matka!

Tak tenhle film byl vyloženě divný. Do teď nevím co se dooravdy odehrálo a co naopak nikoliv. Poslední půlhodinka nabrala úplně jiné tempo než si držel zbytek filmu a k pochopení konce a zápletky je zapotřebí dobré představitosti. Dal bych lepší hodnocení, ale možná jsem při sledování vypil příliš vína a celé to příliš nepochopil. (26.01.2021)

V izolovanom dome uprotred prírody žije pár tvorený mladšou ženou a o poznanie starším mužom. Ich pokojný domov jedného dňa naruší nezvaný hosť, ktorého zo slušnosti prijmú. Počas nasledujúcich dní začína hostí pribúdať a ich zvyšujúci sa počet neveští nič dobré. - Vždy oceňujem, keď sa známy filmový tvorca pustí do hororu a trochu dostane tento žáner na verejnosť, ale mne horor Mother! štýlovo vôbec nesedel. Musím uznať, že hororové scény ma velmi bavili a ten brutálny chaos a depresívny stav hlavnej hrdinky vytvárali miestami výbornú atmosféru, ale prišlo mi to trochu nezvládnuté a tá viac ako hodinová expozícia bola podla mňa zbytočná, pretože nepomohla vybudovať napätie a obsahovo sa druhej polovici absolútne nedokáže vyrovnať. Nebudem v tom hladať žiadne hlboké významy, ale ak to dostane nejakú nomináciu na Oscara, ako sa na mnohých portáloch píše, budem velmi rád, že sa konečne tá banda tupcov prebudila a uvedomila si, ktorý žáner tu všetkému šéfuje. + herečka z House at the End of the Street + 2 herci z Warm Bodies + herec z Torment, Wolves a Pay the Ghost + herečka z iZombie + herečka z The Gracefield Incident (05.12.2017)

No, zanechala toho ve mně hodně, to rozhodně. Sžíravá a nevlídná atmosféra na maximum. Darren Aronofsky nikdy netočil limonádové příběhy, nikdy nepředkládal filmy, z nichž měl mít divák příjemný pocit. Jeho novinku je těžké někam zařadit, těžké milovat i těžké hned zavrhnout. Intenzivní, bizarní, kruté. Poklidná usedlost. On v ní zřejmě vyrostl, nyní v ní tvoří básně a sní o dítěti. To mu má poskytnout mladá partnerka i múza zároveň, která dům renovuje, zatímco on prochází tvůrčí krizí. Ona dává, on jen bere. Přichází první fanoušek jeho předešlého díla, ona nechápe, nechce cizince ve svém domě, jenže soukromí následující den naruší i fanouškova žena. Zvláštní manželský pár přináší do jistého řádu chaos. Následují jejich synové. Napětí graduje. Pro něj inspirace k psaní, pro ni start šokujících událostí, které lze interpretovat hned několika způsoby. Ve chvíli, kdy se z domu stává hysterické bitevní pole, začnou vyvstávat mnohé otázky, z kterých mám (přiznám se) dosud zamotanou hlavu. Jedni vidí přepálenou tvůrčí exhibici, druhým se tají dech nad mnohovrstevnatým dílem plným alegorických výjevů. Tak či onak je to hodně nekompromisní. A určitě i sofistikované. Cizinka ve vlastním domě. Lidstvo je někde, kam kvůli své samolibosti a pokrytectví patří. Nevstřícné, intenzivní, drsné, poutavé. Technicky bez chyb, herecky výborné (ač pasivní hrdinkou, Jennifer Lawrence je znovu úchvatná). Konec. Rozbíhá se řada názorových bitev. Tak zase někdy příště. (15.12.2017)

