1983 (E10)

Důstojné zakončení jednoho z nejlepších českých krimi seriálů posledních let. Jak část v osmdesátym třetím, tak ta v současnosti nezklamala. Neužil je fakt skvělej (taky vám občas připomíná Pavla Kříže?). Celkově se to všechno hezky vyřešilo, ikdyž vlastně ne. Byl tam? Nebyl? No, zkrátka a dobře doufám, že podobně kvalitní seriály budou v naší televizi čím dál častěji. Čest, soudruzi. (06.03.2017)

Po neskutečném stupňování napětí až do devátého dílu jsem byl zvědav, jak to v desátém díle vše skončí. Očekávání bylo veliké a taky bylo jasné, že za jednu hodinu se toho moc stihnout nedá. A taky to tak dopadlo. Rok 1982 zůstává brzy za námi a vracíme se do současnosti, kde už celková atmosféra filmu není taková, jako byla v éře komunismu. Ale i tak se celkem dost projasní a vysvětlí a veškerý pobyt v časoprostoru dostává smysl. Slušný závěr, který sice nevyšperkoval výtečný seriál, ale slušně jej uzavřel. (07.03.2017)

60% — Tak na nějaké velké „wow“, jak jsem ho očekával, sice nedošlo, ale nijak zvlášť mi to kupodivu nevadilo. Příběh byl solidně uzavřen a klíčové otázky zodpovězeny, i když logika přece jenom trošku pokulhávala, především v dohrávce příběhu v současnosti — Marvan se probudí z kómatu (navíc po automobilové nehodě) a hned skáče z oken a přeskakuje ploty jako čamrda. A ten úplný závěr — to ho fakt nechali jen tak jít? To stačilo vrátit ukradený zápisník a všechno dobrý? Jinak mě tento poslední díl naplnil jakousi nečekanou melancholií, která ve mě přetrvává ještě teď, když píšu komentář. Přece jenom se mi Martin Plachý dostal pod kůži víc, než bych si byl pomyslel. V posledních asi dvou, třech dílech jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že je to utajený příslušník StB, který nakonec Marvana zradí. Nechápal jsem sice, jak by to mohlo souviset s příběhem, ale měl jsem určité indicie. Nakonec se ukázalo, že tomu tak není a že jeho role v seriálu byla úplně jiná. Jeho příběh ve mě ještě pomalu doznívá... (07.03.2017)

Z posledního dílu seriálu jsem měl velké obavy, ale první polovina byla výborná díky brysknímu plánu Martina Plachého na přechod státní hranice, druhá část už byla zcela na Filipu Marvanovi a kupodivu mě také nezklamala. Vysvětluji si to tím, že se hlavní postava konečně dostala z kómatu, což ději jedině prospělo. (30.04.2017)

Tak to nakonec nebyl příběh Filipa Marvana, ale především Martina Plachého, který jsme těch deset dílů sledovali, protože Filip, jak se i dalo čekat, v žádné minulosti nepobýval. Na prvním a posledním dílu série si bylo možné všimnout, jak nevděčná je současnost. Stačí totiž pár uniforem, několik takřka muzejních vozů, socialistický šatník a všichni jsou spokojeni, jak ten seroš hezky šlape. Nostalgie (i ta temná) a návrat do minulých let přináší kouzlo, které je vděčné. O to nespravedlivěji pak vynikne hodnocení první epizody, která určitě nebyla horší než ta poslední. Ale chyběla jí jistá citová vazba, kterou si divák zatím stačil vybudovat. 3,5* (07.03.2017)