Milovníci hudby

Aha, tak tady má počátek ta halucinogenní metoda, tak bohatě využitá v Lisztomanii. Film, který chytl a nepustil. Barvité obrazy ve spojení s Čajkovského hudbou - to je vír, který omámeného diváka protáhne nebem i peklem. Upřímně jsem byl překvapen výkonem R. Chamberlaina, kterého jsem měl za hezouna, vhodného tak do Ptáků v trní, ale tady byl vynikající. Při vší obrazové opulentnosti je to drsnější dílo než Lisztomania, dílo, které tak nekoketuje s fenomény pop-kultury. (10.09.2011)

Démony zmítané nitro i bouřlivý soukromý život Petra Iljiče Čajkovského se hluboce otiskly do celé jeho tvorby a Ken Russell dokázal téměř dokonale propojit obraz s nadpozemsky krásnou hudbou. Co víc si od dobrého životopisného snímku vlastně přát? Snad jen stejně tak famózní herecké výkony obou hlavních představitelů, kterými se zde blýskli Richard Chamberlain a Glenda Jackson. (90%) (07.10.2022)

Hodně komplikovanej a těžkej film. Než jsem se mu dostal pod kůži, tak jsem se trochu ztrácel v plynulých přechodech mezi realitou a imaginací. Chamberlain hraje Čajkovskýho dokonale a Čajkovskij sám byl zřejmě komplikovanej a zahloubanej týpek, přesně jako je jeho fantastická hudba. Tenhle film pro mě objevil některý pro mě neznámý Čajkovskýho kusy a za to mu dík. (09.01.2008)

Russell mě nezklamal. I když znám většinu jeho filmů, tenhle jsem odkládal poměrně dlouho. Zpočátku téměř cukrkandlový příběh se promění ve sled bizarností (jak jsem očekával a těšil se) končících opravdu krutě. Chamberlain ztvárnil mistrně muže bojujícího se svou sexuální orientací (snad i proto, že sám s ní téměř celý život bojoval), muže, který by se tak rád změnil, ale který nakonec pochopí, že to není možné. Sledujeme, jak se láska mění v nenávist. Jak ti, co ho milovali a jeho lásku nezískali, jej zavrhnou a chtějí ho zničit (v závěru jej symbolicky ostřelují děly, pak však sami přicházejí o hlavy, které jim dělové koule utrhnou - moc pěkné). Filmem prolínají působivé videoklipy s ukázkami Čajkovského tvorby. Russell je mistrem obrazu a fantazie. Oku lahodící kompozice prostřených stolů, květin a hořících svícnů střídají obrazy hnusu a zkázy. Scéna z Labutího jezera, kdy postavy tančí na břehu a za nimi se na hladině protahují labutě (jak je zatraceně přinutili?), je naprosto perfektní. Drsné drama protkané sny a vzpomínkami plné krásy a hnusoty zároveň... (27.02.2014)

Příběh podřízený HUDBĚ - a hudba podřízená PŘÍBĚHU. O tom, že géniové to nemívají jednoduché ... sami se sebou, ani se svým okolím (a naopak). "Milovníci hudby" nejsou z těch, které bych musela vídat každý týden ... nejspíš proto, že jsem nepropadla kouzlu tónů, které jim dodávají ten pravý emocionání náboj - přesto vnímám jejich sugestivní atmosféru, oceňuju jejich provokativní hrátky a uznávám jejich výjimečnost ... i jejich šílenství, tudíž nehodlám nikterak zpochybňovat jejich kvality. (20.03.2015)