Krátky film o zabíjaní

Lewwin tu v komentáři zmiňuje "Dva muže ve městě" a tohle srovnání asi napadne nejednoho diváka. Na rozdíl od francouzského filmu si ale Kieslowski zachovává k postavám mnohem větší odstup a ani vraha ani jeho oběť nevykresluje v právě lichotivých barvách (naopak, taxikář je tu představen jako nesympatický, zlomyslný chlapík). Zatímco "Dva muži ve městě" jsou záznamem tragického osudu v jádru slušného člověka, který je k vraždě doslova dohnán, "Krátký film..." odsuzuje zabíjení jako takové. Jinými slovy - první snímek protestuje především proti trestu smrti a jeho neadekvátnímu užívání, polský film kritizuje vraždu v obecnější rovině - ať už ji páchá jedinec nebo společnost. Co se problematiky absolutního trestu týče, je Kieslowského snímek spolu s dramatem "Mrtvý muž přichází" a výše zmiňovaným filmem José Giovanniho patrně nejsilnější uměleckou výpovědí na toto téma jakou jsem kdy viděl. (11.09.2007)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)

Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce (16.10.2008)

Neuvěřitelně sugestivní snímek, zabývající se zločinem a trestem. Na začátku jsou nastíněné tři postavy, tři osudy, které se protnou prostřednictvím vraždy. Protivný taxikář, mladý právník a mladý muž, který je pojícím prvkem. Právě posledně zmiňovaný zavraždí taxikáře a stává se klientem onoho právníka. Naprosto syrová záležitost, založená na odpsychologizování postav, stejně tak chybí jakékoliv motivace. Samotná vražda (trvající několik velmi intenzivních minut) působí neskutečně reálně. Kieslowského dokumentární začátky se nezapřou – divák je tu stavěn do role nezúčastěného pozorovatele, jako by jste byli na místě činu. Kieslowski se zaobírá myšlenkou zločinu a trestu. Samotný film je zfilmováním jednoho dílu televizního Dekalogu, který je inspirován desaterem. Kieslowski ale ono biblické „Nezabiješ“ nepojímá jako morální poselství, nepředkládá hotové závěry, nemoralizuje, jen ukazuje jiné úhly pohledu na věc. Film končí vrahovou popravou a nabízí se tím nádherný paradox v podobě pohledu na křesťanskou společnost, kde trest je zároveň zločinem. (20.11.2005)

Kdysi nám kus tohoto filmu pustila učitelka na střední škole při hodině Občanské výchovy. Netušila o co jde a po scéně vraždy film vypnula, protože očekávala, že půjde o snímek s tématikou práva. Nemýlila se, což můžu dosvědčit, když jsem toto drama viděl dnes celé. Ovšem rozhodně nejde o film pro široké masy. Krátký film o zabíjení je jak již název napovídá, přímočarý, nepříjemný krimi o člověku, který chce zapůsobit na svou dívku novým autem, a tak se rozhodne spáchat vraždu. V polovině se pak snímek střihem přesune o několik měsíců kupředu, abychom rovnou bez otálení byli svědky trestu. Krysztof Kieślowski má cit pro drama a budování atmosféry. Tomu skvěle pomáhá i kamera Slawomira Idziaka a špinavé kulisy neudržovaného komunistického města. Dokonce i herci vypadají zmořeně, odpudivě, a přesto své úlohy zvládají výborně. Rozhodně kvalitní evropský film, který ale ocení jen artovější jedinci či skuteční milovníci světové kinematografie a hlavně dramatického žánru bez akce ale s důrazem na naturalismus. 80% (18.04.2020)