VOD (1)
Epizódy(9)
-
Kapitola první: Klub Hellfire (S04E01)
-
Kapitola druhá: Vecnova kletba (S04E02)
-
Kapitola třetí: Monstrum a superhrdina (S04E03)
-
Kapitola čtvrtá: Drahý Billy (S04E04)
-
Kapitola pátá: Projekt Nina (S04E05)
-
Kapitola šestá: Do hloubky (S04E06)
-
Kapitola sedmá: Masakr v laboratoři (S04E07)
-
Kapitola osmá: Tatínek (S04E08)
-
Kapitola devátá: Hon na Vecnu (S04E09)
Obsahy(1)
Těsně před jarními prázdninami se do Hawkinsu vrací temnota. Čeká nás nová porce hrůz, děsivých vzpomínek a taky úplně nové nebezpečí, ze kterého tuhne krev v žilách. (Netflix)
Recenzie (297)
Prvnich nekolik dílů vytvari slusnou hororovou atmosferu. Problem vsak tkvi v prepalene stopazi, ktera jde na ruku dnesnimu VOD publiku, ktere si evidentne dle Netflix data analytics tymu zada proste a jednoduse vice kvantity, ne nutně kvality. Dostavame tak netflixovskych standardnich cca 50 % vaty, kdy se dej mota v kruzích, flashbacich a kdy recykluje temata z dřívějších serii. Namísto peckoveho svizneho finale sledujeme 2,5 hodiny sebeukajejiciho festivalu Duffer Brothers, kteří jsou nyni presvedceni o sve genialite a vyjimecnosti. Netflix nedela dobre, ze jim nechava zcela volnou ruku. Ano, na pátou serii se pravděpodobně podivam, ale jiz nyni toho casu lituji. Navic ve chvili, kdy se mrtvi vraceji ze zahrobi (a nemyslim Davida Harboura), tak divak ztrati veskery duvod byt napjaty a bat se o postavy. Ted uz je mozne uplne všechno. Tak proc se bat. Sympatická detska naivita je uz uplne pryc. Jo a kdyz Vecna uz posledni dva dily nema jine repliky, nez "this is the beginning of the end" / "you have already lost", etc, je to smesne, ne desive. Fun fact: Peter Jackson za necelych 12 hodin odvypravel Pana Prstenů. Duffer Brothers nejsou schopni/ochotni za temer 13 hodin skoncovat s průměrnym D&D bossem. ()
Čtvrtá řada byla velkolepá, akční, emotivní, vizuálně až neuvěřitelně nadupaná, hudebně výborná, herecky skvělá a kdybych znala víc vychvalujících přidavnejch jmen, tak ještě mnohem více. Při scéně v Suziině domě jsem měla upřímnou dětskou radost a při scéně Eddieho (btw Eddie byl parádní postavou od hlavy až k patě, od začátku svojí linky až do konce) hrajícího Metallicu jsem si říkala, kurňa, to je fakt dobrý. Skupinu Steve/Robin/Dustin naprosto miluju a dala bych svou ledvinu za to, bejt s nima kámoška. Vtip a atmosféra osmdesátek, kostýmy, účesy, insidejoky a vývoj postav je to, co dělá Stranger Things unikátem a naprosto chápu celý ten hype kolem a podílím se na něm. Proč mám teda ze čtvrté série nejvíc smíšený pocity? Není to kvůli ničemu jinýmu, než samotnýmu ději a zápletce téhle série. Upřímně bych byla ráda, aby to touhle sérií skončilo, páč mám strach, co přinese série pátá. Nebojím se, že by nebyla pořád tak skvěle vizuálně ujetá, tak nerdovsky rozkošná a vtipná, ale bojím se, že by prostě byla utahaná, poněvadž přesně to bych řekla už i to téhle, čtvrté sérii. Navzdory vší akci mi přišla nejvíc zdlouhavá a nejvíc jsem měla tendence se nudit. Celá dějová linka s El v laboratoři mi drásala nervy, což bylo teda většinou rychle zapomenuto v důsledku následný výměny za lepší scénu. Mike a Will byli v těhle sérii smutně nevyužitý, stejně tak i Johnatan, ten si to ale aspoň se svým pizza boyem vykompenzoval občasným vtipem. Co mě dopálilo asi nejvíc byl konec, a to konkrétně Maxin osud, když už se rozhodli, že bude čtvrtou obětí, měla jí i zůstat. Nemám tohle „zázračné“ oživování postav ráda a akorát mě to pak nutí bejt naštvaná nad tím, proč teda tenhle magic oživovací trik nepoužili i na někoho jiného (jediný trochu logický vysvětlení jejího oživení je možnost využití oživený, leč nějak