Já jsem Stěna smrti

Kemr, jako Jarda Piskáček cirkus Alfiéri, v červené kožené motorkářské kombinéze, kterou si pak štětkou přetře na zlatou, no kde jinde to uvidíš? Parta místních hejsků umaštěných z fabriky Paulovič, Stropnický, Vyskočil a další na 250kách a na Čezetách. A dál parta kolotočářů a protože kolotočáře já moc nežeru... Divím se, že to kdysi šlo v kinech, kdo by na to šel? Já to viděl kdysi v televízi jako děcko a jediné, co si pamatuju, je ta Kemrova jízda na dřevěné stěně smrti a pak v drátěné kouli. Ten příběh to chtělo nějak víc rozvinout. 51% (15.03.2019)

"Dřív lidi chodili, protože byli zvědaví, jestli se na tý mašině zabiju." Tak jsme si trochu zavzpomínali na staré dobré časy, pojezdili si v maringotce, popili jsme, porvali jsme se a taky ten Globus jsme svařili. Já jsem se přitom cítil poněkud divně a Stěna smrti Piskáček mě o svém kaskadérství moc nepřesvědčil, ale konečně jsem pochopil rozdíl mezi komediantem a varietním umělcem. Jen jsem čekal trošku víc. (13.06.2018)

Pro někoho možná pomalej, nudnej či snad film o ničem. Nechápu. Mě to sedlo. A to nejen díky vynikajícímu(jak jinak) Josefu Kemrovi-Piskáčkovi alias Já jsem stěna smrti. Film o kočovným životě motocyklovýho akrobata(jak by řekl sám Piskáček varietního umělce) a jeho dcery a touze být ještě na výsluní a sklízet potlesk od davů diváků protože stěna smrti už tolik netáhne. Piskáček sní svůj sen o Glóbusu smrti zatímco jeho dcera sní svůj sen o normálním životě. Oba sny by jim mohl vyplnit mladík kterýho si zahrál Ľubomír Paulovič. Za mě film na kterej se mi velice dobře koukalo. 4hvězdy (27.02.2024)

Popravdě ne tak špatné jak jsem očekával. Kemr slušně zahrál charakter světského, chci říct komedianta...pardon varietního umělce. Milostná romance mladší generace tak průměr, tj. ne moc procítěná ani úplně toporná, Somr se Zedníčkem pobavili ve vedlejších rolích a nějaké záběry stěny smrti taky byly, tak na co si stěžovat. Naivitou tvůrců trochu zavání představa jak se za socialismu dalo zdrhnou z továrny ke kočovné živnosti, nebo kterak se z fabriky krade matroš aby se vlastně nekradl, ale tak budiž. Znám výrazně horší odpad který vynesl na světlo CS Film. (21.12.2020)

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné,“ praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně, a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí, nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení „osudový příběh ze života“. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu příběh stárnoucího pouťového kaskadéra velmi zapáleného do své profese, který plánuje nové vybavení, aby mohl ještě působivěji předvádět své motocyklové umění. Jeho dcera však už chce s kočovnickým životem v maringotce skoncovat. Herecký koncert především pro Josefa Kemra, který po psychologické stránce pojal svoji postavu skutečně impozantně. Dnes už má snímek vlivem ukázky takovéto atrakce historickou hodnotu, neboť s něčím takovým se již mnoho let nelze setkat. (08.07.2020)