Ten den přijde

Perfektní zpracování tématu, které jsem již prožívala několikrát např. u filmů o různých ústavech v Irsku 60. let. Prostě jedna velká hrůza. Člověk často jenom nevěřícně zírá. Kromě skvělých hereckých výkonů snímek provázela i moc pěkná hudba. Pátou hvězdu ode mne dostali bratři (snílek Elmer se svým vypravěčským uměním jako malý Andersen) a inspektorka Lundová, která konečně odložila svetr a projevila ženské emoce ;-) (13.11.2017)

Uff, další dětský domov, další tyranie. Tentokrát se v něm ocitnou dva sourozenci a oba tam téměř přijdou o život. Dánové tato dramata umějí na jedničku. Ale včerejší německý Freistatt mě oslovil o chlup víc. Tento film je více o dětech, mladšímu bratru je kolem 6-7 let. Jeho starší bratr se pokouší ho chránit, ale nakonec se situace úplně obrátí. Předčasně dospělé děti čelí nelítostnému režimu v sirotčinci i v zemi a všeho schopným úřadům. (23.03.2017)

Jeden z najlepších zážitkov za posledné roky, ktorý pochopiteľne neprichádza z hollywoodu, ktorý zdá sa prešľapuje na mieste a recykluje dookola to isté, česť výnimkám. ešteže filmy točí aj niekto iný. Dánsky film Ten deň príde vás, alebo trúfam si povedať prevažnú väčšinu divákov zomelie. Nielen, že má čo povedať, pretože príbeh je silný, ono je aj obsadený a zahraný tak, že je jednoducho nezabudnuteľný. Hlavní detskí predstavitelia hrajú tak presvedčivo, až mi to hlava neberie. Chlapci zo seba vymáčkli maximum a riaditeľ školy je záporná postava, akú sme už vééľmi dlho nevideli a na akú len tak nezabudnete. Učiteľka zase milá a príjemná, jednoducho všetko sa skvele dopĺňa, film bez slabého miesta, ktorý pevne chytí za srdce a mnohých dojme k slzám. Viac takých filmov. Čistých 100% jak mníchova posteľná bielizeň. (13.02.2020)

„Teď se ale bavíme o tom, co je v nejlepším zájmu vašich dětí. Když nezvládnete svoji roli, stát to udělá za vás.“ Čekal jsem, že půjde o kvalitní film, ale že až tak…Začátek, velmi připomínající nástup do vězení, pomůže velmi rychle dostat diváka na stranu hlavní dvojky, a pokud by tomu tak přece jen ještě nebylo, při „Godhavnském výprasku“ se fandění a sympatie k bratrům definitivně dostaví. Spolu s obrovským hněvem a bezmocí, jakože se mnou to „lomcovalo“ solidně. Ostatně, práci s divákovými emocemi zvládají tvůrci snímku mistrně. Ale film ani zdaleka nespoléhá jen na to, silné téma, příběh, výborně zahrané postavy jak dětí, tak dospělých (vládne dokonale démonický a slizký Mikkelsen), nabušený audiovizuál, práce maskérů, retro „atmoška“…mám jen slova chvály. Menší výtku bych měl snad jen ke konci, který mohl být emočně naprosto zničující…ale ne, moje cynické já si tentokrát vystačí i s tím, co se ostatně dalo i čekat. Za mě slabší, ale plný počet. „Musíš pochopit, že to bylo pro vaše dobro. Jednoho dne mi budete vděční.“ (06.10.2017)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)