Příběhy 20. století

Hluboce osobní příběh o zkoušce charakteru. (28.11.2021)

Dnes v západních zemích, kde nahrazují nízkou porodnost a vymírající obyvatelstvo pracovně výkonnými muži z Afriky a Arábie se pohled na lesby a homosexuály změnil. Toto hanlivé slovo se zaměnilo za název "osoby s odlišnou sexuální orientací." "Ono se tomu říkalo buzinec, až později vzniklo slovo  gay" říká pamětnice. Tento dokument mi příjemně navázal na přednášku pro veřejnost na pražské Filosofické fakultě s názvem "Shromaždiště morálně zchátralých osob" pojednávající o pražských homosexuálech a konferenci Sociologického ústavu na toto téma. Vynikající psycholog Jeroným Klimeš na jedné přednášce říkal, že nás muže drží na sexuální uzdě ženy. Proto mají někteří homosexuálové tisíce vztahů na jednu noc za život. Mezi homosexuály mám kamarády a nic proti nim nemám. (28.11.2021)

Kamera záměrně visí na obličejích bývalých estébáků hodně blízko, aby zachytila všechny emoce. (28.11.2021)

Malý nenápadný příběh. Tohle není zrovna reklama na očkování proti covidu. Jsem velký příznivec očkování a okolnosti očkování řeholníka nejsou v dokumentu vysvětleny. (28.11.2021)

Rasin rekl prorockou myslenku:"Kde hrozí bida, tam hrozí socialismus a kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.". Na druhou stranu je kapitalismus druhý nejlepší systém a nikdo zatím neví, který je ten první. (28.11.2021)

Smutný díl rozorávání mezí. Slova "Než ta kráva dojde domů, ztratí půlku mléka" to jsem nepochopil. (01.05.2020)

Těžká volba a vlastně v tomto dokumentu sekundární opětné ponížení aktérů. (28.11.2021)

Zatím nejdramatičtější díl. Myslím si, že nynější členství naší země v NATO, kterému šéfuje USA je z bláta do louže. (28.11.2021)

Novináři před vznikem internetu ovlivňovali dobové veřejné mínění ze všech profesí nejvíce. (28.11.2021)

V tomto dílu vystupují stateční lidé, kteří nedrželi "hubu a krok". (28.11.2021)

Pamětníci říkají: "Oceláři mají úplně jiný charakter než o čem píše Hrabal. Oni nemluví, jsou strašně sprostí, většinou mluví v nějakém dialektu, nebo jsou to Slováci. Nepijou to pivo, to jim celou dobu tam kozovatí a oni vypijou těch deset rumů a k tomu si daj dvě piva a oni prostě řešili jenom ty baby a tu práci  bylo to takové hodně primitivní, pro mě tehdy překvapující prostředí". "Vylézt ven znamenalo velmi brzo narazit na ty podivné lidi, to byli ti horníci. Podivní v tom smyslu, že na nich byla vidět ta únava, ošuntělost a namnoze i zlomenost, občas opilost. Kdo v životě pil, tak ví, že pití to je dřina, námaha, která duši a tělu nijak neuleví, takže oni šli z jedné námahy do druhé, potom krátký vyčerpaný spánek a potom znovu do té šachty". "Já už jsem začal dělat na 9.patře v hloubce 900 metrů", říká horník. (29.11.2021)

Úsměvný je trest otce synovy "nesmíš jít ven". Dnes jsou tresty opačné "Za trest půjdeš od počítače ven". (29.11.2021)

Je dobře, že tento tragický popis ničení životního prostředí komunisty je na tomto médiu zaznamenán pro budoucí generace, aby se poučily. "V této chemičce (Lovosice) zahynulo víc lidí. Třeba studentka na stáži  měla umělou nylonovou podprsenku, která způsobila jiskru a tenkrát výbuchem zahynulo 21 lidí". Bedřich Moldan popisuje komín, který vypouštěl zrzavý tým. V dokumentu padne i zmínka o známém vyplácení "pohřebného" místním obyvatelům ve výši 10 tisíc korun ročně. "Inteligentní lidi začínali utíkat. Koupili si chatu hodně daleko, ale dojížděním do práce otravovali vzduch místním jak projížděli" říká pamětník. (29.11.2021)

Poutavé vyprávění. "Jezdil tzv. voják pátrač. Neostříhaný kluk, často s kytarou a báglem. Chodil vlakem jestli někdo nejede podezřelej. Zeptal se na pokladně , jestli někdo podezřelej nekupoval lístek. Jezdil vlakem na Lipno a zpět. A ve Velešíně přistoupila dvoučlenná hlídka a ty podezřelé zatkla a odvlekla k nám na rotu". Další bývalý pohraničník říká: "Starý zlostný, morálně zchátralí pohraniční psi němečtí ovčáci, kteří už pořádně nemohli stopovat, jejich poslední štace před utracením byla v pohotovostní jednotce, která mohla být na místě narušení hranice za 15 minut. Pes k narušiteli doběhl a jen štěkal. Až teprve když ten po něčem šáhl, nebo pokračoval dál, zakousl se. Pohraničník mohl nejdřív použít chvat, pak bodák, až pak použít zbraň" (29.11.2021)

