Stranger Things

Zabít Winonu Ryder. Slabší seriál by její naprosto šílená exhibice psycho-hysterickýho teroru snad dokázala i pohřbít. Ať se jedná o cokoliv, Winona reaguje zásadně ušeptaným roztřeseným hlasem, klepajícícími se končetinami a vykuleným pohledem. Horší přehrávání se jen tak nevidí. Jinak pro mě jeden z nejlepších seriálů poslední doby, a to hlavně díky skvěle budovanému napětí, fantastické hudbě a hlavně hereckým výkonům převážně dětí (sympatické děti! to se málokdy poštěstí!) a Millie Bobby Brown je jednoduše k sežrání, stejně jako Gaten Matarazzo nebo David Harbour. Pro mě to zakolísalo jen párkrát během druhé série, když se objevily podivný klišovitý postavy Mad Maxe a jejího ujetého přeprsklého bratra Billyho posedlého svou oholenou hrudí - obešlo by se to bez nich. Mám trochu obavy, s čím přijdou tvůrci ve třetí sérii a kam chtějí příběh dál vyvíjet, zatím ale naprostá spokojenost. (03.01.2019)

Netflix jede. A navíc rozumí tomu, jak to dělat správně, tady totiž hraje důležitou roli atmosféra osmdesátkového dobrodružství, ale zároveň je to jako celek natočeno moderně a nikdo nepáchá snahy o přílišné klišé a když, tak s nimi dokáže perfektně pracovat a parafrázovat na ně. A dál? Správně zvolená délka, jsem si jistej, že kdyby tohle běžel na jakékoliv jiné us tv stanici, tak by byl počet dílů vyšší a to by rozhodně nedopadlo dobře, těch osm krát pětačtyřicet minut dokáže náležitě nadávkovat atmosféru tajemna a dobrodružství (mimochodem, už hodně dlouho jsem neviděl tak kvalitně zahrané dětské hrdiny) a přestože jsou postavy hodně neoriginální (školní boreček, bručoun sherif s tajemstvím atp.), je zábavné je sledovat. A ta atmosféra.. Upřímně, jediné podobné, co mě napadá, je del Torovo Faunův Labyrint a to už je pěkných pár let. Jasně, mohl bych tu ještě psát o kvalitní hudbě, kameře a dalších věcech, ale raděj si místo toho půjdu pustit úvodní znělku. (02.08.2016)

Jakožto hororový expert si právě sypu hlavu popelem, jelikož jsem se nechal zmást zdejším zcela nepřesným žánrovým zařazením. Kdybych od počátku věděl, že Stranger Things není hororem, nýbrž obyčejnou romantickou mysteriozní sci-fi taškařicí, která je ke všemu obohacena o komediální prvky, tak bych se danému seriálu vyhnul obloukem. Přecenil jsem kvality bratrů Dufferů, kteří po výborném komorním hororu Hidden vytvořili multižánrový paskvil, který nemá s hororem pranic společného. Stranger Things však neobstojí ani jako nehororový seriál. Čím vlastně by chtěl běžného diváka oslovit? Neskutečným hereckým přehráváním Winony Ryder, kterou by u talentových zkoušek za podobný výkon vyrazili ze dveří? Nesympatickými dětmi, které bez přestání otravně žvatlají o superhrdinech? Nebo snad středoškolskou romancí, která se jako nudle táhne přes půlku stopáže epizody? Stranger Things bych s klidným svědomím pustil leda tak dvanáctiletým holkám, pro které byl také seriál zřejmě určen. Nedovedu si představit, že by tvůrci cílili i na dospělého diváka, či snad dokonce fanouška hororu. Jedna hvězda za Jefferson Airplane z úvodního dílu, díky čemuž mě tahle neatmosferická slátanina alespoň chvíli bavila. (07.09.2016)

Ten Will je celkem chudák, na kterýho si ve dvou sezonách smlsne nějaká odporná příšera. On sám vypadá trošku jako vyschlá ukňouraná příšera s kastrolem na kebuli. A ve třetí série je otravnej jak hovno, chce hrát dračák, když ostatní mají vztahy a přemýšlí nad tím, že bude brzo sex. Willa mrdečky je mi trochu líto. Asi špatná karma nebo co. (07.11.2019)

K totálnímu kingovskému pastiši tomu chybí jen prepubertální gangbang. Nicméně za úchyly jsme pořád, protože stejně všichni se zatajeným dechem čekáme, až si dvě děcka dají pusu, #MilevenIsMyCrack. 2. série: Jako dospěláci dodneška čekají na svůj dopis z Bradavic, já odteď čekám, až mě Steve adoptuje. (31.03.2019)