poznamenaný Max UpsideDownem do další série, ale to uvidíme za pár let). Finální celkové shledání mi přišlo hrozně rychlý s paradoxně málo emocema s plno otázkama kolem. A zamést nakonec takovouhle událost pod nálepku „zemětřesení“ se taky nemůže dělat do nekonečna ne? Shrnuto podtrženo, Stranger Things jsou fenoménem na velmi vysoký úrovni a to včetně čtvrté série, která ale, dle mého, už pár much má. Doufám, že bratři Dufferovi udrží tenhle standard i v páté sérii a neskončí zamotaní v spletitých chapadlech Vecny, MindFlayera, Demogorgona nebo čehokoli jiného, co si na příště vymyslí. Pls dejte v další řadě Stevovi už nějakou tu lásku ať může začít pracovat na těch 6ti prccích. ()
Čtvrtá série je jedna velká audiovizuální bomba, kterou umocňuje vynikající ambientní soundtrack, jenomže nebýt skvělého záporáka, tak jdu s hodnocením mnohem níž, protože se opět pracuje s obrovskou naivitou a stupiditou při jednání různých složek (viz Ruská armáda, vláda USA …). Chápu, že tento přeliv mezi naivitou, pohádkou, komedií, thrillerem, hororem a dramatem je doménou Stranger Things, nicméně v mých očích pak tato hojně zastoupená stupidita, shazuje všechny scény, kterým bych bez váhání vpálil 10/5 a nakonec nemůžu Stranger Things brát vážně. Za Henryho (001) vývoj, spolu se stvárněním obráceného světa, jsem však spokojenej hodně, protože na konec vše do sebe krásně zapadlo a příběhová linka tak nepůsobila jako nesourodá směs. Bojím se však, že už Stranger Things nemá co nabídnout a další série bude či budou velký průser, ale nechám se překvapit. ()
Totální náhul! Seriálová událost letoška! Bez jediný pochyby i když jsme teprve v půlce roku! Úvod je sice pozvolnej, protože je potřeba diváka uvést do novýho rozestavení figurek, ale pak se to začne rozjíždět a to po exponenciále ústící do dvouapůlhodinovýho(!!!!) finále, který je i přes velkofilmovou stopáž (kéž by to poslali do kina!) neskutečně nabušený. A nejenže má i velkofilmovou výpravu, vtip, strašně cool momenty, ale podařilo se v něm vybudovat hlavně brutální napětí a strach o postavy, jakej jsem v seriálu ani filmu už dlouho necítil. ()
Ačkoliv nemůžu říct, že bych byl vyloženě zklamán, nemůžu hodnotit výš. Nejsem totiž ani tak zklamán, spíš se naplnila má očekávání. Pozdější řady Stranger Things nikdy nedosáhnou kvalit těch prvních. Především z jednoho důvodu: je to totiž hrozně velké. Je mi fuk, že to Dufferovi předem avizovali. Jedná se totiž pravděpodobně o syndrom, kterým začne trpět každý seriál, když se začnou přidávat série – a to neplánovaně či plánovaně. Víte, kouzlo Stranger Things před lety spočívalo především v tom, že dokázaly správně zkombinovat osobní rovinu s rovinou „bigger picture“. Takové drobnosti, jako lezení oknem za přítelkyní do pokoje nebo sice vážné, ale pořád osobní starosti, jako je pohřešování syna, dávaly první řadě něco, s čím se člověk dokázal ztotožnit, něco, co sice v mnohdy tísnivé rovině ale přesto dokázalo seriálu dodat každodennost. Čtvrtá série sice na tohle úplně nerezignovala, ale od zhruba třetího dílu je středobodem většiny děje boj se záporákem z jiné dimenze. Jo, cením, že se Hopper už nechová jako retardovaný fotřík a že se postavy neprohánějí po vycíděné ruské základně uprostřed USA. Nicméně… Dufferovi tvoří stále větší a větší obraz, stále více a více propojují a vysvětlují, ale já bych prostě jen rád prožil s postavami ten civilní strach o blízké. Jasně, je tu Max, která dost možná nepřežije Vecnovo řádění, ale mně daleko víc sedělo, když postavy pořádně nevěděly, co se v Hawkinsu děje, po lese se potuloval možná tak jeden demogorgon a frajeři se ve škole rvali o holku. Méně je někdy více, ale