Volyň

Nepřipravený, historie málo znalý divák, navíc třeba naivní idealista blouznící o slovanské vzájemnosti, asi bude tuhle polskou naturalistickou drsárnu těžko vydýchávat. Ovšem pro cynika a pesimistu, nemalujícího si svět a lidskou čeládku růžovou barvou, se žádné velké překvapení nekoná. Primitivní ukrajinští venkovani se zkrátka velkou část filmu oddávají své oblíbené kratochvíli, která jim jde tak dobře už od časů hejtmana Chmelnyckého - poslechnout si kázání v kostele, potom si ožrat držku samohonkou, vzít sekery a vidle a jít na Židy. A když Židi dojdou, jde se na Poláky, sláva Ukrajině! Řádění chorvatských ustašovců má ihned zdatnou konkurenci a německá "civilizovaná" a odosobněná vraždící mašinérie se rázem jeví jako téměř humanistická a milosrdná záležitost. Výpovědní hodnota filmu je na plnotučných pět a naši severní bratranci si u mě získali ještě větší sympatii. Z formálního hlediska bych ale vytknul příliš dlouhý folklórní svatební úvod, místy (několikrát) dost nepochopitelný střih a taktéž často se třesoucí ruční kameru. / edit: Po zhlédnutí rádoby příbuzného nedomrlého Nabarveného ptáčete musím zvýšit na plný počet, protože tenhle film je ne o jednu, ale o dvě třídy (hvězdy) lepší. (02.12.2018)

Malá rekonstrukce obrovské, hnusné a drastické genocidy, tak o tom byl tenhle film. Občas jsem jako evulienka musela také zavřít obě oči, to se skutečně chvílemi nedá rozdýchat, co dokáží lidé, nejdokonalejší tvorové na světě. Zřejmě bylo nutné použít i obrovské množství tekutiny, která jim utlumila jakékoliv lidství a nebo odhalila tu zrůdnost uvnitř. Po skončení filmu jsem to hned nehodnotila, ono to snad ani hodnotit nejde, ale přemýšlela jsem proč jsem já, cíťa neuronila ani slzu? Myslím, že to nebylo zfilmované a zpracované tak, abychom ronili slzy, ale tak, abychom se zamysleli nad tím, co dokáže člověk ve vyhrocených situacích jako byla tahle a nebo stále probíhá i v jiných částech země v různých obměnách. Sonda do našeho jávství, co já bych dělala na místě Zosii a nebo ostatních........... ? Polská kinematografie letí tryskem nahoru a já jsem zvědavá, co dalšího nám předloží. Souhlasím s jasně napsanou kostrou tohoto masakru s verbalem.........jen jsem si to trochu proškrtala, ale jinak ano, bylo to ještě horší a o banderovcích nemluvě. (03.04.2017)

Jsou takové dny, kdy vám manželka představí otce vašich společných dětí, přes chodbu se do garsoniery stěhuje patnáctičlenná rodina s poetickým příjmením Mižigarovi, auto se vysere uprostřed stoupání v tunelu na obchvatu a i přes předražené resekce zůstanou všechny čtyřky zapíchnuté v bebedobréráno, pročež vypadáte jako Angličan. Pokud pak stojíte v předsíni v gumákách, plášti a s prádelní šňůrou v ruce uvažujíc, zda jít a nebo nejít do lesa, pusťte si Volyň. Poslední naděje na to, že bude lépe, uvadne. Šťastnou cestu a příjemné tlení přeji. (14.01.2019)

Nic přijemného a nic pro slabé nátury...Film má úplně jiný dopad na mou mysl než kdybych o těch událostech četl někde na wikipedii...Opravdu traumatické podání Wolyňského masakru...Režisér opět zvolil naturalistický pohled, ukázal dehonestaneci lidského života a boj o holý život...Ani žádná kapka naděje...Prostě nic, co by bylo alespoň trochu pozitivního...Takových filmů je třeba, to ano, ale jednou za čas...Ono si alespoň pak člověk uvědomí, co dělá s člověkem zlo v té nejhorší podobě... (25.02.2017)

Všeslovanská vzájomnosť v praxi. Viac sa už navzájom vraždili len africké kmene, ak vôbec. Poliaci nenávidia Rusov aj Ukrajincov, Ukrajinec nenávidí Rusa aj Poliaka, Rus si chce každého podrobiť. Na Balkáne nenávidí skoro každý každého. V podstate len Česi a Slováci zrejme nemajú s nikým problém, aspoň zatiaľ. Vo Volyni človek sleduje dobu, kedy mu pri sledovaní tej surovosti nie je všetko jedno. Nedá sa až pochopiť, čo to boli za časy, že si svojvoľne mohol zabíjať kadejaký dedinský šmejd, len preto, že niekto rozpráva trochu inak. Lebo iný rozdiel tu niet. Brutálna krutosť, z ktorej na konci mrazí. Len nedávno v Kyjeve premenovali jednu z veľkých ulíc na Banderovu. To sa fakt majú čím pýšiť. (06.04.2021)