Příběhy 20. století - Normalizace (2017) (séria)
Obsahy(1)
Československá armáda plně podléhala direktivám Moskvy, po srpnu 1968 byla de facto nástrojem okupační mocnosti. Roman Cajthaml se snažil základní vojenské službě v takovém vojsku vyhnout všemi možnými způsoby – nakonec nastoupil do ČKD, protože dostal záruku, že jako nepostradatelný dělník nemusí narukovat. Přesto byl odveden k útvaru, který měl na starosti částečnou obsluhu sovětských raket. V roce 1981 dezertoval a začalo jeho velké dobrodružství: utekl totiž do Polska. Protikomunisticky smýšlející básník Petr Hruška byl zase jako problémový voják postaven do absurdní situace: na vojně musel čelit nejen ideologické masáži a soustavné buzeraci, ale navíc ho za trest přidělili ke „komandu“, které chytalo dezertéry. Na vojně zažil i „sebevraždu, dokonanou do posledního tragického důsledku. Voják se zastřelil na stráži, protože nebyl schopen takovou míru potupy a ponížení dále zvládat“. (Česká televize)
(viac)Recenzie (2)
Zatím nejdramatičtější díl. Myslím si, že nynější členství naší země v NATO, kterému šéfuje USA je z bláta do louže. ()
"Na vojně člověk musí trpět - to bylo základní východisko, kterému podřídili úplně vše. Na vojně jste zjistili, že soudruhům se neodmlouvá, ale bezvýhradně podřizuje." Tolik k tomu dneska tak oblíbenýmu divnonázoru, že dnešní chlapi jsou změkčilí a zrovna vojna že je prostě tou skvělou věcí, která jim chybí a jejímž znovuzavedením by se spousta problémů najednou vyřešila.K tomuhle bych doporučil kouknout se právě i na tenhle díl Příběhů - každýmu, kdo nad tim nebude přemejšlet zidealizovaně nebo zromantizovaně, to musí bejt okamžitě jasný. ()