zmlsanému publiku – vidno dle komentářů – prostě tyhle mega propojené vesmíry a mytologie sedí. Není divu, jsme ve věku marvelizace. Ze čtrté série jsem si teda nejvíc užil to, co zde sklidilo nejvíc kritiky, totiž první dvě epizody, kdy se celý děj teprve rozjíždí a postavy řeší své všednodenní starosti, a pak shledávačku na konci. Samotný záporák Vecna se ze začátku jeví zajímavě, ale horor postupně opadá, jak je jeho tajemství odhalováno (megaklišé „lidi jsou zlí, a tak je budu zabíjet, sice ze mě bude největší hajzl na světě, ale neva“), a ty rádobydramatické pauzy v každé větě a pomalá mluva jednoho doženou k přání, ať už se konečně vymáčkne a přestane házet ten drsný ksicht. Zároveň mám problém s tím, že ve spoustě scén není pořádně nic vidět – kritika, kterou si vysloužila bitva o Zimohrad ve Hře o trůny, by se dala aplikovat i zde. Asi byla blbost pouštět si poslední epizodu za bílého dne. V souvislosti s tím, jak se Hawkins na konci série promění, si té tmy a studených filtrů nejspíš v páté sérii užijeme dosytosti. (1 382.) ()
Nějak si už nedokážu vychutnat tu nostalgii z první a druhé série. Už třetí série trošičku zaváněla, ale teda ta čtvrtá je jen recyklace vsech klišé a keců, co se da sesbírat nejen v tomto seriálu, ale obecně. Bubák a jeho svět jsou super, každopádně to tříštění linií a trapnost už nedrží pohromadě. Poslední dva díly jsou spíš utrpení a to musím dát zas hvězdičku dolů. Doufám, že to nebude mít s další sérií sestupnou tendenci, ale naskočí na kvalitnější styl vyprávění. Díky za oprášení retro songů a taky za Ewoka Dustina. ()
Ve čtvrté řadě jsem se poprvé chvílema fakt nudil. Třeba, když se zapalovala louče - asi půl hodiny. Nejlepší ze serie byl hned první díl. Nějaký postavy (Nancy) a dějový linky (celý rusko) mi začínají lézt trochu na nervy, nějaký filmařský postupy ještě víc (to darebné zapalování, obecně protahování scén, rádoby napínavé scény). Ale mám to rád. ()
Na čtvrtou sérii se čekalo opravdu dlouho, ale s radostí řeknu, že to stálo za to a to dlouhé čekání se vyplatilo. Od komornějšího příběhu v první sérii to přerostlo až k šílenou ale stále strašně zábavnou blockbusterovou zábavu. Jak už to u tohoto seriálu bývá zvykem, nová série = nové postavy. A jako vždy ty postavy stojí za to. Nejvýraznější postavou je ovšem Eddie Munson s jeho šílenou a zábavnou povahou, kterou si každý okamžitě zamiluje. Na síle přibili i dialogy, kdy jsem si užíval jakýkoliv rozhovor mezi Hopperem a Dimitrim. A i když jsou právě postavy jedna z nejsilnějších zbraní Stranger Things, jen to nestačí. Potřebuje to i silný příběh, který znovu nechyběl a uznávám, že takto nervy drásající příběh jsem v žádné jiné sérii nepocítil. Rozdělení hlavních postav do part mi opravdu sedlo a i když například linka s Eleven nedosahovala takových hodnot jako ta v Californii a v Hawkins, měla co nabídnout a jsem rád, že jsme se dozvěděli ještě více o Upside Down a značné mezery se začali vyplňovat. I přes opravdu značnou délku série (13 hodin) to uteklo strašně rychle a i samotné dvou a půl hodinové finále mi stopáží přišlo jako průměrná epizoda. Když už jsem nakousl finále, nesmím zapomenout na motherfucker souboj Hoppera a Demogorgona a emoční momenty, jako smrt Eddieho a Max na pokraji smrti. Posledním střípkem smutku byl rozhovor mezi Dustinem a Eddieho strýcem. Na jeden důležitý prvek jsem ale málem zapomněl. Tím samozřejmě myslím hudbu, která se každou sérií překonávala a tentokrát to není výjimkou. Tou nejznámější se stala Running Up That Hill, která doslova zničila internet a už od prvního dílu je opravdu všude. Já ale samozřejmě nejsem výjimkou a tuto skladbu jsem si také zamiloval. Čtvrtá série ale také působí upravenými staršími soundtracky z předchozích sérií, které jsou vždy ve správnou chvíli na správném místě. Potrženo sečteno, čtvrtá série je prostě nezastavitelná bomba, která vás odpálí jak jen může a zároveň se stává mou druhou nejoblíbenější sérií. ()