(spoilery) Přepjaté. Někdy až k parodii. Nejsem si úplně jistý, že by mě Gaia měla tak rozčilovat do krajnosti dovedenou poddajností a pasivitou. Opravdu si její antropomorfní já nepředstavuju jako lehce pomatenou submisivní domácí paničku s posedlostí po domácích pracích. ___ Aronofsky se zas a znova vrací ke svým oblíbeným tématům. Abstrahuje rodinný mikropříběh přes obecný konflikt ideologií pozemského světa, až na úroveň alegorie k biblickým (a antickým) motivům (to poslední říká erased a má samozřejmě pravdu). Tísnivě strnulý, nereálný a mimoběžný vztah dvou lidí, kdy jeden je závislý na lásce druhého, druhých, k sobě a k tvorbě, zatímco ten druhý na svém obdivu k tvůrci a touze pro něj se obětovat a vytvořit "ráj na zemi," byl sám o sobě nejzajímavější. Bez dalších exkurzí k vysvětlování všehomíra bych se pohodlně obešel. ___ Mám pocit, že právě tou nejintimnější rovinou si Aronofsky trochu ublognul o svých pocitech z autorské tvorby – zejména z práce na Noemovi, respektive z následného (ne)přijetí ze strany veřejností. ___ Nic ve snímku neproběhlo náhodou, problém vnímám spíš v tom, jak moc vtíravě vše volalo po uznání svých symbolických hodnot. ___ S čím ale Aronofsky pracuje skvěle, je zvuk a čas. Postup tvůrčím procesem / vztahem / matérií / světem / cestou k poznání a k završení kruhu (což bude Aronofskyho oblíbený geometrický tvar), to vše mělo trpělivý spád a já si fakt užíval nejistotu a podivnost dění na plátně, ve které mě režisér udržoval po většinu snímku. V závěru dochází k poměrně brutálnímu a explicitnímu násilí na postavách, které tohoto jsou zpravidla ve světě filmu ušetřeny, a i to přispívá k uspokojivý katarzi. Tenhle film je stejně tak odpad, jako prvotřídní dílo. Nevím prostě. EDIT: Na druhé projekci jsem byl v multiplexu. Špatná volba. Lidé se s postupem snímku stále častěji smáli a teatrálně (tak, aby byli patřičně slyšet) zvažovali opustit sál. Tvrdím, že v tomto konkrétním případě k takovému přijetí ze strany diváků nedošlo pro příliš banální fúzi fragmentů řecké mytologie a Starého zákona. Snímek se pro tyto otrávené až znechucené diváky postupně a stále více stával naprosto nesrozumitelný. Nebyli to totiž Verbalové, který analogie ve snímku pravděpodobně pochopí, ale dá tomu odpad, protože mu to i tak bude připadat jako naprostá sračka. ___ Někde za půlkou hracího času dochází ke zlomu, kdy začíná být důležitá alespoň základní znalosti odkazovaných textů, jinak se Matka! stává silně nečitelnou, příliš absurdní. Snímek ve svém náhle frenetickém tempu asi pro mnohé přestává fungovat sám o sobě, nevystačí si - zejména protože se zdají absolutně nesrozumitelné skoky v dějí, motivace postav a mimoběžnost vzájemné interakce. Jako zajímavé také vnímám, že se přímé citace Hésiodose / Bible a kdo ví, čeho ještě, vyjmuté zpod ochrany vážených textů, stávají mnohem snáze terčem posměchu. (18.10.2017)

Už som bol presvedčený, že za tento rok neuvidím ani jeden prvotriedny film, ktorý budem môcť s čistým svedomím ohodnotiť plným počtom, ale Mother! to dokázal. A to som sa už dosť bál, že môj obľúbený režisér Darren Aronofsky po niekoľkoročnej prestávke, pričom jeho posledný Noe bola len komerčná a podľa mňa bezvýznamná záležitosť nebude mať čím prekvapiť, ale našťastie sa vracia v plnej sile. Moc som si o tomto filme nezisťoval, vedel som len, že to bude zase originálna záležitosť, ktorá divákov rozdeľuje na dva tábory, ako vždy, keď vznikne nejaký originálny inteligentný film, pri ktorom treba aj premýšľať a všímať si detailov a tak som bol spočiatku aj celkom prekvapený, že to pôsobí tak normálne, ale pritom rozhodne nie zle. Jednoducho len je čím ďalej viac narúšaná komfortná zóna jednej mladej ženy kvôli vplyvu cudzích ľudí, ale vlastne trochu aj nechápavého manžela a tak je z toho taká zaujímavá psychologická dráma, s čím Aronofsky nikdy nemal problém. Ale postupne to začne slušne gradovať, až to vygraduje do nečakaných extrémov, pričom celú druhú polovicu som už pozeral len plný nadšenia a s očakávaním, čo ešte príde, pričom to skutočne bolo len čím ďalej zaujímavejšie a lepšie a tak na konci mi bolo jasné, že som opäť po veľmi dlhej dobe videl zase niečo výnimočné. Niekomu to síce môže prísť absurdné, ale predsa len je to alegória, takže tu sa to dá chápať a funguje to bezchybne. Ani s obsadením tu nemám žiadny problém, Jennifer Lawrence ma baví v komerčných, ale aj tých rozumnejších filmoch, takže tu nemá problém byť v centre diania, ale ani jej okolie nezaostáva a Javier Bardem, Ed Harris, ale aj Michelle Pfeiffer si to svoje splnia. Takže Darren Aronofsky to opäť dokázal, zbytočný Noe je odpustený a opäť natočil niečo medzi Fontánou a Čiernou labuťou, pričom aj kvalitou je u mňa presne medzi nimi, takže je to pre mňa jeho druhý najlepší film. A rozhodne film roku, ktorý si pozriem ešte veľakrát. 88% (10.12.2017)