Epizoda 1 (E01)

Párkrát jsem se zasmál, ale že bych měl nějakou obzvlášť velkou potřebu vidět další díly, to se říct nedá. Humor je trochu na jedno brdo, navíc mi to místy přijde takové uměle natahované. Občas mi to připomnělo Polívkovo Dědictví aneb Kurvahošigutntág, ale nějak nemůžu přijít na to, jestli je to spíše plus nebo minus. (28.01.2019)

Vcera jsme pri znovuuvedeni v CT do tretice rozkoukali a musim u prvniho dilu hned jeste o hvezdu zvednout. Kvalita, trefnost, udernost prvniho dilu je obrovska a vubec vetsina hercu (Hofmann!) je tak presne obsazena a ve svych precizne vyprofilovanych roli hraje jak orchestr, ze nejde jinak. Krom jiz probehleho zkultoveni hrozi Mostu vyznamna nadcasovost. (14.01.2023)

Je to samozřejmě uplná debilita. Dlouho převažovala skepse. Ale nakonec jsem musel uznat, že to trefuje přesně tu vzácnou mezírku debility, která nesklouzává k ubohosti, nezáměrné trapnosti a sračkovitosti, ale docela úspěšně balancuje na hraně mezi absurditou a ironií, která tvrdě karikuje, ale přesto neponižuje. (07.02.2019)

Mezilidské vztahy – jedna z nejtěžších životních disciplín. Propírají je už dlouhé roky v pořadu Pošta pro tebe, do kterého míří i Luděk Říha. Ztroskotanec, který dostal padáka z práce, zhroutila se mu záchodová mísa, dluží šéfovi místního podsvětí, ženskou nemá a syn ho nebere úplně vážně. V televizním pořadu navíc čelí nepříjemné pravdě z rodinné minulosti. Brácha se našel, teda vlastně ségra. Režisér Kober a užovek Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko, kteří se potkali už u Čtvrté hvězdy nebo Okresního přeboru, projevili pořádný kus odvahy. Hrubší slovník, ostrý humor, ožehavá témata bez schovávání se a hlavně um poskládat dohromady partu lidí, mezi kterou panuje výborná chemie. Tohle strefování se do poměrně snadných cílů mě zatím baví. Hodně. (15.03.2019)

Asi to pár kritiků shodí z mostu a povýšeně pohovoří o (ne)kvalitách, přičemž se nezapomene otřít o myšlenkové podhoubí, ale já cením především ten čistý průnik napříč diváckými preferencemi, které slibují bavit všechny, ať už si dáváte dýňové latté v Praze a spíláte zbytku republiky do vidláků, nebo naopak v zapadlé severce pijete na sekeru pátého gambáče z umaštěného půllitru a hrdě nosíte odznáček s českým japoncem na džínové vestě. Dokoukat už to musím jenom proto, abych věděl, zda-li ten balanc Prušinovský s Kolečkem udrží, nebo pak někdo bude psát nasraná udání na neobjektivní dramaturgy na Kavkách. První díl je čistých 10/10, tohle se tady rodí jednou za dvě dekády. (09.01.2019)