S každou novou epizodou čtvrté série Stranger Things mě stále více pohlcovala dokonalá osmdesátková a také správně hororová atmosféra. Původní postavy byli pořád skvělé a ty nové krásně zapadly do světa ST. Herecky si mě ve čtvrté sérii nejvíce získala Sadie Sink, ale každá důležitá postava dostala svůj moment, ve kterém naplno zazářila. Humor nebyl přehnaný a fungoval přesně tak jak má. Drsnějším momentům nechyběla brutalita a dočkali jsme se několika epických akčních scén. Nechyběli ani silné emotivní okamžiky. Delší stopáž překvapivě utekla hodně rychle. Jen finálová epizoda ztrácela tempo, a některé momenty byli trochu natahované. Co musím rozhodně pochválit je geniální práce s hudbou. Píseň Running Up That Hill od Kate Bush jen tak z hlavy nedostanu. Steve a s ním část party si udělala výlet do Upside Down. Mike, Will a Jonathan navštívili Suzie a Hopper se snaží přežít v ruském zajetí a Joyce s Baumanem se ho pokoušejí zachránit. Zbytek party čelí jak místí policii, rodičům tak i naštvaným spoluobčanům v čele s Jasonem a jeho spoluhráčům s basketbalového týmu. A pak je tu Eleven. Postupně odhalujeme její temnou minulost a dočkáme se konečně odpovědí, které nám odhalí nejen zrod temné dimenze, ale také jednoho s nejděsivějších záporáků za poslední roky. Vecna přestavuje čiré zlo a z jeho proslovu v závěru sedmého dílu doslova mrazí. Inspirace Noční můrou s Elm Street a dílem Stephena Kinga je sice patrna, ale vše si jde vlastní cestou. Je vidět, že bratři Dufferovi přesně vědí, co dělají. Pravda je, že posední dvě epizody mě pořád hodně bavily, ale po epickém závěru sedmého dílu jsem čekal trochu víc. Oběma závěrečným epizodám viditelně škodí skutečnost, že si tvůrci šetří zásadnější momenty až do finálové řady. Sice se dozvíme víc o Upside Down a Vecnovy a nechybí jak akční tak emotivní momenty, ale vlastně se jedná jen o přípravu před rozhodující bitvou. Tomu odpovídá i skutečnost, že v této řadě všechny důležité postavy nakonec přežili. Pokud bych měl finále čtvrté série k něčemu přirovnat, napadá mě jednoznačně Harry Potter and the Deathly Hallows – Part 1. Bratři Dufferovi jsou naštěstí zruční vypravěči, takže to celé pořád funguje. Přesto zamrzí, že některé postavy byli pro celou sérii značně upozaděné. Pevně doufám, že pátá finálová série všechny nedostatky napraví a přinese nám po všech stránkách dokonalé a hlavně důstojné ukončení celého seriálu. Výhodou páté série bude skutečnost, že na rozdíl od té čtvrté budou všichni naši hrdinové konečně pohromadě. Jenže i přes některé výhrady pro mě byla čtvrtá série Stranger Things nejlepším seriálovým zážitkem v tomto roce a to se podle mě jen těžko změní. ()
Překvapivě drsná řada, která si pohrává s emocemi, umí být hororová, dramatická, stále roztomile retro a opět dává prostor v podstatě všem postavám, aby zazářily. Nemám větších výtek (až na to, že byla zbytečně rozseknuta na dvě části). ()
