyvolávají pocit, že uplynuly spíše desetiletí, což však konvenuje se zážitky ženy, pro niž musela válka trvat subjektivně velmi dlouho. Režisérovi by se dalo vyčíst, že Zoše nakládá až nesmyslně mnoho tragédií, které působí zcela nereálně. Její postavu však lze vnímat v metaforické rovině jako ztělesnění všech dotčených obyvatel, kteří zažívali nevýslovné hrůzy banderovců, jež nespočívaly jen v děsivém násilí, ale v tom, že se soused obrátil proti sousedovi.//// Určitou slabinou jsou málo vykreslené postavy. Dialogy jsou omezeny na naprosté minimum a režisér vypráví spíše skrze sugestivní pohledy a pohyby protagonistů. Eliptická narace může být poněkud matoucí a občas kvůli ní nemají některé scény čas doznít./// Film ve zcela zaplněném kině uvedl sám režisér a už tehdy bylo jasné, že o něm bude ještě slyšet, což potvrdil Klerem, která v Polsku trhá rekordy a hýbe společností. [LFŠ 2017] (13.02.2019)

"Sláva Ukrajině" v trochu jiných souvislostech. Znělo mockrát, i s heroji. Jest doufat, že až Rusák pochopí, co jsou hranice, půjdou páni Ukrajinci taky do sebe a posvěcené pomníky těch svých zasloužilých prasat zbourají stejně jako ty Leninovy. To jen tak na okraj. A když jsem u okrajů, tak např. linie s esesákem na koni, co rád přijíždí pobejt, je jednou z nemnoha marginálií, které ten stále temnící, situací hlavní hrdinky definovaný kruh perspektivy zšišaťují. Ne že by to byl motiv nepatřičný, vždyť hrdinčiny sexuální vztahy s muži, resp. předvedení možných variant takových vztahů (až po ten platonický s typizovaným kladným hrdinou) a osudů oněch mužů patří k fundamentům jejího příběhu-historie.  Jeť onen kruh ustaven hned na začátku během nádherné svatební scény. Totiž vzápětí, po tomto kruhovém reji, se středobod teprve ustaluje, a sice za šest hektarů. Jsou však i scény za horizontem hrdinčiny perspektivy, které do tohoto kruhu patří, srov. noční agitačně-iniciační rituály u ohňů. Opravdu to nemohlo začínat lépe než svatbou. A svatební rituál položení hlavy na práh... Asi to mohlo být kratší. Asi si to taky zasloužilo organičtější řešení instruktážních dialogů a monologů, byť v tomto ohledu je na tom Volyň ještě dobře. Asi je třeba zbystřit nad plakátovou dokonalostí kladného organizovaného hrdiny. Asi bych měl dát 4*. Ale dávám pět. (25.04.2022)