Woyzeck
Obsahy(2)
Divadelní drama zoufalého a nešťastného vojáka, kterému ubližuje jeho okolí natolik, že jen velmi obtížně si dokáže zachovat zdravý rozum a lidskou důstojnost, napsal okolo roku 1830 mladý německý autor Georg Büchner podle skutečného příběhu Johanna Christiana Woyzecka, který v Německu roku 1821 ze žárlivosti ubodal svou ženu a následovně byl odsouzen a popraven. Hra byla poprvé uvedena na jeviště až 75 let po jeho smrti, v roce 1913 v Mnichově, upravena K. E. Franzosem. Od té doby byla uvedena ve stovkách inscenací po celém světě. Po jejím uvedení se námětu chopil skladatel Alban Berg a napsal světoznámou operu Wozzeck, kterou uvedl roku 1924 v berlínské Státní opeře. Nikoli neprávem se říká, že Wozzeck znamenal průlom v operním světě.
Film Wernera Herzoga byl natočen roku 1979 v hlavní roli se skvělým Klausem Kinským a znamenal skutečnou událost evropské i světové kinematografie. Pro českého diváka určitě není bez zajímavosti, že film se většinou natáčel v jihomoravské Telči a jejím okolí.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (70)
Ty vole, proč na DVD není originální jazyk a české titulky? Ono už vůbec je dost divný, že Herzoga někdo nadabuje do češtiny, ale ten dabing na DVD nakonec ušel, zažil jsem mnohem horší (třeba jsem viděl, byť jen pár minut, z dabovaného Godarda, myslím že zrovna U konce s dechem - a to byla teprve pecka), ale takhle jsem neměl možnost si dokonale vychutnat Kinského herectví. Ještě že je to vidět na jeho obličeji, já jsem pořád čekal, kdy se to zvrtne v přehrávání a ono ne. No, každopádně mám za sebou první zkušenost s Herzogem a dopadlo to celkem dobře. Co se samotného filmu týče, je dost zajímavě natočen a působil na mě, jako bych se díval na divadlo, ale v reálných a živých kulisách. Dál je to zajímavé i vyvíjením příběhu, i tím, že je to vlastně natočené jen v několika dlouhých záběrech, bohužel tady na tom je největší mínus toho filmu. Prvních 20 minut je skvělých, prostřední část je místy poněkud utahaná a finále je skvělé, ale jak tady z toho už vyplynulo, utahaná prostřední část to shazuje dolů a stopáž tu je docela krátká, je to i dostatečně depresivní, sice, přitlačit by to mohlo, ale zase už bych ten film pak znovu nechtěl vidět (což se mi stalo u Hosté večeře Páně), takže jsem spíš spokojený s tím, jak to ve finále vypadá. Film je to každopádně ale dost zajímavý a kromě toho prostředku mě ani nenudil. 4* ()
Vedle. Filmová adaptace Vojcka je bez režijního nápadu, zdlouhavá a prostá pomatené poetiky, která byla na Buchnerově předloze zajímavá. Snímek sice jako film funguje - ovšem jako film dlouhý, nudný a ukecaný. Stylizovaná řeč zní bez divadelní stylizace prapodivně, téma je poměrně ořezáno a tak jediným pozitivem tohoto filmu zůstává bezvadně obsazený obličej Klause Kinskeho. Jsem fanouškem filmových adaptací, nejsem fanouškem této. ()
