matka!

Aronofsky opět ukazuje svůj podmanivý/sugestivní styl filmařiny, který představil již v Pi. Scénář není kdovíjak oslnivý, a tak je třeba budovat atmosféru právě nevšedním užitím kamery a výraznými zvuky. Svým příběhem film příliš zaujmout nedokáže, koncept se neustále točí okolo konfrontace "normální" hlavní postavy a nenormálního dění, kolem ní. Je to místy vtahující, nenudí to, ale postrádá to větší hloubku, nebo údernější psycho... Do pseudointelektuálních žvástů ohledně symboliky toho, co zoufalost hlavní postavy představuje v kontextu dnešní společnosti a zda je třeba vykastrovat všechny bílé heterosexuální muže, se opravdu pouštět nebudu. :) 6/10 (18.10.2017)

Nejnovější dílo kdysi tak oceňovaného Darrena Aronofskyho opět rozděluje přihlížející ve dví. Asi se bez spoilerů úplně nedá polemizovat nad tím, co přesně jaký divák ještě snese a co ne, ale je fakt, že po první semtam obyčejné, semtam malinko podivné úvodní hodince se matka! zvrhne do zcela nové, navenek nijak s první půlkou nesouvisející, kapitoly, která vehementně útočí na všechny smysly v těle a zkrátka nikoho nemůže nechat úplně v klidu. Aronofsky skutečně tne do živého jako nikdy dřív a na mě to fungovalo. Nebudu říkat co, ale v druhé půlce jsem byl takřka pernamentně v katarzi, i když se i tam našly podivné táhlé sekvence, které nepatrně připravovaly na věci budoucí. A že je to teda řádně natočené psycho, ve kterém postavy jednají naprosto bez rozmyslu a je jen na JLaw, jak se s početnými nástrahami v jednom zdánlivě malebném domku vypořádá. Rozhodně nic pro slabší povahy, ačkoliv bych se nebál zdůraznit, že se onen slovutný režisér vyvaroval až přespříliš explicitních záběrů, které nesmí chybět v žádném choromyslném a destruktivním bijáku, které si vyhledávají jen "fajnšmekři." Myslím takové ty filmy typu Night of the virgin, Ich seh, Ich seh nebo Lidská stonožka. Tohle je pořád mainstream, který nepřipravené diváky jistojistě znechutí a i nadále se o něm bude mluvit hodně a je to tak celé akorát. Nebýt až příliš natahované první půlky (ačkoliv plně chápu význam, proč to tak je), tak jdu do pětikvaltu. Takhle 8/10. (18.10.2017)

"Byl jednou jeden / a ten se nemohl zbavit své matky / jako by byl její vrcholovou větví. / A tak do ní bušil a sekal / čísly a rovnicemi a zákony / které sám vymyslel a nazýval pravdou. / Vyšetřoval ji, obviňoval / a trestal, zrovna jako Tolstoj, / zakazoval, ječel a odsuzoval, / vrhal se na ni s nožem, / zahlazoval ji odporem / buldozery a saponáty / rekvizicemi a ústředním topením / puškou a whisky a znuděným spánkem. // Umřela, / za příšerného pláče, se všemi dětmi v náručí. // Jeho hlava odpadla jako suchý list." Ted Hughes, Bajka o pomstě (09.12.2017)

Vnímám rozpolcenost publika, ale jako jeden z mála filmů poslední doby se ve mě matka! dokázala usadit, růst a (s)tvořit myšlenky. Ať už náboženskou symbolikou, eko vnímáním nebo vůbec zhmotněním ženské empatie a lásky, která naráží na svět mužů. Během sledování mi šli na mysl filmy jako Repulsion, Rosemary má děťátko a další, které se fragmenty matce! podobají, ale každý z nich sleduje odlišný směr (i když prvně jmenovaný svým způsobem není daleko). Darren si jde za svým a dělá si věci po svém, a i přes mou lásku k Fontáne (nesrovnatelné s matkou! - stylisticky i příběhově) věřím, že jeho magnum opus teprve přijde. (24.01.2018)

V podstate sa mi po skončení projekcie ten film ani tak moc nepáčil. Po uplynutí nejakého času sa mi vrážal pod kožu ako nejaká chrípka - čo začne nevinným vytekaním sopľa a časom končí vysokými teplotami. Prečítal som si aj Aronofskeho úmysel a po uprataní toku myšlienok som explodoval. K filmu Pí radím druhý jeho klenot. (21.10.2017)