Příběhy 20. století - Převrat (2019) (séria)
Obsahy(1)
Traduje se, že před pádem totalitního režimu žilo v ČSSR jen pár desítek či stovek drogově závislých, že společenský problém s drogami nastal až po listopadovém převratu. To je pravda jen zčásti: v roce 1989 evidovalo čs. ministerstvo zdravotnictví přes osm tisíc drogově závislých. Komunistický státní aparát až do pozdních osmdesátých let z ideologických důvodů povoloval jen minimální preventivní opatření, oficiálně se tvrdilo, že drogy jsou příznačným problémem „kapitalistického“ světa. Pravda je, že před listopadem 1989 vypadala drogová scéna zcela jinak: drogy se připravovaly „doma“, neexistoval téměř žádný veřejný obchod, uživatelé se drželi v malých skupinkách, zpravidla kolem někoho, kdo uměl – kupříkladu – vařit pervitin. V devadesátých letech se situace pochopitelně změnila: po otevření hranic se Československo (a později Česká republika) stalo součástí mezinárodního drogového trhu, počet uživatelů skokově narostl, zčásti i v euforii ze svobody a také právě proto, že lidé měli jen málo informací o ničivých následcích. Ve filmu vzpomínají někdejší drogově závislí: Roman Povala, Dominik Ivanys a Krištof Rimský. (Česká televize)
(viac)Recenzie (2)
hmm... ()
Brát tvrdé drogy znamená velkou osamělost. Oba příběhy jsou inspirativní. na taneční scéně jsem se občas pohyboval, ale lehké drogy by mi nikdy brát nenapadlo. Trochu byly vidět fáze vzniku závislosti. První je fáze experimentální. Jedinec je z užívání návykové látky nadšen. Zažívá pocity, kterých se mu dříve nedostávalo, má intenzivnější prožitky, bohatší nápady, zajímavé sny a optimistický pohled na svět. Najednou jde vše lehce a s ničím si nedělá starosti, může se i lépe soustředit a učit. Poznat, že člověk užívá drogu lze jen z náznaků, např. je častěji náladový. Do druhé fáze patří sociální užívání, tzv. víkendové braní drogy. V této fázi se již pomalu začíná projevovat závislost a droga se stává zdrojem problémů. Uživatel drogy si myslí, že má vše pod kontrolou a že může kdykoliv přestat. Droze se začíná přizpůsobovat uživatelův denní režim a i přátelé. S přáteli si již jedinec nemá co říct a vyhledává nové přátele mezi jinými uživateli návykových látek. V tomto období mohou vznikat problémy ve škole nebo v práci. Jedinec je užíváním drogy otupen, zhoršuje se mu schopnost se soustředit, přemýšlet a zhoršuje se paměť. Snižují se pracovní nebo studijní výkony a často jedinec chodí do školy či práce pod vlivem návykových látek. Vyskytují se konflikty s rodinou nebo s okolím a jedinec často své jednání vysvětluje lhaním, vymlouváním a omluvami. Rovněž se v této fázi užívání mohou objevit první zdravotní problémy, často je jedná o nespavost, nechuť k jídlu, bolesti hlavy, stres, deprese. Třetí fáze, kdy jedinec ztrácí kontrolu nad návykovou látkou a svojí závislostí, je fáze každodenního užívání. Vše v životě jedince se podřizuje droze, která ho zcela ovládla. Uživatel myslí jen na to, kdy si dá příští dávku. Ze zvyšující se potřeby drogy se objevují i finanční problémy, které jedinec řeší různě, nejčastěji krádežemi, podvody či prostitucí. Často problémy vyústí až ve ztrátu zaměstnání, vyloučení ze školy, ztrátu okruhu přátel i rodiny. Mnoho lidí se pokouší se závislostí skoncovat, avšak sami již toho nejsou schopni, protože si vytvořili fyzickou závislost. Poslední fáze užívání k dosažení normálu často končí smrtí předávkováním návykovou látkou nebo selháním organismu. Vysoké dávky drogy uživateli již nic nepřináší a užívání je pouze úlevou od fyzické a psychické bolesti. V této fázi se člověk neštítí udělat cokoliv, aby drogu získal. V případě, že se mu drogu nepodaří získat, nastává u jedince tzv. abstinenční syndrom, který má široké spektrum projevů v závislosti na povaze užívané návykové látky. Příznaky jsou například zimnice, bolest celého těla, agresivita, stres, deprese, absolutní vyčerpání, halucinace. Typický je pocit viny po užití drogy, který jedinec řeší užitím další dávky, aby na pocit viny zapomněl. Z této fáze je možné se dostat pouze s pomocí někoho zvenku. ()
Reklama