Dveře do ticha

Filmem nás doprovází klasická italská hudba, která se vesměs opakuje, ale je tam jen zřídka. Vesměs se celý film točí kolem hlavního hrdiny Melvina, kterého ze začátku strašně štve pohřební vůz, který se vždycky objeví před ním, ale postupem času je to právě Melvin, kdo pronásleduje a hledá vůz, který převáží záhadnou rakev a hlavně tajemný náklad. Ve filmu se dočkáme i pár scén, které jsou příjemným zpestřením, jako například scény z márnice, nebo pěkná stopařka, kterou bych ,,svezl‘‘ i já. Škoda jen, že ji vyhodil z auta a ona nasedla do brouka a navždy zmizela ze scény. (04.05.2010)

V roku 1991 natočil taliansky režisér Lucio Fulci svoj posledný film. O päť rokov neskôr umrel. Vraj si zabudol pred spaním pichnúť životu dôležitú dávku inzulínu. Ja si myslím, že nezabudol. Ale to je vlastne jedno. Pán Fulci bol pre mňa vždy obdivuhodný filmár. Jeho filmy boli plné násilia, vyžíval sa v krvavých scénach a perverzných sexuálnych výjavoch. Rád používal nechutné gore efekty. Svoj posledný snímok však pojal v inom duchu. Sústredil sa na budovanie atmosféry. Zrežíroval dokonalé podobenstvo o ceste za smrťou. Post mortem road movie. Ponuré, bezútešné. Maestro Fulci otvoril "Dvere do ticha" (Le porte del silenzio) a navždy opustil svojich filmových fanúšikov. Bola to dôstojná rozlúčka. "...Quando varcherai le porte del nulla, nessuno ti sara vicino, solo l´ombra della tua morte." (...keď prekročíš brány ničoty, nikto ti nebude na blízku, iba tieň tvojej smrti.) ***** (30.04.2021)

Známý Lucio Fulci svůj poslední film naprosto odprostil od všech nechuťáren a zaměřil se spíše na atmosféru. Celý film sledujeme hl. hrdinu, který potkává zvláštní lidi, kteří ho znají avšak on je ne a většinu času stráví v autě jezdícím z bodu A do bodu B a sledováním pohřebního vozu. Moc se toho ve filmu neděje a konec je pro vnímavého diváka prozrazen až moc brzy ale koukat se na to dá a ten oslavovaný "herecký koncert" Johna Savage není špatný. (13.03.2009)

Lucio Fulci zvolil ve svém posledním hororu netradiční ztvárnění psychického nátlaku. Neustálá blízkost smrti je tady zcela patrná. Zvlášť, když si ta " žena v bílém " svého budoucího klienta, nenápadně ohlídala.A mít neustále v blízkosti pohřební vůz v jehož útrobách se dají tušit jeho vlastní ostatky,to vůbec není příjemné,takto prožítých několik posledních hodin Melvinova života. Co proboha provedl ten muž,tak strašného,že musel tolik vytrpět? (11.11.2008)

V rámci filmografie Lucia Fulciho, sprzenej zopár shitovými horormi, ktorého ho paradoxne najviac „preslávili“ (a uvrhli do tieňa béčkového brakmejkra), sú Dvere do ticha nadpriemernou ukážkou jeho talentu vo vytváraní atmosféry a práce s kamerou a výpravou. V tomto prípade hlavne exteriérmi. Škoda, že pointa je jasná prakticky od úvodných titulkov a v poslednej tretine sa film začína vliecť. Veľa toho ale kompenzuje obstojný John Savage, z ktorého kamera prakticky nespustí oko. (13.02.2009)