Psychologické drama jednotlivce udržuje na stálém výsluní záře jeden z nejdémoničtějších herců filmařské branže. Drama, které sbírá své síly všeobecné zkázy již od svého počátku z mrazivého větru a plíživé mlžné clony, a ta postupně získává moc nad další a další částí mozku. Až zůstává jen výkřik, hrůza, nutkavý hlas krve, prázdnota, ostrá čepel nože a obava. Očistec nepřichází až po smrti, ale často již během samotného života. Lidský duch se nemusí zlomit jen během velké ničící bouře, podlamování kolen až k úplnému přetržení vazů může přinést i jízlivé slovo, které se pečlivě zabodává pomalu a hluboko do živé tkáně posledních zbytků zdravého vědomí. Zabodávají se hlouběji a hlouběji, častěji a hojněji a bolestivěji. Jakou odpověď lze očekávat, když se zlomyslnost slov ostře zabodává i do těch posledních zbytků důstojnosti a lidskosti? Palčivá bolest, narůstající strach, celkové zatmění, zoufalý pokus volání, přesýpání zrnek času a skutků. Nakonec nastane doba pro šavlové tance a snaha o narovnání spravedlnosti. Spravedlnosti, která je deformovaná s každým pohybem slova, které se zavrtalo do šedé kůry a vrstvy spadaného listí. Ostřím lze hnát i kulatý Měsíc k zodpovědnosti. Hlavní postavou je obyčejný voják Friedrich Johann Franz Woyzeck (skvělý Klaus Kinski), prostý a dobrosrdečný člověk, který ve zlomyslnosti osudu dostává jednu těžkou ránu za druhou. Po každé ráně zakryje jeho duši další a další mrak. Mraky vyvolávají otázky o smysluplnosti, o životě a lidském směřování. Jak jinak se může zachovat člověk, který je vždy terčem každodenního ústrku a posměšku. Život dokáže být neuvěřitelným cynikem, vysmívá se a pohlavkuje nás. Přidáváme se. Protože je to snadné. Protože se můžeme alespoň na chvíli zbavit svého vlastního niterného strachu. Píseň zlomeného člověka, výbuch hněvu a pokračující výsměch. Z dalších rolí: živočišná, zcela rozpolcená, veselá, smyslná a nešťastná Woyzeckova ženuška Marie (zajímavá Eva Mattes), Woyzeckův vojenský nadřízený a popichující hejtman (Wolfgang Reichmann), povýšenecký doktor a autor svérázných lékařských pokusů (zajímavý Willy Semmelrogge), vojenský tambor a samolibý svůdce ženského rodu (Josef Bierbichler), či Woyzeckův soudruh ve vojenské službě Andres (Paul Burian). Dostávat každý den ránu za ranou, to zanechává své nesmazatelné stopy. Šlépěj se přidává k šlépěji, z nepatrné stezky se stává dlážděná ulice, póly mění svou polaritu a rezonanci vlnění. Měsíc v úplňku tančí, směje se a smáčí své zkřehlé prstíčky v krvavých rankách beznaděje a zoufalství. Voláme, nikdo neslyší. Naopak každé to slovo nás sráží do hustější mlhy zmatků, hledání a nabroušeného ostří. Bodání, strach, smrt, beznaděj, zoufalství. Život. Zlomyslnost a konec každé radosti. A v kolika německých filmech se lze vracet na místo mého častého pobytu dětství? Telč je důstojnou kulisou dramatu člověka. ()
Klaus Kinski herecký genius nejvyžší třídy. ()
Text a dokonale připravená, od barvy až k hercům, scéna. Herci deklamují text a jen ve scéně vraždy se objevuje hudba doplňující přírodní scenérii. Nelze mluvit o režii, ani o filmových prostředcích, neboť vše je upozaděno a vládcem se stává text hry samé. Buď je hra vynikající a vtáhne vás nebo se budete nudit. Osobně se kloním k tomu, že Woyzeck je historicky důležitá hra, ale text myšlenkově za moc nestojí, protože je modelově tezovitý. ()
Příběh, který člověka vezme. Kdo už lepší by mohl hrát hlavní roli než Klaus Kinski. Vše je natočeno tady u nás v Telči za tuhého komunismu. Film pro přemýšlivého citlivého diváka, kterému nelze nic vytknout. Švandu nebo happy end nečekejte. Dominantní dojem? Zoufalost, zoufalost uvnitř duše a všude kolem. ()
