Boku no Hero Academia

Japonská verze komiksových superhrdinů a příběh o mladém chlapci bez schopností, který ve světě, kde mají schopnosti všichni, nemá prakticky žádnou šanci stát se hrdinou, ale co je vlastně podstatou toho hrdinství? Ono je v podstatě strašně průhledné o čem to bude a směr kam se to bude ubírat je taky docela jasně daný, vždyť nám ho dokonce na konci druhého dílu prostě sprostě vyzradili. Na druhou stranu je to vcelku zábavné a má to docela slušnou emotivní stránku, kdy jsem ty smutné i veselé okamžiky s hlavní hrdinou opravdu prožíval (i když pochopím i každého, kdo prohlásí, že to stojí za houby, protože hlavní hrdina celou první polovinu probrečí). Animace je taková lehce "retro" a mě se líbí. Je to klasický shounen, zaměřený na souboje, které jsou především tedy v druhé polovině docela povedené. Když si to shrnu, tak jsem si udělal jistou představu, jak by vypadaly superhrdinské komiksy, kdyby je vymýšlel Japonec a ta představa pro mě není nijak strašná. Jistě, srovnávat s universy od Marvela nebo DC se to určitě nedá, ale mě osobně se i tohle líbilo, protože to má japonskou hravost, nadsázku a slušně zvládnuté emoce... Možná je to pro 5 leté japonské děti, ale při dlouhém zamýšlení se sám nad sebou (když už mi to doktor Strange radí) jsem nakonec zjistil že toho příjemného pocitu ze sledování se prostě nemůžu zbavit. Půjdu ještě dál a dokonce prohlásím že mě to z jarní sezóny bavilo asi nejvíc. Co to o mě vypovídá? Asi hlavně to, že mě dokáže bavit jednoduchost, že jsem ve svých 30 ti letech možná jen přerostlé dítě... Na druhou stranu se mám fajn a jsem se sebou spokojený (mám práci, nemám dluhy a dělám si co chci) a stejný fajn pocit a spokojenost jsem měl i ze sledování "Mojí hrdinské akademie". 8,3/10 (25.05.2019)

Turnaj, praxe a závěrečné zkoušky, v životě každého studenta jakékoli speciální akademie prakticky nic nového a ta hrdinská není v tomto ohledu výjimkou. Přesto se i tyhle poměrně klasické části vcelku slušně vydařili a každá měla minimálně jeden epický moment, který mi připomněl, proč se na tohle anime tak rád dívám. Stále z toho mám ten příjemný pocit a uvědomuji si, proč mě hrdinské příběhy tak baví a proč mají lidé třeba tak rádi komiksy. Navíc se vše stále rychleji blíží k mnohem dramatičtějším věcem, protože temná strana také nabírá na síle a hlavně nám představili zdejšího "Voldemorta"... Za mě spokojenost a pochvala za dle mého velmi dobře zvládnutou druhou sérii, která oproti té první neztratila nic na svém tempu ani atmosféře a pořád má stejně dobré postavy, sympatickou a zajímavou animaci i vhodně zvolenou hudbu. 8,4/10 (30.09.2017)

Prozatím rozhodně nejlepší série z celého anime, opět s několika skvělými momenty, kterým vévodí 2 epické souboje - "All for One" vs. "One for All" (člověk se až diví co se všechno dá s Dumasovým mottem 3 mušketýru udělat...) a Midoriya vs. Bakugo. Tentokrát je to extrémně emotivní a napínavé - opravdu zajímavější než první dvě série. K tomu pár odpovědí a spousta nových otázek a zvládne se i promo na připravovaný film (OK to zase až tak cool není...). "To nejlepší co moderní shounen dokáže nabídnout" píše Toren a já souhlasím - příběhem i atmosférou to tak určitě je a protože i souboje mají šťávu, postavy jsou pořád vcelku sympatické (především hlavní postava je sérii od série snesitelnější), tak i já musím tentokrát vytáhnout z klobouku hodnocení nejvyšší. Extrémně bavilo. 8,8/10 P.S. Nyantovi bych doporučil očistec v podobě anime Black Clover, kde snadno zjistí, že Deku rozhodně není zase až tak špatný hlavní hrdina o.0 (29.09.2018)