z první řady sem byl kdysi regulérně nadšený, druhá to pak měla těžké a i když byla slabší než první, dokázala si udržet vysoký standard a třetí mě bavila ze všech nejvíc protože se vrátila k osmdesátkové a chvílemi dost zběsilé atrakci, která neustále letěla kupředu a nenechala diváka vydechnout. Čtvrtá řada se vydala trošku jinou cestou a je suverénně nejrozmáchlejší a největší ze všech. Ne vždy je to nutně ku prospěchu, ale většinu času to funguje přesně tak jak má a někomu jako já přináší přesně to co je od ní očekáváno. Počet epizod sice zůstal plus mínus stejný, ovšem skoro každá z nich byla roztažena o dalších 20-30 minut a je to znát. Je tu víc prostoru pro postavy a jejich rozdělení do skupin, kdy každá má svojí danou příběhovou linku funguje mnohem lépe, než kdyby se všechny motali na jednom místě. Často je díky tomu čtvrté řadě vyčítáno, že je zbytečně roztahaná, ale já sem ten pocit neměl ani chvíli a naopak sem se do tohoto světa chtěl vracet víc a víc. Dufferovci ustáli i práci z postavami, které dost vyrostly a je na nich vidět, že už nejsou děti, ale jde o logický vývoj a tak dostaly zatím nejsilnějšího a nejlepšího záporaka z celého seriálu.Už to není jen jakási obecná temnota, využívající nemyslící monstra, ale démonická figura s jasně danou a vysvětlenou motivací. Trošku chápu rozpolcené reakce na dvoudílné finále, které z traileru slibovalo ultimátní nářez, který díky skoro čtyřhodinové stopáži úplně nepřišel, ale to nutně neznamená že finále neobstálo a nepřipravilo skvěle půdu pro nejspíš poslední pátou řadu.Trošku zamrzel zbytečně šroubovaný a hrocený závěr, který šel těžce po emocích a když už si divák myslel, že je konec, přišel další dílčí závěr a pak další a pak ještě jeden. V konečném součtu je to ale jen detail. který mi nezabránil si čtvrtou sérii užít na maximum. Snad pětka přijde co nejdřív. Nejen že sem opravdu zvědavý kudy režisérsko/scénaristcké bratrské duo půjde, ale reálně hrozí, že "dětské" postavy nám vyrostou úplně...90% ()
Po naprosto skvělé 3. sérii, která byla zatím moje nejoblíbenější, jsme se dočkali naprosto gigantické 4. série, která svojí délkou a budgetem bere dech. Avšak i přes obrovské očekávání se to opět povedlo - povedlo se nasytit nenasytné diváky novým příběhem, dokonalou 80´s hudbou, úžasnými postavami a nádechem nejúžasnější doby, tedy osmdesátých let v USA. Nebudu zde vypisovat co vše se stalo/nestalo, pouze smeknu kloboukem nad všemi, kterým se už 6 let daří produkovat jeden z nejlepších seriálů všech dob - Stranger Things. ()
Je to sice 5 hvězd s hodně odřenýma ušima, ale stále 5. Záporák je super, atmosféra taky. Přibylo krve, smrti a vydloubaných očí. Děti trochu povyrostly, takže pryč je naivita a přichází vyznávání lásky, což je to nejnesnesitelnější, co v této sérii je. V závěsu je zbytečná natahovanost - hlavně ruská linka a poslední díl. Poslední díl je jinak našlapaný a samotný závěr dokonale naladí na poslední sérii. ST opět pobavil, ale chce to do příště odstranit zbytečné chyby, jinak se to Dufferům vymkne z rukou. ()
Délkou maximálně táhlé, ale zároveň i velice záživné. Čtvrtá série si vzala za úkol dát dohromady celou řadu různých dějových linek, což se jí daří krásně a s přehledem. Tentokrát tu máme hororovější sérii, zcela otevřeně reagující na osmdesátkový hit: Nightmare on Elm Street. Však i ten Robert Englund si zde zahrál epizodní roli. Padouch byl excelentní, hrdinům jsem fandil a tu a tam se ušklíbl nad pitomým nápadem či scénou. Všem ale kraluje zasedání občanů města, kde policii (jenž tuto schůzi svolala) vyruší jeden místní výrostek s protrženou hubou, který strhne pozornost na sebe a policie to ani nijak neřeší. Je to stejně tak pitomé, jako fakt, že tato dějová odbočka pak vyznívá do ztracena, zcela určitě na rozhodnutí samotných tvůrců. Tyto vady na kráse mi ve výsledku brání udělit čtvrté sérii lepší hodnocení, než pilotní sérii. Ve výsledku je to stejně na podobné kvalitativní úrovni. 90% ()
