Ten den přijde

Nevím proč mám vlastně tyhle filmy tak rád. Odložené děti ve výchovných ústavech, šikana, výprasky, útěky, u některých syrových scén raději koukám vedle na zed´ a nakonec vyšťavenej vydejchávám ty poslední intenzivní okamžiky. Der kommer en dag je fyzické a psychické trauma nejen pro kluky na obrazovce, ale i pro diváka. (11.03.2017)

Uff, další dětský domov, další tyranie. Tentokrát se v něm ocitnou dva sourozenci a oba tam téměř přijdou o život. Dánové tato dramata umějí na jedničku. Ale včerejší německý Freistatt mě oslovil o chlup víc. Tento film je více o dětech, mladšímu bratru je kolem 6-7 let. Jeho starší bratr se pokouší ho chránit, ale nakonec se situace úplně obrátí. Předčasně dospělé děti čelí nelítostnému režimu v sirotčinci i v zemi a všeho schopným úřadům. (23.03.2017)

Slova jsou u podobného filmu vcelku zbytečná, psát tu něco o typické severské naléhavosti, o dramatu, které zalézá pod kůži či o slzách, jež  se při sledování derou na povrch, nemá moc smysl a trochu to devalvuje zážitek, pro který jsem si vymyslel vlastní název. Mlýnek na emoce, jehož drtivý kolotoč cítím ještě teď při psaní komentáře. Krutý a přitom krásný film, kde celou dobu víte, že to dobře neskončí, ale nepřestáváte doufat. Pětihvězdičkový zásah. (11.01.2023)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)

Filmy tohoto ražení na Severu umějí asi nejlíp na celém světě. Ti dva bráchové jsou fantastičtí a stejně tak i ta banda psychopatů co vede ten ústav. Bál jsem se přílišné depresivnosti a teroru, film se drží zásad snesitelnosti a dává nám po celou dobu naději. Je to precizní a parádní film, a to tento žánr rozhodně nepreferuji. 85% (11.04.2018)