Tahle sezóna byla minimálně ze začátku spíš docela zklamáním. Vážně mě nezajímá béčko superhrdinské akademie a po pravdě už ani teď si nepamatuji většinu osazenstva té druhé třídy. Ono je to logické, z vlastní školní docházky si také pamatuji většinu spolužáků ze své třídy, ale z těch vedlejších se mi maximálně vybaví tak jedno, dvě jména. A stejně tady, nějak nechápu, proč by mě měli zajímat členové vedlejší třídy, s kterými jsem nestrávil skoro žádný čas a kteří se mi do paměti akorát zapsali občas až trapnou rádoby rivalitou s naším áčkem. A tak mi jejich soutěžení bylo putna a celá první polovina na mě působila jako neskutečně roztahaný training arc, kde měl každý, včetně hlavního hrdiny, dostat zase nějaké ty nové skills. Jako dobrý, chápu, ale nuda... A z jednoho training arcu jsme se hned přesunuli do druhého. Praxe byla tentokrát kratší a nudnější než v předchozí sezóně (se prakticky nic extra nestalo...) a celé to bylo na můj vkus až moc o Todoroki family, která mi ale nepřijde zase až tak zajímavá, jak mi jí chce anime vystavět. Jediný zvláštní fakt, který mě tu zaujal, je přítomnost dalšího tajemného sourozence z kterého mám dojem, že se objeví někde a někdy v budoucnu, protože jinak by jeho existenci autoři vůbec nezmiňovali a dle pravidel filmu - neviděl jsem mrtvé tělo... Závěr je pak ale jako vždy hodně povedený. Sice je to opět jen worldbuilding, jako celá tahle sezóna, ale ukázka toho, jak se z nesourodé partičky průměrných záporáků stala nejmocnější zločinecká organizace schopná zničit celý zdejší svět, byla povedená a hlavně potřebná. Z All for One šel respekt a trochu strach, ale Šigaraki a jeho partička mě nikdy pořádně neděsila a ani neoslnila. To se teď změnilo, zlo je nyní mocnější než kdy předtím a já s napětím čekám na den X. Takže i když tahle sezóna je spíš takový ten klid před bouří, který milovník akce příliš neocení a proto se dostává z celkovým dojmem z jejího sledování na takových 7/10 (a to hlavně díky finále), přesto s napětím čekám na sezónu další, protože alespoň tu atmosféru kolem epické konfrontace dobra se zlem se jim tady podařilo vystavět dle mého hodně dobře... (25.09.2021)

Tím, čím je pro MCU snímek Avengers: Ifinity War, je pro MHA její šestá řada. Rozsáhlý souboj dobra se zlem, pay off veškerému worldbuildingu, s kterým se seriál tak mazal v předchozích sériích, zkrátka skoro žádná postava v tomhle velkém konfliktu nezůstane stranou. Je to první „Avengers Assemble“ moment, kde vidíme v akci všechny důležité postavy ze dvou hrdinských generací, hrozbu přesahující cokoli, co jsem zatím v rámci universa viděli a některé záporáky natolik prokreslené, že s nimi dokážete také soucítit, nebo je i jen trochu chápat a stejně jako v Infinity War je to pouze úvod k Endgame, která ještě v této sezóně začíná „Temným Rytířem“. Zkrátka šestá sezóna je to, na co fanoušci čekali a pokud ani tady nejste o kvalitách tohoto seriálu přesvědčení, pak je asi na čase si prostě přiznat, že není pro vás... Prozatímní vrchol MHA je odpovědí na mé obavy, kam se vše bude ubírat poté co poslední sezóna ani mě vlastně příliš nepřesvědčila, příslib ještě šílenějších věcí budoucí, ukázka toho, že MHA může být opravdu cool šónen, dokáže obsahovat nějaká ta hlubší témata a mít i temnější atmosféru. Ano, pořád dokážu říct, že znám lepší seriály, taky si chci nechat nějaký prostor, kdyby náhodou ten celý Endgame byl ještě lepší než tohle Infinity War (což se pro mě třeba u MCU nepovedlo a tak mám IW radši), ale po tom co jsem viděl, kolik emocí to ve mně vyvolalo a jak moc jsem si vše užil prostě pod 9/10 nejdu. (25.03.2023)