Skryté čísla

No tak tohle jsem teda slušně odzíval. Dvouhodinové drama, ve kterém se nestane DOSLOVA NIC je už i na mě extrém a tady nemůžu kromě realisticky podané situace okolo tehdejší segregace černých vyzvednout vůbec nic, jelikož se zde 2 hodiny mluví, mluví a zas jen mluví. Napětí nulové, gradace či jakékoli obavy diváka o následný vývoj situací žádné, postavy nemají moc co hrát a ani závěr není nijak finálně uspokojivý. Tohle je jednoduše důkaz, že i dramata dokážou být pořádně otravná, zejména pak když režisér vlastně netuší, co by chtěl do filmu dát. Podobný žánr často dokážu ocenit a baví mě, ale tady bych tedy rád věděl, z čeho jsou někteří zdejší uživatelé tak nadšeni... (08.08.2023)

Letošní Oskaři jsou jedni z nejhorších za posledních pár let. A tento film jim moc nepomáhá. Není to tak špatné jako Lion, ale přesto to na Oskarech nemá co pohledávat, i přesto že to své kvality má. Zřejmě by to ani nominováno nebylo nebýt minulého ,,rasistického" ročníku. Natočeno je to zajímavě to je bezesporu, ale je to až moc americký. Dle mého hlavním nedostatkem je kratší úvod, který je spíše zmatený nežli objasňující. Ale poté už je to víceméně bez výhrad. Teda až nadmírové používání černošské hudby, která možná vystihuje jejich komunitu, ale sem se to prostě nehodí. A konec? Ten je samozřejmě napínavý jako kšandy. Ale na druhou stranu musím uznat, že herecké nominace je zcela zasloužená (Octavia Spencer) a možná bych uvažoval i o T.P. Hensonové, ale je pravda, že všechny nominována jsem neměl tu čest vidět. Celkově to není tak dobrý film jak by se mohlo zdát, ale není ani tak špatný jak jsem očekával....70%. (22.02.2017)

Další doják o utlačování afroameričanů, jen zde je prstem ukazováno na příkoří u černých žen, které svými mozky pomáhají v NASA k prvnímu letu člověka do vesmíru. Je to celkem klišé, místy vtipné, místy smutné, ale ničím nepřekvapující a nijak emočně nenutící se nad tím v dnešní době už víc zamýšlet. Podobně už na mě působí filmy z 2. světové války atd. Pokud je to pojato opravdu výborně a chytí to tzv. za srdce, tak ano...ale takhle? Ničím to neurazí, ničím nepřekvapí. Na nudný večer, celkem slušný film :-) (06.07.2017)

„Viem, že aj keď tomu neveríte, ja proti vám nič nemám.“ – „Verím, že tomu veríte.“ Prišlo, odišlo, neublížilo... nenadchlo. Pokope sa tu stretla fakt dobrá partia hercov. Mužských. Sympaťáci Kevin Costner, Aldis Hodge, Glen Powell, Mareshal Ali a Jim Parsons z Teórie veľkého tresku (no dobre, ten veľký sympaťák nie je). No a to je asi problém, pretože tento film mal byť o troch ženských postavách. Muži ma ale zaujali oveľa viac. Navyše, ústredné babské trio vlastne nie je trio. Dve z nich sú pre dej dosť zbytočné. Hlavná je len jedna z nich a aj tá je riadne nesympatická (Taraji P. Henson). Takže sorry, ale za mňa víťazia chlapi. Nezaujal ma ani rasistický presah, ktorý len raz za čas zatne do živého (etuda s WC). Inak fajn retro atmosféra a tie dve hodiny mi celkom rýchlo ubehli. Ale druhý raz to vidieť nechcem, netúžim a ani nepotrebujem. Povedal by som, že ak vás fascinuje história dobývania vesmíru, môžete si pridať aj štvrtú *. Ale mne sa zdá, že tu ide skôr o históriu rasizmu, než o históriu dobývania kozmu. (20.10.2017)

Pozerám sa na aktuálne nečakaný americký HIT, s fantastickým obsadením troch černošiek, kde jedna je lepšia, od druhej, k nim pridávam Kevina Costnera, ktorý ešte nepatrí do starého železa. NASA a jej Vesmírny program, na tom by nebolo nič zvláštne, keby neboli 60. roky, v ich samom začiatku, do ktorých prichádzajú 3 Afroameričanky, udatné matematičky, ktoré by RADY pracovali v tejto lukratívnej spoločnosti. To je čosi naprosto ojedinelé, nevídané, zvláštne, lebo všetci sa na ne pozerajú so zdvihnutým palcom, že VY tu nemáte, čo robiť !!! Na vlastnej koži pociťujú segregáciu, pritom nikoho z pracovníkov nezaujíma, že disponujú fantastickými vedomosťami, najmä Katherine Johnson, vďaka ktorej mohol ísť, vôbec PRVÝ americký astronaut, John Glenn do vesmíru, po Gagarinovi, lebo po informácii, že sa to tomuto Sovietovi podarilo, nastal veľký zmätok, čo teraz ? Pri pozeraní filmu som si rýchlosťou svetla spomenul na snímok Správna posádka, z roku 1983, ktorý ohúril hudbou a zvukom. Melfiho pohľad, ide na to z iného súdka, venuje sa rasovej tématike v prostredí NASA, čo je podľa mňa, prospešné a zaujímavé, z množstva odborných výrazov, sa človek nestráca, všetko je to formované dramatickým spôsobom, nie príliš tlačiacim na pílu, s miernym obsahom komédie, niečo ako Dramédia. Je to čierny kôň na tohtoročných Oscaroch, kde pekne svieti nominácia pre najlepší film. Je to film, ktorý svojho potenciálneho diváka - neurazí, skôr ho nadchne, poučí sa, dozvie sa niečo nové, a cetera... V pohode. (17.02.2017)