Snažil jsem se přijít na důvod, proč na venkově v kulturních domech zkrachovala většina diskoték. Stěhování do měst? Generace tzv. skleníkových, interiérových dětí, kteří čas tráví na sociálních sítích na Youtube? Dlouhodobě nízká porodnost? (29.11.2021)

Je vidět že u lidí bez domova jsou hlavním problémem udržení vztahů. V kombinaci s láskou k zahálení. Oba dva pojednávané případy jsou sympaticky až zázračně pozitivní. (29.11.2021)

Dokument se točí okolo myšlenky, že po sametové revoluci nikdo veřejně neřekl, že komunismus je zločinný režim. (30.11.2021)

Celkem bizarní příběh člověka, který pracoval v japonské firmě a donášel na svého šéfa a další zahraniční pracovníky, zatímco ten mu dal bezstarostně k dispozici svou platební kartu. (30.11.2021)

Dva silné příběhy, které by stály za zfilmování. Chybí odpovědí na některé otázky. (30.11.2021)

Brát tvrdé drogy znamená velkou osamělost. Oba příběhy jsou inspirativní. na taneční scéně jsem se občas pohyboval, ale lehké drogy by mi nikdy brát nenapadlo.  Trochu byly vidět fáze vzniku závislosti. První je fáze experimentální. Jedinec je z užívání návykové látky nadšen. Zažívá pocity, kterých se mu dříve nedostávalo, má intenzivnější prožitky, bohatší nápady, zajímavé sny a optimistický pohled na svět. Najednou jde vše lehce a s ničím si nedělá starosti, může se i lépe soustředit a učit. Poznat, že člověk užívá drogu lze jen z náznaků, např. je častěji náladový. Do druhé fáze patří sociální užívání, tzv. víkendové braní drogy. V této fázi se již pomalu začíná projevovat závislost a droga se stává zdrojem problémů. Uživatel drogy si myslí, že má vše pod kontrolou a že může kdykoliv přestat. Droze se začíná přizpůsobovat uživatelův denní režim a i přátelé. S přáteli si již jedinec nemá co říct a vyhledává nové přátele mezi jinými uživateli návykových látek. V tomto období mohou vznikat problémy ve škole nebo v práci. Jedinec je užíváním drogy otupen, zhoršuje se mu schopnost se soustředit, přemýšlet a zhoršuje se paměť. Snižují se pracovní nebo studijní výkony a často jedinec chodí do školy či práce pod vlivem návykových látek. Vyskytují se konflikty s rodinou nebo s okolím a jedinec často své jednání vysvětluje lhaním, vymlouváním a omluvami. Rovněž se v této fázi užívání mohou objevit první zdravotní problémy, často je jedná o nespavost, nechuť k jídlu, bolesti hlavy, stres, deprese. Třetí fáze, kdy jedinec ztrácí kontrolu nad návykovou látkou a svojí závislostí, je fáze každodenního užívání. Vše v životě jedince se podřizuje droze, která ho zcela ovládla. Uživatel myslí jen na to, kdy si dá příští dávku. Ze zvyšující se potřeby drogy se objevují i finanční problémy, které jedinec řeší různě, nejčastěji krádežemi, podvody či prostitucí.  Často problémy vyústí až ve ztrátu zaměstnání, vyloučení ze školy, ztrátu okruhu přátel i rodiny. Mnoho lidí se pokouší se závislostí skoncovat, avšak sami již toho nejsou schopni, protože si vytvořili fyzickou závislost. Poslední fáze užívání k dosažení normálu často končí smrtí předávkováním návykovou látkou nebo selháním organismu. Vysoké dávky drogy uživateli již nic nepřináší a užívání je pouze úlevou od fyzické a psychické bolesti. V této fázi se člověk neštítí udělat cokoliv, aby drogu získal. V případě, že se mu drogu nepodaří získat, nastává u jedince tzv. abstinenční syndrom, který má široké spektrum projevů v závislosti na povaze užívané návykové látky. Příznaky jsou například zimnice, bolest celého těla, agresivita, stres, deprese, absolutní vyčerpání, halucinace. Typický je pocit viny po užití drogy, který jedinec řeší užitím další dávky, aby na pocit viny zapomněl. Z této fáze je možné se dostat pouze s pomocí někoho zvenku. (01.12.2021)