Klaus Kinski ztvárnil postavu Woyzecka velmi sugestivně. V jeho vyšinutém pohledu se zračí postupující psychická choroba a duševní trýzeň. Možná by se ale voják Woyzeck nedopustil svého činu, kdyby zároveň nebyl trýzněn i svým okolím. Kdo ví. To, že se Woyzeck dopustí zločinu není spoiler, jedná se o skutečný příběh vraha a základem pro film je knižní pŕedloha, divadelní hra a dokonce opera. Pro mne je to zároveň první film od Wernera Herzoga a rozhodně mě celé pojetí nezklamalo. Natáčení probíhalo u nás v Telči a je zde využita i místní lidová muzika, která překvapivě podbarvuje i samotný akt vraždy. A to bylo nejpůsobivější z celého filmu, kdy ani tak nesledujete utrpení oběti jako utrpení vraha, kterému už vlastní rozum vypověděl a veškeré vnitřní rozpolcení se zračí v jeho tváři... ()
Film zachytáva pomery začiatku 19 storočia. Briliantný Klaus Kinski majster negatívnych postáv. ()
Jeden z umělecky velmi hodnotných filmů, který mě ale nebavil. Vyzdvihuji přizpůsobení filmových prostředků, především svícení a zvuku, tomu, že předlohou je divadelní hra a že se odehrává v období počátků romantismu. ()
Mám rozporuplné pocity, chvílema to bylo strhující psycho, ale chvílema to bylo mnohem slabší, tak dávám 3 protože jsem čekal během sledování filmu mnohem víc. ()
Sotva několik dnů po natočení Nosferatu, Kinskému ani nedorostly vlasy na hlavě, štáb zůstává v Telči a během osmnácti dnů vytvoří další film. Kinski je vyčerpaný, strhaný, pohublý. Slyší, jak je země dutá, vidí tmu, která přijde a my v ní nebudeme moci nahmatat svět. Zpocený, strhaný, ve zběsilém tempu, utíká Woyzeck městem, ponižován a zneužíván kapitánem posádky a mítním osvícenským šarlatánem. Mánie se v jeho tváři střídá s prázdnotou. Jeho svět řídí Werner Herzog a směje se nám do obličeje. ()
Zajímavé, divadelně komponované, statické a dlouhé scény, dialogy podpořená dobová atmosféra a samozřejmě hudba, to vše by ve filmu bylo nejsilnější, kdyby ovšem hlavní hrdina nebyl Woyzeck, jímž žije Klaus Kinski. Těžko popsat mé pocity z něj... snad lítost? Svým způsobem ano. Kinski do sebe (nelze říct do své postavy) nenechá nahlédnout a tak pocit lítosti vzbuzuje právě chování jeho okolí k němu, to ho nenávratně mění. Finální scéna je čisté nejen herecké, ale i filmové mistrovství (je třeba nezapomenout i na Wernera Herzoga), ale ten záběr na tvář Woyzecka po činu, ten je nepopsatelný. Náročný, za to jedinečně podaný příběh. 80% ()
Krmit se čtvrt roku pouze hrachem jako pokusný králík, asi by mi také "cáklo" jako Woyzeckovi. Jeho ztvárnění Klausem Kinskim je bezdebaty největší devízou tohoto snímku, do kterého se však i přes řadu vynikajících momentů (a myšlenek k podumání) sem-tam nuda vkrádá a co hůř, hlavní dějová kostra je opravdu prostinká. ()
„Poutník, jenž netečně stojí v proudění času, anebo odpovídá božské moudrosti, se sám sebe ptá: "Proč je člověk?" Proč je na světě člověk? Ale vpravdě pravím vám, z čeho by žil takový sedlák, švec, doktor, kdyby Bůh nebyl stvořil člověka? Z čeho by žil voják, kdyby nebyl vyzbrojen potřebou, navzájem se zabíjet? Protož nezoufejte. Všecko vezdejší je špatné. I prachy se obrátí v prach. Na ukončení, drazí posluchači vyčurejme se ještě křížem, aby zdechl jeden žid!“ Smekám před Wernerem Herzogem a Klausem Kinskim, i když ta smyslná děva nedopadla zrovna moc dobře. ()