Za mě boží série, která se kvalita skoro dorovnala jedničce. Líbilo se mi, že Eleven nebyla v každém díle hlavní bod. Příběh se krásně rozdělil mezi každou skupinku a bavilo mě to tak daleko víc. Opravdu jsem ze čtvrté série nadšená, skvělý příběh, skvělá zápletka, super villain a těch slz na konci, co jsem probrečela! ()
4. série. Mě už ta zaujatost tímto seriálem po třetí sérii trochu opustila, já jsem zastáncem hesla "v nejlepším se má přestat", a tak jsem do konce života asi upsaná k nespočtu seriálů, které se rozhodly mít další a další nové série a mně nezbývá nic jiného, než dívat se dál. Musím říct, že když jsem se dozvěděla, že každý díl má minimálně 75 minut, nechtělo se mi do 4. série ještě o to víc. No, první díl byl nuda, kde se nic nestalo, druhý, třetí, čtvrtý díl byl absolutní hororový nářez, k mému překvapení brutálnější, než kdy dřív s epickou výpravou a scénářem. Od pátého až osmého dílu jsem byla zase otrávená. Scény a některé dialogy mi přišly extrémně zdlouhavé, nudné a konkrétně linka s Eleven už mě fakt i kolikrát iritovala. No a na poslední díl, který čítá neuvěřitelných 150 minut jsem se musela trochu omámit zelenými bylinkami, abych to přežila a díky tomu to bylo nejeepičtější seriálové finále tohoto roku a naprostý výstřel do vesmíru. Tato série se liší od ostatních hlavně tím, že už to není ledajaké dětské sci-fi, ale pěkně děsivá, zlověstná nálož, která má poměrně vysoký body count. Dramatickou tečku tomu dodal i velice smutný epilog, ale můj názor je ten, že už pátou řadu rozhodně nepotřebuji, ale už teď vím, že mám zas vystaráno na dalších X hodin cesty do Upside Down světa. ()
Nejzajímavější byl zrod hlavního zaporáka. Naopak úplně zbytečná mi přišla sovětská část a angažování armády. Děj tak jel paralelně v tolika liniích, že to ztrácelo přehlednost, švih a bobtnala délka do gigantických a obtížně snesitelných rozměrů. ()
Opět vysoce nadprůměrná sezóna, kdy se kvalita drží každého aspektu. Můžeme polemizovat o jistých věcech, ale je třeba si přiznat, že řemeslněji lépe zvládnutý seriál Netflix nemá. Jednu hvězdu ubírám klasicky za plantavý cliché linky a jednotlivé debilní postavy (Will, Eleven a vlastně všichni parchanti). 4* a.k.a 80% ()
1 000 % BEZ DEBAT. ()
Bratří Dufferové už by mohli jít vyučovat definition of insanity. Chci jim hlavně poděkovat, jelikož jsem prostřednictvím čtvrté série zjistil, že má transformace v muže je úplná a že mé dětské já je nenávratně pryč. Má to totiž tak nehorázně infantilní a nevinnou atmosféru až mě to vyvádělo z míry. Moc utahané. Moc postav, přičemž některým se zde i přes šílené natáhnutí délek epizod moc nedostává prostor, navíc mi přišlo, že někteří herci hrají jako hrozná dřeva. Nejvíc mě určitě bavila linka v Rusku se skvělým Tomem Wlaschihou, ale jinak to byla nudná bída. Poslední dvouapůlhodinový díl byla dlouhá zvrhlost, kde se akorát všichni poplácavají po zádech, hladí po vlasech a navzájem si slibují, že až tohle všechno skončí, půjdou vychillovat a zapijí to pampeliškovým vínem. Na konec ještě neskutečné odhalení, že ta druhá sféra nebo jak ji říkají neskončila s Willem (nebo bych měl říct, že neskončila s tím jeho účesem na Kapitána Klokana?). btw. pokud nám chtějí tvůrci říct, že je homosexuál tak jim to moc nejde :D. Takže jo, natočené je to hezky, ale pravda je prostá; viděl jsi jednu sérii Stranger Things a viděl jsi všechny. Mohl bych teď vzít papír a napsat 1 A4 o čem bude další série a jsem si jistý, že bych se trefil z 80%. Vsadíme se? ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
Stranger Things dostanou další sérii
Přestože to tak nějak všichni očekávali, teprve nyní Netflix oficiálně oznámil, že prodlužuje fanoušky milovaný seriál Stranger Things o čtvrtou sérii. Zároveň s tím přišla zpráva, že tvůrci seriálu,… (viac)