MOST!

Chci věřit, že je tam opravdu všechno z Kolečkovy (potažmo Prušinovskýho) hlavy, ale nějak mi to prostě neštimuje, spíš mi přijde, že ČT chtěla opět vychovávat. Hlavně vykreslení skinů (schůze na téma "průser, nemáme se s kým rvát") a chánovskejch cikánů (vlastně pořádkumilovní dobráci od kosti a těžký charaktéři)? Nenechte se vysmát, víc reality by tomu jen prospělo, nemuselo se to tahat až tak ad absurdum, ostatní věci se dají s přimhouřeným okem spolknout. Je to škoda, ale chápu, Česká platí s přehledem nejlíp (a dobře víme, co je to za politickou organizaci). ___ Z předvedenejch výkonů si pochvalu zaslouží obzvlášť Hofmann, Isteník a Cinův dabing. (28.02.2019)

Ač televizi nemám a (tudíž) nesleduji, v případě MOST!u jsem byl nucen udělat výjimku, protože jsem měl dojem, že jsem poslední občan republiky, který ho ještě neviděl. A neprohloupil jsem. Už Kosmo pro mne bylo se svými narážkami na příslušníky různých národů či fungování (české) politiky zjevením, ale MOST! to doopravdy posouvá o několik úrovní výš. A snad se i divím, že se půlka republiky nebouří, co že si to zase pražská kavárna dovolila, protože tohle není o buranech pro burany á la Troška, ale o buranech pro lepšolidi. Minimálně si nedokážu představit příslušníky zobrazených tříd, jak se smějí něčemu, co jim přijde normální a co na denní bázi dělají / říkají... 100% (16.03.2019)

Ano, u nás na severu je malebně. A že Most není jen město, ale i životní styl, o tom něco jako buranka z Mostu vím. Přijeďte někdy k nám, garantuju vám, že tu za den potkáte minimálně pět Luďků. Prušinovský, Kolečko a Hofmann v nejlepší formě, taková nekorektní podívaná tu v televizi dlouho nebyla. Citlivky to pohorší, hovada (jako já) se zasmějou. V horším případě to urazí všechny, co se v tom uvidí jak ve vlastním zrcadle. PS: Komu nedošlo, o čem že to celé bylo, doporučuji si ještě jednou pustit závěrečnou řeč. "On ty sny měl, na rozdíl od nás..." A ty pondělky mi budou chybět, díky za ně! (15.01.2019)

Jestli existoval seriál, který jsem už z principu nechtěl nikdy vidět, byl to právě příběh z mého rodiště. Ještě dřív, než jsem jeho existenci zaregistroval, se totiž usadil snad v každém českém obýváku, na ulici se v úterý ráno mohutně hláškovalo ze včerejší epizody a když se člověk osmělil ozvat, že zatím Luďana a spol. nesleduje, odpovědí mu byl zaražený a nechápavý pohled. V okamžiku, kdy jsem získal dojem, že budu nejspíš opravdu ta poslední osoba, která ještě do Severky nezavítala, jsem tedy sebral odvahu - a zavítal. A jak se rozjezd překvapivě dravě daří salvou více či méně vtipných situací (a druhý díl to nadšení zase brzdí neutuchající snahou udělat z hlavní postavy nesnesitelného blba), musel jsem být chtě nechtě zvědavý, jak se z relativně nesourodé podívané dá vybruslit. Prušinovského zručnou ruku totiž většinou blokuje neustálé cílení na echt sociálno, ve kterém se sice silné malé příběhy hledají snadno, ale žánrové vybočování v jejich rámci často kvůli nutné nadsazenosti nefunguje. Tady tomu tak není a v první i poslední řadě za to vděčí hercům. Bez dokonale padnoucího obsazení by totiž skoky do romantiky, do existenciality a sporadicky až téměř do akce nemohly fungovat. Jenže jak nejoslavovanější Hofmann, tak fatální objev Stárková a můj osobní favorit Michal Isteník si uhrají jak prvoplánové grimasy, tak překvapivě nosné glosy, které nemohly než zlidovět a konečně i tu nejvážnější stránku. Za všudypřítomným "Dycky Most" nebo vulgaritou v každém vyhrocenějším dialogu se totiž skrývá překvapivě trefné poselství, které k mému šoku v mnoha bodech odpovídá mému náhledu na svět. V kombinaci se zvážněním posledních epizod rád odpustím úvodní rozevlátost a nesoudržnost a když se na samém konci rozezní první tóny jedné z nejoblíbenějších písní mého života, zapadne do sebe už úplně všechno. Na pár sekund jsem tak zvažoval i nejvyšší hodnocení, ve kterém mi brání jen ona nemilá upocenost českých počinů, které se pořád ne a ne zbavit ani v prvotřídních kouscích. Most! ale přesto k této skupině patří a i když bych před měsícem nevěřil, že to někdy napíšu, kultovní status mu přísluší plným právem. (13.04.2019)

Další zářez tandemu Prušinovský-Kolečko udělal takové "haló" jako žádné jejich dílo předtím, byť i Trpaslík tnul velmi často dost hluboko do živého. Ale vybudit takové vášně jako se to povedlo tomuhle katalogu neskutečných figurek, které nedělají bohužel nic jiného než že většinu "běžného provozu" nastavují to příslovečné zrcadlo dnešku, to je opravdu nevídané. Stejně jako to, že se tahle přehlídka dlaždičské mluvy dala nasadit rovnou od 20:00 a ještě k tomu na ČT1 :) Ať jde (podle Vašich preferencí) o Romy, Romáky, cikány, cikády, cigoše, vlastence, nácky, pravdoláskaře, vítače, gaye, bukvice, LGBTI+ (oder was) nebo transky a jejich větší či menší měrou na houby jsoucí životy, tvůrcům se podařilo (vedle kvalitní technické stránky) dokonale namixovat sociální komentář s místy až absurdním černým (a taky zatraceně nekorektním) humorem - a taky s momenty, kdy musí každému nesociopatickému divákovi zatrnout. A navíc se o tom dá hodiny a hodiny debatovat. Jako o celku, tak i o jeho jednotlivostech. A závěrečnou scénu mám za Montypythonovsky geniální. Dosavadní vrchol Prušinovského/Kolečkovy tvorby. 90% PS: A vydržím to a neřeknu to s tím Mostem;) (17.10.2021)