Moc zajímavý a "zvláštní" film, který asi nesedne každému. Pokaždé, když se na scéně objeví Kinski, tak tuhne krev v žilách. Myslím si, že by to nikdo nedokázal zahrát tak skvěle, jako se to povedlo jemu. Kvůli té scéně kdy Woyzeck ubodá Marii, přidám i tu jednu hvězdičku... ()
čekal jsem film, nebo aspoň drama a dostal jsem jen stále víc a víc vyksichtěnýho Kinskýho v Telči. (Trivia: v úvodu nějaký nepříjemný klapkobřinkostroj hraje druhou větu z Beethovenovy sonáty Les Adieux, která se jmenuje L´Absence a značí odloučení a samotu a pak ještě třetí větu z předposlední sonáty op. 110, která pro změnu značí samotu a odloučení (beethovenovo, hluché), čímž chtěl asi Herzog naznačit, že Klaus se tak ksichtí, protože se cítí osamělý a je mu z toho nepříjemně. wow. V obou sonátách se nakonec vše v dobré obrátí. Tady ne) ()
Celé to bylo podivné a trochu k smíchu. Možná mi to jen nekáplo do nálady, ale Kinskému jsem to nedokázala uvěřit.... ()
Německý snímek točený převážně v našem krásném městě Telč zobrazuje osobní tragédii muže z té nejnižší třídy. Film je točen v duchu divadelní estetiky. K divadelní atmosféře z velké části napomáhá fotografická kamera, která nestříhá jednotlivé záběry a pohybuje se jen velmi málo. I herectví samo o sobě je velmi expresionistické. K tomuto stylu ještě přispívá bravurní herecký výkon Klause Kinského, který působí naprosto věrohodně i přes lehce přehnaná gesta a nepřítomný výraz hledící za kameru. Mrazivost příběhu je o to větší, že se skutečně stal... ()
Klaus Kinski zpodobnil klasické i když stále revoluční dílo německého jevištního umění, nedokončeného Woyzecka předčasně zemřelého Georga Büchnera, pod režií Wernera Herzoga naprosto výjimečně. Film, který začali točit v Telči pět dní po skončení natáčení Upíra Nosferatu a skončili o dalších 18 dní později, je spíše divadelní hrou zahranou v reálných kulisách - všimněte si dlouhých záběrů bez střihu i veskrze jevištního projevu herců. Herzog zachoval (v rámci filmových možností) původní vyznění nedokončeného díla, jehož četba je mimochodem silným filozofickým zážitkem, za což mu patří dík. Zajímavé je použití fragmentů Beethovenových klavírních sonát (č. 31 třetí věta a především č. 26 druhá věta) v instrumentaci pro celestu v úvodu a konci filmu - svou náladou sem perfektně zapadají a celesta evokuje zvuk klasické hudební kulisy kramářských písní na maloměstské pouťové zábavě i jistou grotesknost celého vyprávění. A pomineme-li jiné vrstvy dramatu (třeba již výše zmiňovaný filozofický rozměr), tak zjistíme, že vlastně jako kramářská píseň může vyznívat i celé původní drama - na malém městě na břehu velkého tichého rybníka kdysi jeden chudý a pološílený voják zamordoval matku svého syna za to, že jej zřejmě podvedla s důstojníkem. Fiedelquartett Telč si za svůj zemitý zvuk lidových písní perfektně dotvářejících atmosféru maloměsta i samotného naturalistického aktu vraždy zaslouží též slova uznání. A Studio Můstek si za český dabing naopak zaslouží pár facek... P.S.: Jděte na Woyzecka radši do divadla nebo do opery... ()
Drama s hodně theatrálními prvky. Má zvláštní atmosféru, ale zase nikoli strhující. Líbila se mi hudba a vůbec její práce s ní. ()