Favoritka

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

Přistoupíte-li na Lanthimosovu svéráznou životní poetiku a stylistické choutky, bude pro vás Favoritka dost možná nejzábavnějším filmem roku. Přestože rozčlenění do kapitol a některé obrazové deformace vyvolávají dojem pofidérnosti, tak absurdní vygradování konfliktu, hra s prostředím a osvětlením, herecké výkony a hudba jsou natolik dobré, že film plyne skoro stejně suverénně, jako kdyby ho kormidloval sám Kubrick. Je moc fajn, že v éře hollywoodského feminismu se bude prát o tolik oscarů snímek, v němž jsou ženské postavy buď nevzdělané a nerozhodné nebo nesnesitelné manipulativní mrchy. 85% (29.01.2019)

V Raném novověku se odehrává pozoruhodné drama dvou žen o přízeň Anglické královny. Musím uznat že s přibývajícím časem mě tato černohumorná komedie solidně bavila. Co vše dokázala Abigail vymyslet, zintrikovat, nahrát aby porazila svou sestřenici. A z toho plyne poučení pro ženy, nikdy nepodávej pomocnou ruku své sestřenici, která nemá co ztratit. Herecké výkony jsou jedním slovem úžasné a Yorgos Lanthimos se začíná blýštit stále víc a víc. Pomalu jej začínám považovat za následníka trůnu, na kterém se dlouhá desetiletí vyhříval Stanley Kubrick. 70% (17.07.2019)

Opulentně aranžovaná, famózně nasnímaná a zahraná romantická/převleková komedie, ve které si postavy namísto vyznání lásky říkají „Vypadáš jako jezevec!“. Neboť za jeden z nejlepších filmů loňského roku považuji ten, ve kterém žena svého partnera miluje tolik, že mu připraví omeletu z jedovatých hub, vítal jsem tuhle rovinu s radostí. Pokračování zde. 80% (02.01.2019)

Druhou půli jsem téměř protrpěl, protože co šlo, to Yorgos Lanthimos řekl v úvodních šedesáti minutách. Pak už se jen protáčí ty samé situace do vyšších otáček, ale totálně rezignuje na moment překvapení. Teda, vyjma úplně posledního "nekonečného" záběru (minimálně pocitově) na Emmu Stone a králíčky. Na ten už jsem vážně připravený nebyl. 50% (21.02.2019)