Máma má raka

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouho a samozřejmě to splnilo mé očekávání. Márty se, co se týče technického provedení, zlepšil hodně ve zvuku a obrazové kvalitě. A co se týče děje? To snad ani nemusím vysvětlovat. Prostě stejně bláznivá a zvrácená záležitost, která prostě v sérii ZNK nemůže chybět. (25.09.2016)

Řezník má možná nejúchylnější humor v Čechách, což mi vyhovuje :D Za půl hodiny jsem se zasmál hodněkrát, ale přišlo mi, že v druhé půlce šla kvalita vtipů a hlavně příběhu dolů a na konci už mi některé zvraty a scény přišly vyložěně špatné. Každopádně myslím, že jsem někde četl, že tohle bylo režisérovo poslední amatérské dílo, a další film už by měl být na úplně jiné úrovni. Tak se těším a doufám, že to bude opravdu profi dílo. (21.09.2016)

Jsou zvraty tak originální, nebo vlastně úplně očekávané? Ono je to vlastně jedno, protože divák bude tak fascinován dementností celého filmu, stejně jakožto zdánlivou nesoudností při rozhodnutí něco takového veřejně prezentovat, že se nechá ochotně fascinovat mizerným herectvím, slabomyslným dialogům i nejhůř natočenými scénami v historii filmu. Protože pobavení je královské. (21.09.2016)

Ač je to téměř nemožné, pokusím se teď pokorně vyjádřit veškeré niterné pocity z tohoto mimořádného filmového díla. Je to jako hřejivá a bezpečná mateřská náruč, totálně poblitá zpola natráveným kefírem s kousky nazelenalého kabanosu, jako něžné, pomalé a romantické milování s nádhernou modelkou na kompletně posraných a pochcaných hajzlech v šesté cenové, jako osvěžující letní větřík, vanoucí směrem od čerstvě exhumovaného masového hrobu, jako veselý, čistý a upřímný dětský smích, znějící z onkologické kliniky, jako překrásně rozkvetlá jarní louka, posetá hovny tureckých řidičů kamiónů, plnými hlíst a obsypanými masařkami, jako bezstarostné brouzdání chladivým příbojem v kouzelném tichomořském ránu hned vedle vyvrženého a hnijícího keporkaka, jako první nesmělý polibek na dychtivé dívčí rty, olezlé hnisajícím herpesem, jako právě upečený, křupavý a ještě teplý domácí chléb, velkoryse namazaný ráfkovým tvarohem pět let nemytého bezdomovce či jako milé, citlivé a konejšivé pohlazení po análním znásilnění tlustým, chlupatým a smradlavým cigánským spoluvězněm. Prostě, když se bezbřehý intelekt takto snoubí s absolutní estetikou, nezbývá, než celou duší podlehnout a opájet se pocitem, kolik tu s námi stále žije krásných, moudrých, kulturních, příjemných a neskonale empatických lidí. Ač mě kapku jímá přirozený stud za takovéto explicitní emoční projevy, dvakrát mě to nahlas rozřehtalo tak, že jsem, kurva, nemohl přestat. Díky, Řezníku! (12.10.2016)

Márty se po za mě ne moc povedeném Jehovovy opět vrací do žánru, který mu jde, a se svým panoptikem bizarních postaviček opět přináší nějaké to šílené české buranské dobrodružství, tentokrát i s reálným pokusem o děj a propracovanější filmařinu. Škoda jen všech těch hluchých míst, kdy je potřebných Pohlovských vtipů po málu a člověk si začne všímat, jako je to celé filmařsky stále dost nedoladěné. (04.07.2023)